ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.55.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 55/2022-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. 2. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. M. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 15 KLs 147 Js 41453/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 15 KLs 147 Js 41453/16, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2017, byl L. M. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže ve vícečinném souběhu se zbavením osobní svobody podle §239 odst. 1, §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §21, §22, §23, §53 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 4 (čtyř) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený L. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1. Poté, co byl dne 6. 8. 2016 zatčen kvůli krádeži v obchodě v XY a policií vyslechnut, měli ho příslušníci policie ve vozidle přepravit na českou státní hranici do XY (XY). Příslušníci policie odsouzeného ovšem vysadili ve 3 hodiny v noci ve XY, který tvoří část města XY. Drogově závislý odsouzený, který trpěl abstinenčními příznaky, neboť heroin konzumoval naposledy ráno v den předtím a policie mu po zatčení v XY odebrala lék nahrazující drogu, který měl u sebe, věděl, že pěšky až na státní hranici v XY nedojde. Ve XY přenocoval ve zchátralém domě, který opustil dne 7. 8. 2016 ráno a pokračoval po silnici ve směru na XY. Cestou míjel obchod s nápoji Hinze na adrese XY, do něhož se v 11.00 hodin pokusil za použití násilí vloupat a ukradenou kořist, obzvláště peníze v hotovosti si ponechat a případně odcizené věci dále prodat, aby získal prostředky k financování své drogové závislosti. Do prodejny se pokusil vniknout rozbitím vstupních dveří pomocí dřevěného kůlu, což se mu však nepodařilo, neboť byl vyrušen I. H. bydlící vedle prodejny, která jej sledovala z okna své ložnice a zavolala „Policie“. L. M. se dal na útěk, přičemž I. H. zastavila řidiče motocyklů, kteří prchajícího odsouzeného dále pronásledovali. Poté, co jej dohonili, unikl skrz křoví a na silnici se dostal o kousek dále u obchodu s lyžemi, kde ho řidiči motocyklů opět zastavili, ale poté jej nechali na pokoji. Odsouzený se pokoušel zastavit auta, aby pokračoval ve svém útěku, to se mu ale nejprve nepodařilo.
2. Ve stejnou dobu projížděl XY 88letý H. M. svým osobním automobilem Ford Fiesta s reg. zn. DD-GM 254, který jel do XY. U výjezdu z obce XY uviděl u XY (M. v křoví) stát svědkyni H. Z důvodu nejasné dopravní situace zpomalil a vozidlo téměř zastavil. Toho využil odsouzený, který v zatáčce náhle skočil před vozidlo pana H. M., otevřel dveře u spolujezdce, a poté, co řidič vozidlo zastavil, sedl si do auta na sedadlo spolujezdce. Řekl „XY“ a „jet, jet“, odložil si svou tašku před sebe a vyjmul z ní cca 20 cm dlouhé nůžky s rezavým pouzdrem o délce cca 10 cm, které vybíhaly do špičky. Nejprve se jimi oháněl kolem sebe, aby svému požadavku dovézt jej do XY dodal důraz. H. M. se tímto jednáním odsouzeného, který držel nůžky, cítil ohrožen, měl strach, že ho jimi bodne, pokud jeho požadavku nevyhoví. Hrozbou nůžkami se 88letý H. M. cítil zastrašen, bál se, že bez cizí pomoci zvenčí nemůže své vozidlo opustit, protože byl zcela v rukou podstatně mladšího pachatele. Pod vlivem této hrozby proto pokračoval v jízdě směrem na XY a doufal, že bude moci zastavit u staveniště v XY, kde by mu mohli řidiči ostatních vozidel pomoci. Protože semafor u staveniště ukazoval zelenou barvu, jeho záměr nebyl úspěšný. U nádraží v XY se pokusil sjet na parkoviště, což odsouzený znemožnil tím, že krátce sáhl na volant a H. M. od toho upustil, neboť odsouzený začal tlačit nůžkami do pravé strany jeho břicha. Stejným způsobem se poškozenému nezdařil pokus odbočit do XY. L. M. poté opětovně poškozenému řekl: „XY“, kam vyžadoval, aby poškozený jel, zatímco opětovně tlačil nůžkami na pravou stranu jeho břicha. Z útržků německo-českých slov „XY tvoje auto, XY moje auto“ poškozený vyrozuměl, že jej má odvézt do XY, kde si chce jeho auto převzít. Proto usiloval o to, aby ještě před státní hranicí na území Spolkové republiky Německo přivolal pomoc. V XY se mu klikatou jízdou podařilo upozornit řidiče jedoucí za ním, že něco není v pořádku. U bývalé budovy celnice v XY nakonec ostře zabrzdil a tři následující vozidla za ním zastavila. Řidič prvního vozidla přišel k vozidlu poškozeného a otevřel dveře u řidiče. Poté odsouzený utekl a poškozený přivolal policii, která jej ještě na německém území u hraničního tunelu v XY zadržela. Po zatčení obžalovaný zkolaboval, byl krátce v bezvědomí a byl odvezen do nemocnice. Drogově závislý odsouzený jednal při obou trestných činech ve stavu snížené trestní odpovědnosti, protože není možné vyloučit, že jeho sebeovládání bylo značně omezeno kvůli abstinenčním příznakům při zachované způsobilosti k rozpoznání následků činu.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokusu trestného činu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku a vydírání podle §175 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. M. se dopustil zavrženíhodného jednání, kterým hrozbou násilí, za použití zbraně bránil bezbrannému staršímu člověku v užívání osobní svobody, v úmyslu jej přinutit něco konat. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti, které se dopustil dvěma útoky, je zvyšována též způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu