ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.58.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 58/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. O. B., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 7 Ds 210 Js 29147/13, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 7 Ds 210 Js 29147/13, který nabyl právní moci 21. 9. 2017, byl J. O. B. uznán vinným trestným činem podvodu ve dvou případech ve vícečinném souběhu vždy v jednočinném souběhu s paděláním listin podle §263 odst. 1, 3 č. 1, §267 odst. 1, 3 č. 1, §52, §53 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. O. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
v úmyslu si trestnou činností opatřit nikoli jen přechodný zdroj příjmů, dne 8. 8. 2013 a 9. 8. 2013 v pobočce společnosti Commerzbank podal dva jím vyplněné formuláře pro příkaz k úhradě, které byly údajně vystaveny firmou B. S. ve Freilassingu. Tímto dosáhl, že společnost Commerzbank poukázala na jeho účet z účtu firmy převody ve výši 872,40 euro a 2.035,60 euro.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. O. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu podvodu podle §209 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. O. B. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku a porušil též veřejný zájem na spolehlivosti a bezpečnosti platebních prostředků. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. O. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková