ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.68.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2022-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. F. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 3. 7. 2020, sp. zn. 16 Hv 11/20a-36, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 3. 7. 2020, sp. zn. 16 Hv 11/20a-36, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2020 (dále též „cizozemské rozhodnutí“ nebo „cizozemský soud“), byl M. F. (dále též „odsouzený“) uznán vinným přečinem profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle §127 odst. 1, §130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl podle §130 odst. 1 za užití §39 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Krems an der Donau se odsouzený M. F. shora uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
v XY profesionálně (§70 odst. 1 bod 3 první případ StGB) odcizil dále uvedeným poškozeným cizí movité věci s úmyslem jejich přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu, a to tak, že si tyto věci vzal k sobě a prošel oblastí pokladen, aniž by zaplatil, a sice:
1. dne 16. 5. 2020 ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhaným T. D. jako spolupachatel (§12 StGB) oprávněným osobám firmy B. pět lahví lihovin v celkové hodnotě EUR 91,77;
2. dne 28. 5. 2020 ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhaným R. P. jako spolupachatel (§12 StGB) oprávněným osobám firmy E. 24 lahví lihovin v celkové hodnotě EUR 481,76;
3. dne 2. 6. 2020 ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhaným R. P. a P. L. jako spolupachatel (§12 StGB) oprávněným osobám firmy E. 39 lahví lihovin v celkové hodnotě EUR 631,11;
4. dne 3. 6. 2020 ve vědomé a chtěné součinnosti se zvlášť stíhaným R. P. jako spolupachatel (§12 StGB) oprávněným osobám firmy E. 27 lahví lihovin v celkové hodnotě EUR 493,93;
5. dne 17. 6. 2020 oprávněným osobám firmy B. šest lahví lihovin v hodnotě, kterou již nelze přesně zjistit.
3. Dne 22. 2. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 3. 7. 2020, sp. zn. 16 Hv 11/20a-36, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2020, ve vztahu k osobě odsouzeného M. F. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený M. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený společným jednáním s další osobou více dílčími útoky, jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a na cizím majetku způsobil škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Zemského soudu Krems an der Donau je přitom dána rovněž bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 7. 3. 2018 rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, sp. zn. 1 T 26/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 14 To 51/2018, pravomocně uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyřiceti dvou měsíců, z jehož výkonu byl dne 2. 1. 2020 podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 1. 2020, sp. zn. 4 Nt 259/2019, se stanovením zkušební doby v trvání tří let (tj. do 2. 1. 2023) za současného vyslovení dohledu. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout vyšší četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzený během krátkého období cca jednoho měsíce dopustil. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť v rozmezí let 2008 až 2018 byl na území České republiky celkem pětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť z části je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2009 až 2016 dopustil celkem ve čtyřech případech další trestné činnosti, a to výhradně majetkového charakteru, i na území Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a dvou měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. F. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu