ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1007.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1007/2022-979
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání obviněného M. K. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2022, č. j. 3 To 426/2021-845, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 50/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 T 50/2021-728, byl M. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání jednak zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (výrok o vině 1.) a dále přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (výrok o vině 2.).
2. Za první dva trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 4 T 142/2020, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2021, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 8 T 173/2020, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2021, soud prvního stupně obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku náležitě identifikoval. Současně podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku zrušil ve vztahu k obviněnému výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 8 T 173/2020, a výrok o trestu pod bodem II. z rozsudku téhož soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 4 T 142/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (výrok o trestu I.)
3. Za výše uvedený přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 11 T 18/2020, který mu byl doručen dne 11. 8. 2020 a nabyl právní moci dne 20. 8. 2020, a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 4 T 142/2020, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2021, soud prvního stupně obviněnému podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 17 (sedmnácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku zrušil ve vztahu k obviněnému výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 11 T 18/2020, a výrok o trestu pod bodem I. z rozsudku téhož soudu 13. 5. 2021, sp. zn. 4 T 142/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (výrok o trestu II.)
4. Týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestech spoluobviněných A. G., M. K. a N. K. Konečně podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že spoluobvinění jsou povinni společně a nerozdílně nahradit poškozenému J. O. (dále jen „poškozený“) částku 1 600 Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu téhož poškozeného odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění K., G. a K. odvolání, a to do všech jeho výroků. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozhodl [mimo jiné] podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněného K. tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o vině pod bodem 1. a ve výroku o trestu pod bodem I. a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu nově rozhodl následovně.
6. Obviněného K. uznal odvolací soud vinným ze spáchání jednak zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný (společně s dalšími spoluobviněnými) – podle skutkových zjištění odvolacího soudu – dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době od 02:30 do 08:40 hodin dne 30. 12. 2020 v XY, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, vedeni záměrem se i za použití násilí zmocnit cizího majetku, nejprve M. K. před budovou XY v XY navázal kontakt s poškozeným J. O., kterého požádal o cigaretu, čemuž poškozený vyhověl a kromě cigarety daroval M. K. ještě 50 Kč v hotovosti, načež se k M. K. připojili A. G. a M. K., který poškozenému nabízel prodej značkového oblečení za výhodnou cenu a vyzýval jej, aby šel s nimi nedaleko k němu domů, kde se domluví i na ceně za nabízené oblečení, s čímž poškozený souhlasil, přičemž sdělil, že má u sebe pouze 300 Kč, následně jej zavedli až k bytovému domu na ulici XY v XY, do kterého vstoupili obžalovaný G., K. a K. společně, poté zavedli poškozeného do sklepních prostor tohoto domu, kde poškozeného usadili a poté, co poškozený chtěl z prostor odejít mu M. K. řekl, že nikam nepůjde, a s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin a vědom si negativních účinků pervitinu na lidský organismus, proti vůli poškozeného tomuto aplikoval injekční stříkačkou pervitin do loketní jamky ruky, načež se poškozeného doptával, jak se cítí, a když mu poškozený odpověděl, že nic necítí, vyzval M. K. přesně nezjištěnou osobu, ať poškozenému aplikuje pervitin on, což tato osoba udělala a poškozenému proti jeho vůli aplikovala injekční stříkačkou pervitin do loketní jamky ruky, v důsledku čehož poškozený nejdříve pociťoval teplo a následně chlad, který přecházel v silný třes celým tělem, poté se ke skupince připojil obžalovaný N. K., a když se poškozený dotazoval na nabízené oblečení, odešel M. K. ze sklepní místnosti, do které se po chvíli vrátil s dřevěnou tyčí a dvěma taškami, v nichž bylo oblečení, které začal z tašek postupně vytahovat, avšak poškozený neměl o toto oblečení zájem a chystal se z místnosti odejít, na což reagoval M. K. tím, že poškozeného dřevěnou tyčí silně praštil přes stehno pravé nohy a současně mu začal nadávat, že je zkurvysyn, buzerant a lže jim, protože má určitě více peněz, a následně mu přikázal, aby si sedl na židli a vyndal na stůl všechny věci, co má u sebe, což poškozený, vědom si fyzické převahy obžalovaných a v obavě z dalšího napadení, učinil, kdy z věcí poškozeného si M. K. následně vzal příruční černou tašku přes rameno značky Marco Polo obsahující jedny sluchátka černé barvy tzv. špunty, finanční hotovost ve výši 1 600 Kč, 1 kus mobilního telefonu zn. Nokia 301, černé barvy, IMEI XY, 1 kus mobilního telefonu zn. Nokia 6070, šedé barvy, IMEI XY s vloženou SIM kartou slovenského mobilního operátora s nezjištěným účastnickým číslem, a dále mu z ruky sundal hodinky značky Geridun s hnědým koženkovým páskem se zlatým ciferníkem, řetízek na ruku stříbrné barvy s očky a zapínáním o délce 21 cm, šířky 1,2 cm a koženkovou peněženku, ale i poté po poškozeném nadále požadoval vydání peněz, opakovaně mu nadával a v ruce přitom držel přinesenou dřevěnou tyč, načež M. K. přikázal poškozenému, aby si vyzul obuv a svlékl se do spodního prádla, a to za účelem kontroly, zda u sebe nemá poškozený skryté nějaké peníze či cennosti, čemuž ostatní obžalovaní přihlíželi a smáli se tomu, kdy A. G. na svůj mobilní telefon zn. HUAWEI DUA-L22 Honor část tohoto jednání natáčel a fotil, a poté poškozený ve snaze uniknout z nastalé situace nabídl obžalovaným, že se vrátí zpět na XY, kde vyzvedne z úschovy platební kartu a z bankomatu vybere finanční částku ve výši 10 000 Kč, s čímž obžalovaní souhlasili a po vzájemné dohodě a odebrání občanského průkazu poškozenému M. K. s N. K. a poškozeným odešli zpět k budově XY, přičemž před odchodem M. K. odcizené mobilní telefony, hodinky a řetízek předal A. G., který společně s M. K. zůstali čekat ve sklepní místnosti, kdy do budovy XY šel s poškozeným dovnitř pouze N. K. a M. K. na ně čekal před budovou XY, avšak poškozený s přispěním pracovnice přepážky nahlásil celou událost procházející hlídce Městské policie Ostrava a obžalovaní byli posléze zadrženi, a tímto svým jednáním obžalovaní způsobili poškozenému J. O., narozenému XY, škodu zcizením movitých věcí v celkové výši 3 680 Kč a dále poranění v podobě zhmožděné rány na stehnu pravé nohy,
přičemž pervitin, chemicky definovaný jako metamfetamin, je na základě zmocnění upraveného v §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a obžalovaní M. K. a nezjištěná osoba tak se jmenovanou psychotropní látkou nakládali bez splnění podmínek stanovených zákonem, aniž měli v úmyslu tyto podmínky splnit, to jest protiprávně.
7. Za uvedené dva sbíhající se trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 4 T 142/2020, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2021, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 8 T 173/2020, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2021, odvolací soud obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let a 3 (tří) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku náležitě identifikoval. Současně podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku zrušil ve vztahu k obviněnému výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 8 T 173/2020, a výrok o trestu pod bodem II. z rozsudku téhož soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 4 T 142/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
8. Pouze pro pořádek Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu z podnětu odvolání obviněného G. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto spoluobviněnému v plném rozsahu a nově vůči němu rozhodl o vině a o trestu. Odvolání obviněného K. odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radima Mikety, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
10. Obviněný připomíná, že jeho obhajoba od počátku spočívala na tvrzení, že se jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil, přičemž ve své výpovědi podrobně popsal, jak se celá událost odehrála a v jakém stavu se nacházel poškozený. Dále uvádí, že již soud prvního stupně shledal ve výpovědi poškozeného nepřesnosti a nepravdy, přičemž rozpor ve tvrzení, kdože měl poškozenému aplikovat druhou dávku drogy, považoval tento soud za podstatný, což vysvětlil stavem poškozeného a dobou, po kterou jednání spoluobviněných probíhalo. Odvolací soud pak dokazování doplnil o již třetí výslech poškozeného, přičemž jeho výpověď stran toho, kým a za jakých okolností mu byla druhá dávka drogy aplikována, nic nového nepřinesla, naopak, podle obviněného byla bez pochyb potvrzena lživá výpověď poškozeného, pokud jde o onu aplikaci druhé dávky drogy. Přes toto zjištění ale odvolací soud setrval na závěru, že výpovědi poškozeného lze věřit, neboť je potvrzována řadou dalších důkazů. Obviněný má však za to, že takový závěr odvolacího soudu nemůže obstát, když převážná část těchto důkazů prokazuje jen to, co mezi výpověďmi poškozeného a jeho výpovědí není sporné.
11. Již ve svém odvolání obviněný poukazoval na ty skutečnosti, ohledně nichž poškozený ve své výpovědi lhal – kupř. šlo o to, že se měl obviněný po takřka celou dobu zdržovat ve sklepních prostorách spolu s poškozeným (což ale vyvracejí kamerové záznamy), kolik osob s ním do oněch sklepních prostor šlo (když v danou dobu ještě poškozený nebyl ovlivněn drogou), či že poškozený lhal, když uvedl, že jeho výpověď byla protokolujícím policistou špatně zapsána (ačkoliv jeho výslechu bylo přítomno několik obhájců). Odvolací soud však tyto skutečnosti nebral v potaz, a zjevně se tak s jeho obhajobou – v rozporu s dikcí §125 odst. 1 tr. řádu – náležitě nevypořádal. Obviněný je současně přesvědčen, že závěry napadeného rozsudku neodpovídají požadavkům §2 odst. 5 tr. řádu, k čemuž odkazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu stran zásady volného hodnocení důkazů.
12. Vzhledem k těmto vadám rozsudku odvolacího soudu, které je nutno považovat za vady podstatné, obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného konstatuje, že dovolání je založeno na doslovném opakování námitek směřujících proti závěru o pachatelství obviněného, jež se prolínají více méně celým trestním řízením a s nimiž se oba soudy beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly (k čemuž odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Přitom je toho názoru, že odpovědi na všechny námitky obviněného obsahují přesvědčivá odůvodnění napadených rozsudků.
14. Co se týče konkrétní argumentace obviněného, je státní zástupce přesvědčen, že byť ji lze s jistou dávkou tolerance podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, zjevně přehlíží, že tím, kdo hodnotí důkazy a formuje skutková zjištění, je výlučně soud a nikoli obviněný, jeho obhájce či státní zástupce. Soud prvního stupně přitom podle státního zástupce realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal, přičemž s uplatněnými námitkami se přesvědčivě vypořádal. Z hlediska faktické správnosti je pak stěžejní (byť to obviněný výslovně nevytýká), že veškeré důkazní návrhy jednotlivých stran nebyly soudy nižších stupňů opomenuty, ale naopak se jimi oba soudy zabývaly, popřípadě při jejich zamítnutí svůj postup náležitě vysvětlily. Při formování skutkových zjištění soudy nižších stupňů nevycházely ani z důkazů procesně nepoužitelných a v dané trestní věci státní zástupce ani neshledává obviněným výslovně zmiňovaný nesoulad zásadních skutkových zjištění soudů a provedených důkazů, neboť postupem respektujícím klíčové zásady trestního řízení vyplývající především z §2 odst. 2, 5, 6, 11 a 12 tr. řádu soudy zformovaly takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje.
15. Soudy totiž v prvé řadě akcentovaly usvědčující spontánní výpověď poškozeného, z jehož vystupování před soudem bylo patrné silné emoční zabarvení a fakt, že popisované jednání skutečně prožil. Soudy se také v odůvodnění svých rozsudků bezpečně vypořádaly s drobnými, z pohledu merita věci nepodstatnými rozpory v jeho jednotlivých výpovědích, přičemž rozvedly důvody, pro které shledávají pravdivým právě jím prezentovaný popis skutkového děje a nikoli účelovou a lživou výpověď dovolatele. V naznačeném směru důvodně připomněly, že věrohodnost vyjádření poškozeného je potvrzována i celou řadou dalších, byť nepřímých důkazů, konkrétně výpovědí svědků L. G., S. T. a D. A., protokoly o zadržení pachatelů, protokolem o vydání věci spoluobviněným G., protokolem o ohledání místa činu, lékařskou zprávou k osobě poškozeného a kamerovými záznamy zajištěnými z mobilního telefonu a z venkovního kamerového systému umístěného u hlavního nádraží a poblíž místa činu na ulici XY (což státní zástupce dále podrobně rozvádí s odkazy na příslušné pasáže napadených rozhodnutí).
16. S hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů se státní zástupce zcela ztotožňuje a nemá, co by k nim doplnil. Závěr o vině obviněného je podle něj podepřen řádně provedenými a vyhodnocenými důkazy a bylo možné v souladu se zásadami přirozené logiky učinit skutková zjištění vyjádřená následně ve skutkových větách odsuzujících rozsudků. Dovozuje-li obviněný absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, nemůže mu státní zástupce přisvědčit, neboť tato z provedených důkazů nepochybně vyplývají.
17. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
18. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
20. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§265i odst. 3 tr. řádu).
21. Obviněný uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , který věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Nejvyšší soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i s řízením, které předcházelo jejich vydání, a dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného míjí jím uplatněný, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu. K samotnému dovolání pak – v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí stručně následující.
24. Obviněný setrvale brojí proti hodnocení výpovědi poškozeného. Má za to, že s ohledem na její dílčí části je třeba tuto jako celek posoudit jako nevěrohodnou. Nabízí tedy Nejvyššímu soudu odlišné hodnocení věrohodnosti tohoto důkazu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů, přičemž podstatou jeho argumentace není tvrzení, že z výpovědi poškozeného se učiněná skutková zjištění nepodávají, ale že vzhledem k jím akcentovaným skutečnostem ji soudy měly posoudit jako nevěrohodnou. Jak ale ve svém vyjádření správně připomíná státní zástupce, je hodnocení důkazů výlučnou doménou soudu, který dokazování provádí, tj. primárně soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího (potažmo zcela výjimečně pak soudu dovolacího), ne stran trestního řízení.
25. Za stěžejní Nejvyšší soud považuje skutečnost, že byť obviněný tvrdí, že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v rozporu s provedenými důkazy, ve skutečnosti zpochybňuje vybrané partie výpovědi poškozeného, které však rozhodně nelze považovat za rozhodné co do naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným (jak Nejvyšší soud vysvětlí níže). Takové námitky stojí mimo rámec jím uplatněného dovolacího důvodu a zároveň nenaplňují ani jiný zákonný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
26. Obviněný předně brojí proti výpovědi poškozeného stran aplikace druhé dávky drogy. Uvedenou otázkou se podrobně zabýval již soud prvního stupně, a to v bodech 23. a 25. odůvodnění svého rozsudku, kde dospěl k závěru, že osobou, která tuto druhou dávku poškozenému na pokyn obviněného aplikovala, byl spoluobviněný G. (jehož poškozený označil i u hlavního líčení). Odvolací soud se však – po opětovném výslechu poškozeného – s tímto závěrem neztotožnil. To proto, neboť sám poškozený k osobě, která mu měla drogu ve druhém případě aplikovat, vypovídal odlišně v přípravném řízení (kde hovořil o „čtvrtém pachateli“ v tom směru, že šlo o osobu, která se k nim jako čtvrtá připojila – pak by jí byl obviněný K.) a v hlavním líčení [kde uváděl, že „nesouhlasí s tím, že mu drogu aplikoval ten čtvrtý“ kdy svoji výpověď z přípravného řízení vysvětloval tak, že šlo o „čtvrtého pachatele“, který seděl v daných sklepních prostorách nejblíže k němu – tím měl být naopak obviněný G.], přičemž svědek nebyl s to se ve veřejném zasedání u odvolacího soudu k této otázce jednoznačně vyjádřit (srov. bod 20. rozsudku odvolacího soudu). Za takové důkazní situace proto odvolací soud zcela důvodně dospěl k závěru, že tuto dílčí pochybnost je třeba vyložit ve prospěch obviněného G., jehož soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku označil za osobu, která na pokyn obviněného aplikovala poškozenému druhou dávku drogy. To však nic nemění na otázce viny obviněného v tom směru, že to byl právě on, na jehož popud k aplikaci druhé dávky drogy poškozenému došlo (ostatně stran tohoto – naopak klíčového – skutkového zjištění obviněný ničeho neuvádí).
27. Uvedeným je zároveň vyvráceno tvrzení obviněného o lživosti výpovědi poškozeného v části týkající se záznamu jeho výpovědi protokolujícím policistou v přípravném řízení. Poškozený totiž zkrátka nebyl s odstupem času schopen jednoznačně identifikovat konkrétní osobu, která mu na pokyn obviněného aplikovala druhou dávku drogy.
28. Rovněž to, zda se obviněný měl v daných sklepních prostorách zdržovat celou dobu či nikoliv, nepovažuje Nejvyšší soud za určující skutkové zjištění ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný má pravdu, a toto potvrdil již soud prvního stupně na základě analýzy kamerových záznamů (viz bod 18. jeho rozsudku), že se v daných sklepních prostorách nezdržoval celou dobu. V čase 06:33 a 07:38 je totiž zachycen se spoluobviněným K. v ulicích XY, avšak poblíž místa činu, kdy je zjevné, že se z tohoto v prve uvedeném čase vzdálili a poté se do něj opět vraceli. To ostatně – jak připomněl soud prvního stupně – koresponduje s částí výpovědi poškozeného, podle které obvinění nejprve chtěli pro kreditní kartu poškozeného dojít sami a je pravděpodobné, že ověřovali možnost vyzvednutí věcí poškozeného z úschovy na nádraží (srov. bod 24. rozsudku soudu prvního stupně). Je pravdou, že poškozený uváděl, že všichni obvinění se v daných sklepních prostorách nacházeli po celou dobu, avšak stran této dílčí skutečnosti soud prvního stupně připomněl, že útok spoluobviněných proti poškozenému trval delší dobu (od 02:30 do 08:40 téhož dne) a tento byl ovlivněn aplikací psychotropní látky (pervitinu), v důsledku čehož byl silně rozrušen a zmaten, což potvrdili i svědkyně D. A. a S. T. (srov. též bod 17. rozsudku odvolacího soudu). Jinými slovy skutečnost, že obviněný se po dobu mírně přesahující jednu hodinu nezdržoval na místě činu, není způsobilá zvrátit závěr, podložený dalšími důkazy (které Nejvyšší soud vzpomíná níže), že se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným.
29. Konečně i poslední výhrada obviněného proti dílčí části výpovědi poškozeného, totiž kolik osob vstoupilo spolu s poškozeným do oněch sklepních prostor, směřuje opět mimo oblast rozhodných skutkových zjištění týkajících se otázky jeho viny shora popsanými trestnými činy. Poškozený (viz bod 12. rozsudku soudu prvního stupně) nejprve uvedl, že jeden z pachatelů se k nim připojil později, a poté vypověděl, že vstupoval do sklepa po poškozeném. Uvedené přitom lze opět vysvětlit záměnou mezi obviněnými G. a K. poškozeným, ve smyslu onoho „čtvrtého pachatele“ (viz výše). Opět platí, že tato dílčí nesrovnalost – kdy na základě kamerových záznamů bylo prokázáno, že obviněný K. se ke skupině připojil až následně, nic nemění na závěru, že obviněný se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným.
30. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný nezpochybňuje rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Nijak nerozporuje naplnění znaků skutkových podstat zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (ve smyslu že proti jinému užil násilí a pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci) a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [tedy že neoprávněně jinak jinému opatřil psychotropní látku]. Jím akcentované skutečnosti, resp. části výpovědi poškozeného, tak nejsou s to jakkoliv zvrátit opodstatněnost závěru soudů nižších stupňů, že se vytýkaného jednání dopustil. To i z toho důvodu, že výpověď poškozeného – co do těch jejích částí, z nichž se podává jakého jednání se obviněný (spolu s dalšími spoluobviněnými) vůči poškozenému dopustil – koresponduje i s řadou dalších ve věci provedených důkazů (srov. bod 19. a násl. rozsudku soudu prvního stupně a bod 16. a násl. rozsudku odvolacího soudu).
31. V této souvislosti je především třeba akcentovat skutečnost, že svědek G. ve své výpovědi uvedl, že obviněný K. se mu svěřil, že ve sklepě společně s obviněným nějakého muže týrali. Svědkyně T. a A. vypověděly, že je poškozený nedlouho po činu oslovil a žádal je o pomoc, s tím že jej muži, kteří s ním byli v budově hlavního nádraží, zbili a okradli. Výpověď poškozeného koresponduje i s řadou věcných důkazů – obvinění G. a obviněný K. policejnímu orgánu vydali věci, které patřily poškozenému. Na místě činu se nacházela dřevěná lať, injekční stříkačka, stůl, lavice a židle, igelitové tašky s oblečením. Poškozený byl pozitivní na přítomnost amfetaminu v moči, měl na těle v oblasti loketní jamky dva hematomy a další hematom se nacházel na pravé noze v oblasti stehna, oděn byl do silikonových punčocháčů a dámských kalhotek. V mobilním telefonu obviněného G. byla zajištěna celkem tři videa, na nichž je poškozený nucen se svlékat, působí zde ustrašeně. Rovněž pohyb obviněných a poškozeného od hlavního nádraží poblíž k místu činu je zachycen na kamerových záznamech. Jestliže na základě těchto skutečností, hodnocených v souladu se základními zásadami dokazování v trestním řízení, odvolací soud dospěl k závěru, že skutek se stal tak, jak je popsán ve výroku o vině jeho rozsudku, nemá Nejvyšší soud této jeho přesvědčivé, logické a srozumitelné hodnotící úvaze co vytknout (v podrobnostech srov. bod 12. a násl. jeho rozsudku).
32. Pouze pro dokreslení Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud se námitkami obviněného zabýval v bodech 16. až 20. jeho rozsudku, a proto nemůže přisvědčit ani výhradě obviněného, že se tak nestalo a odvolací soud nedostál požadavkům na odůvodnění rozsudku stanoveným v §125 odst. 1 tr. řádu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
33. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného M. K. neodpovídá jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Jelikož z dovolacích námitek se nepodává ani porušení práva obviněného na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny, nezbylo Nejvyššímu soudu, než aby dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnul. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu