ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1027.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1027/2022-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání obviněného P. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 8 To 61/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 1/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 1. 2022, č. j. 3 T 1/2022-40, byl obviněný P. R. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Za spáchání tohoto přečinu byl podle §178 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let.
2. Výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný řádný opravný prostředek. O tomto odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 8 To 61/2022-104, tak že jej podle §256 tr. řádu zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. R. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 1. 1. 2022 kolem 12:38 hodin, za použití nalezeného shodného klíče od pokoje č. 204 v hostelu XY v XY, bez jakéhokoliv oprávnění odemkl dveře pokoje, kam vstoupil, a když viděl hosta O. H., nar. XY [poznámka Nejvyššího soudu: správné jméno dotčeného hosta zní V. K., nar. XY], tak pokoj opustil a následně byl zadržen v recepci hostelu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný P. R. napadl výše citované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 8 To 61/2022-104, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 1. 2022, č. j. 3 T 1/2022-40, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil toliko proti výroku o uloženém trestu, a to v části, ve které mu byl podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak bez bližšího slovního upřesnění. Následně podotkl, že napadený výrok o uloženém trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 a potvrzen usnesením Městského soudu v Praze, subjektivně hodnotí jako nepřiměřeně přísný.
5. V obecné rovině obviněný namítl, že trest zákazu pobytu podle §75 tr. zákoníku je ukládán zejména osobám, které se opakovaně dopouštějí majetkové trestné činnosti. S odkazem na výpis z Rejstříku trestů týkající se jeho osoby však upozornil na to, že v minulosti byl za majetkovou trestnou činnost potrestán toliko v jediném případě (konkrétně trestním příkazem vydaným Obvodním soudem pro Prahu 9 ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 21 T 31/2010, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2020), avšak obvodní soud po uplynutí zkušební doby ke dni 14. 10. 2012 konstatoval, že se v určené zkušební době osvědčil, pročež je na něho nutné pohlížet jako na osobu netrestanou. Dále dovolatel uvedl, že od roku 2010 se nedopustil žádné trestné činnosti, za kterou by byl pravomocně odsouzen – byť v současné době je za majetkovou činnost opět trestně stíhán, avšak toto řízení je prozatím ve stadiu vyšetřování, pročež z této skutečnosti nelze ničeho dovozovat. V úvahách vztahujících se k uloženému trestu obvodní soud (mimo jiné) zmínil, že obviněný se v minulosti dopustil celkem jednatřiceti přestupků, z nichž některé byly majetkového charakteru. Dovolatel má však za to, že v těchto případech se nikdy nejednalo o závažnou trestnou činnost.
6. K uloženému trestu zákazu pobytu obviněný namítl, že i přes skutečnost, že má trvalé bydliště evidováno v XY, má k hlavnímu městu velmi silné vazby, neboť zde vyrůstal, navštěvoval zde školská zařízení a zdržoval se zde i po ukončení školní docházky. V současnosti má na adrese XY zajištěno bydlení a současně byl v tomto městě zaměstnán jako skladník s čistým měsíčním příjmem cca 12.000 Kč, což je částka plně dostačující k úhradě jeho běžných životních nákladů.
7. Přestože je zjevné, že předmětný trest není možné uložit toliko osobám, které mají v daném místě trvalý pobyt, je dovolatel přesvědčen, že obvodní soud se měl v rámci svých úvah zabývat otázkou jeho sociálních vazeb k hlavnímu městu – zejména měl uvážit, zda v jeho případě nedosahují tyto vazby úrovně trvalého bydlení. Dovolatel je přesvědčen, že důsledkem tohoto nevhodně zvoleného trestu může v jeho případě dojít k jeho ztížené resocializaci, neboť tímto rozhodnutím je fakticky nucen změnit místo svého bydliště i zaměstnání, což bude mít nepochybně negativní vliv na jeho současné sociální kontakty. Souběžně byla uložením tohoto trestu porušena jeho ústavně zaručená práva, a to nejen právo na svobodu pohybu, ale rovněž právo na ochranu před zásahy do jeho soukromého a rodinného života. Jelikož předmětný trest nelze hodnotit jinak než jako nepřiměřeně přísný, má dovolatel rovněž za to, že jeho uložením došlo rovněž k porušení principu proporcionality trestní represe.
8. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 8 To 61/2022-104, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. Součástí dovolání obviněného ze dne 24. 8. 2022 jsou rovněž dvě podání vlastnoručně sepsaná obviněným ze dne 11. 7. 2022 a 14. 8. 2022, která označil jako „dovolání“. K nim obhájce obviněného uvedl, že vzhledem k platnosti ustanovení §265k odst. 2 tr. řádu je k dovolání připojil toliko jako přílohy. V předmětných podáních obviněný namítl, že projednávaný skutek nepovažuje za závažný přečin vůči obyvatelům hlavního města Prahy. Dále prohlašuje, že je rodilý Pražák a že se tak stále cítí, a to i přesto, že se v minulosti přestěhoval do XY, a to jednak kvůli práci na šachtě a jednak kvůli svým rodičům, kteří zde žili a v té době byli v důchodovém věku. Uložený trest zákazu pobytu tak opětovně označil za nepřiměřeně přísný.
10. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 1 NZO 712/2022-9, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že z předmětných podání obviněného, která byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 8, vyplynul nesouhlas obviněného s rozhodnutím soudů nižších stupňů, přičemž požádal o přehodnocení uloženého trestu zejména stran osobních vazeb k hlavnímu městu. Nicméně tato podání učiněná obviněným (označená jako dovolání) nelze posoudit jako řádně podaný mimořádný opravný prostředek, a to s ohledem na povinnost (plynoucí z §265d odst. 2 tr. řádu) podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. O této povinnosti byl v souladu s §125 odst. 3 tr. řádu obviněný Městským soudem v Praze řádně poučen. Vzhledem k tomu státní zástupce konstatoval, že předmětná podání sepsaná rukou obviněného nejsou způsobilá k tomu, aby se jimi Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení zabýval a rozhodoval o nich v dovolacím řízení. Jestliže v nich obviněný soustředil námitky namířené vůči podmínkám, resp. přísnosti uloženého trestu zákazu pobytu, měla by být obě podání podle státního zástupce zaslána ministru spravedlnosti jako podnět obviněného ke stížnosti pro porušení zákona.
11. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným, stejně jako dovolání podané obviněným prostřednictvím jeho obhájce, byla následně Nejvyšším soudem zaslána obhájci obviněného k jeho případné replice, resp. nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
16. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
17. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
18. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
19. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného P. R. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, taxativně uvedeným v §265b odst. 1 tr. řádu (a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022).
20. Jde-li o námitky, které obviněný vznesl v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v prvé řadě je nutné konstatovat, že dovolatel je nezaměřil proti výroku o vině, popsanému v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, nýbrž výhradně proti výroku o trestu, konkrétně proti uloženému trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let, který označil jako nepřiměřeně přísný a následně naznačil, že soud prvního stupně při jeho ukládání fakticky nevyhověl zákonným podmínkám plynoucím z §75 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Z obecného hlediska je nutné zdůraznit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určen k úpravám uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale toliko k nápravě nejzávažnějších pochybení, kterak je vymezuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. V jeho rámci lze úspěšně vznášet námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu – tedy za situace, kdy obviněnému byl v předchozích stadiích trestního řízení uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
22. V projednávaném případě byl obviněnému P. R. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, tedy jednoznačně přípustný druh trestu, navíc vyměřený v rámci zákonné trestní sazby podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, která je vymezena horní hranicí v trvání dvou let. Vyjma toho mu byl souběžně uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy v trvání dvou let, přičemž ani u tohoto trestu nebylo obvodním soudem překročeno časové omezení vymezené v §75 odst. 1 tr. zákoníku, neboť výměra tohoto trestu je zákonem stanovena trestní sazbou od jednoho do deseti let.
23. Samotný výrok o uložení trestu lze tedy relevantně napadnout stran porušení hmotného práva toliko prostřednictvím dovolacího důvodu popsaného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Z toho plyne, že pochybení soudu, která nespočívají v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, resp. pochybení vztahující se na nesprávná vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, nelze v rámci mimořádného opravného prostředku namítat. Nad rámec výše uvedených souvislostí Nejvyšší soud připomíná, že za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na kterém je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je možné, jde-li o výrok o trestu, považovat „jiná pochybení“ tohoto výroku, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Takovými vadami mohou být např. pochybení soudu v rámci právního závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, event. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 342/2019.) Námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti přitom nemohou být relevantně vzneseny ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to ani ve variantě „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“, ani s odkazem na žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460).
24. K tomu lze dále odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „ Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .”
25. Z hlediska zkoumání zákonných podmínek pro uložení trestu zákazu pobytu podle §75 odst. 1 tr. zákoníku je nutné zdůraznit požadavek současného splnění tří kumulativně stanovených podmínek, jimiž je:
a) uložení trestu za úmyslný trestný čin,
b) se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání trestného činu jeho uložení vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku, přičemž
c) pachatel nemá trvalý pobyt v místě nebo obvodu, na který se má trest vztahovat.
26. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že obviněný P. R. byl uznán vinným spácháním přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že se předmětné trestné činnosti dopustil zcela záměrně a promyšleně. O dosavadním způsobu života obviněného svědčí mimo jiné to, že drobnými majetkovými přestupky si dlouhodobě opatřuje prostředky k obživě, přičemž se jich částečně dopouštěl na různých místech hlavního města Prahy. Spáchaný trestný čin pak lze hodnotit jako důsledek jeho dosavadního závadného způsobu života nebo jako vyvrcholení jeho negativního postoje k ochraně veřejného pořádku i soukromého majetku, který opakovaně atakuje. Projednávaný čin má současně nepochybný vztah k hlavnímu městu Praze, kde se nachází značná koncentrace lidí doprovázena vysokou mírou anonymity, která vytváří dostatečně vhodné prostředí pro páchání majetkových přestupků či majetkových trestných činů. Taktéž podmínka, že dovolatel nemá v hlavním městě Praze evidován trvalý pobyt, na který se překážka pro uložení daného druhu trestu vztahuje, byla bez pochyb naplněna, neboť z provedených skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný je přihlášen k trvalému pobytu ve městě XY.
27. Ve svých dovolacích námitkách obviněný R. akcentoval zejména své silné citové vazby, které údajně chová k hlavnímu městu, a to s ohledem na skutečnost, že zde vyrůstal, navštěvoval zde školská zařízení a v nedávné době zde také brigádně pracoval (s prokázaným příjmem 12.000 Kč měsíčně). V této souvislosti považuje za podstatné, že v tomto městě měl zajištěno bydlení (na adrese XY) a že změna místa bydliště i zaměstnání bude mít negativní vliv na jeho současné sociálně užitečné vazby.
28. Se všemi výše uvedenými námitkami se však dostatečně vypořádal již Městský soud v Praze, který k osobě obviněného konstatoval, že tento ve skutečnosti není k hlavnímu městu Praze vázán trvalým pobytem, ani soužitím s osobou blízkou či řádně vykonávaným zaměstnáním. Z provedených důkazů je naopak zřejmé, že prostředí hlavního města s vysokou koncentrací zde žijících osob toliko zneužívá k opakovanému páchání majetkových deliktů k vlastnímu obohacování. Proto není pochyb o tom, že pobyt obviněného na území hlavního města je skutečně nežádoucí. Skutečnost, že se obviněný v Praze narodil a že v ní strávil své mládí, je v daných souvislostech zcela irelevantní. Jako zcela nepravdivé se rovněž ukázaly výroky dovolatele stran jeho údajného přebývání na adrese XY, a to s ohledem na opakovaně vrácené zásilky orgánů činných v trestním řízení z této adresy a několikeré pátrání po jeho skutečném pobytu, jakož i příkazy k zatčení, které byly ve vztahu k jeho osobě následně vydány v dalších trestních řízeních, jež jsou vůči němu vedena právě v obvodu hlavního města Prahy.
29. Vzhledem k opakovanému porušování zákonných norem pácháním jednak majetkových přestupků, jakož i nyní stíhaného trestného činu ze strany obviněného, a to z části právě na území hlavního města, se tak jeví jako zcela správné, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl nejen o uložení trestu odnětí svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (jehož výkon obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trávní jednoho roku), ale za splnění dalších zákonných podmínek §75 odst. 1 tr. zákoníku též o uložení trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let.
30. Ostatně uložení toliko podmíněného trestu odnětí svobody by ve vztahu k osobě obviněného nebylo dostatečnou zárukou individuálního předcházení jeho další majetkové trestné činnosti. Skutečnost, že dovolatel ve svém podání brojí výhradně proti uložení trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy, je naopak dostatečným znamením (důkazem) pro skutečnost, že soud prvního stupně postihl obviněného z hlediska individualizace trestní represe dostatečně cíleně, což do budoucna posiluje výchovnou naději na to, aby se svého deliktního jednání na území hlavního města vystříhal – přinejmenším v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení. Rovněž délka zákazu pobytu uloženého na dobu dvou let, tedy vyměřené v jedné pětině zákonné trestní sazby (za současného uložení trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, tj. ve výměře vymezené ještě v dolní třetině zákonné trestní sazby, jehož výkon obvodní soud navíc podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku, tedy na minimální zkušební dobu) je – jak bylo již výše zmíněno – zcela souladná se zákonnými kritérii uvedenými v §38 a §39 tr. zákoníku. Z výše uvedených důvodů je nutné námitku obviněného, že uložený trest je vzhledem ke spáchanému přečinu nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, kategoricky odmítnout.
31. Z hlediska podaného dovolání obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který se však obsahově vztahuje k výroku o vině, neboť umožňuje nápravu stavu, kdy rozhodná skutková zjištění (která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným) jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vzhledem k tomu, že dovolatel s odkazem na tento dovolací důvod namítl toliko nepřiměřenou přísnost uloženého trestu zákazu pobytu podle §75 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by bylo patrno, v jaké z výše uvedených zákonných variant jej usiluje zpochybnit (neboť svůj ryze obecný odkaz na výše uvedený dovolací důvod již nikterak blíže nerozvedl), lze pouze konstatovat, že Obvodní soud pro Prahu 8 při ukládání tohoto trestu vyšel ze zjištěných okolností a všechny výše uvedené zákonné podmínky bezezbytku respektoval. Ostatně reálná – nikoli domnělá – existence zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Dovolatel však odkázal na předmětný dovolací důvod bez jakékoli zřejmé návaznosti na jím vznesenou námitku.
32. V návaznosti na to Nejvyšší soud zásadně odmítá též navazující výrok dovolatele, v rámci kterého zmiňuje porušení ústavního principu proporcionality trestní represe (především zmínkou o jeho následné „ztížené resocializaci“), když fakticky vyjmenovává toliko žádoucí a cílené sociální důsledky uloženého trestu. V této souvislosti Nejvyšší soud pouze stručně akcentuje cílenou retribuční, eliminační a nápravnou funkci uloženého trestu, neboť obviněný je právě touto sankcí donucen akceptovat vlastní postih v podobě změny místa pobytu (popř. změny jeho příležitostného brigádního zaměstnání), tedy postih vlastní izolace z prostředí, které jej motivuje k páchání majetkových přestupků či trestných činů. Tato okolnost se však v návaznosti na projednávanou trestnou činnost i skutečnost neustále opakovaného páchání majetkových přestupků jeví jako zcela správnou, dostatečnou a přiměřenou.
33. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou roků byly ze strany Obvodního soudu pro Prahu 8 bezezbytku respektovány, s čímž se bez výhrad ztotožnil rovněž Městský soud v Praze jako soud odvolací. Zároveň je nutné zdůraznit, že předmětný trest nelze za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřený či nepřiměřeně přísný, resp. z hlediska příslušné právní úpravy nepřípustný či exemplární. S přihlédnutím k úvahám obou soudů nižších stupňů o ukládaném trestu lze tedy uzavřít, že příslušné soudy se v nyní posuzované věci v rámci své rozhodovací činnosti nezpronevěřily imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti ukládaných trestních sankcí.
VI.
Závěr
34. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný ve svém dovolání vznesl toliko námitku nepřiměřeně přísného trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy, jež ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu nikterak nekonkretizoval. Podstatou jeho námitky je toliko prezentace jeho ničím neodůvodněných domněnek, resp. jeho prostá polemika s tím, že Obvodní soud pro Prahu 8 mu uložil trest nepřiměřený, přičemž naznačil, že při ukládání tohoto trestu nebyly plně respektovány zákonné kumulativní podmínky plynoucí z ustanovení §75 odst. 1 tr. zákoníku.
35. Odlišná interpretace klíčových skutečností ze strany dovolatele však nemá a nemůže mít procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Z těchto důvodů Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do závěrů učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, ale také práva na svobodu pohybu či práva obviněného na ochranu před neoprávněnými zásahy do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
36. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 8 To 61/2022-104 (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 1. 2022, č. j. 3 T 1/2022-40) nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného P. R. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu