ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1090.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1090/2022-357
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovolání obviněného V. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 4 To 133/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 36/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Litoměřicích rozhodl rozsudkem ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 5 T 36/2021, tak, že obviněného V. H. uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a odsoudil jej podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4,5 (čtyř a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
- v přesně nezjištěné době, nejméně od července 2019 do konce února 2021, v místě svého bydliště na adrese XY, a na odstavném parkovišti po levé straně při výjezdu z XY směrem na obec XY a na náměstí v XY ve více, než 100 případech opakovaně prodával metamfetamin (pervitin) M. H., narozenému XY, který mu za jednu dávku v množství 0,5 - 1 g platil vždy 1 000 – 3 000 Kč, přičemž peníze na společný nákup mu předtím dali M. H., narozený XY, F. J., narozený XY a G. Š., narozená XY, přičemž M. H. mu pro nákup drogy od obviněného předal v tomto období nejméně částku 70 000 Kč,
- v přesně nezjištěné době, v období kolem měsíce května roku 2020, po dobu jednoho až dvou měsíců, v místě svého bydliště na adrese XY, nejméně ve 30 případech prodal a nejméně v 10 případech na dluh předal metamfetamin (pervitin) M. H., narozenému XY, který mu za jednu dávku v množství 0,3 g platil vždy 300 Kč,
- v přesně nezjištěné době, v lednu a únoru 2021, v místě svého bydliště na adrese XY, ve 3 případech prodal prostřednictvím jiné osoby metamfetamin (pervitin) O. K., narozenému XY, který mu za jednu dávku v množství 0,5 g platil vždy 500 Kč,
- v přesně nezjištěné době od listopadu 2020 do 13. 5. 2021 na různých místech v XY a v bytě M. N. na XY v XY, okr. Litoměřice, nejméně 4x týdně prodával metamfetamin (pervitin) J. S., narozenému XY, který mu za dávku platil finanční částku nejméně 300 Kč,
přičemž metamfetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. vydaném dle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 4 To 133/2022, tak, že odvolání obviněného V. H. podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný V. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž došlo k bezdůvodnému odmítnutí provedení navrhovaných důkazů, které měly potvrdit jeho obhajobu. Podle dovolatele došlo k hmotněprávnímu pochybení, kdy postup soudů obou stupňů se dostal do rozporu se zásadou uvedenou v §2 odst. 6 tr. řádu, neboť soudy učinily svůj závěr na základě svědectví nevěrohodných svědků, aniž by se zabývaly zjevnými rozpory v jejich výpovědích, kdy se jednalo o osoby s kriminální minulostí a drogovou závislostí, u nichž je prověření jejich věrohodnosti mimořádně důležité. Dovolatel následně rozebírá osoby jednotlivých svědků a zpochybňuje věrohodnost jejich svědeckých výpovědí. Pokud jde o výpověď svědka M. H., podle dovolatele jeho věrohodnost je velmi nízká, neboť se jedná o dlouhodobého uživatele návykových látek ve značném rozsahu. Svědek nejprve uvedl, že si pervitin od nikoho konkrétního nekupoval, vždy ho někde našel. Následně uvedl, že volal dovolateli kvůli pervitinu. Jelikož následně prohlásil, že se necítí být způsobilým ve výslechu pokračovat, byla čtena jeho výpověď z přípravného řízení. Tato výpověď se však v některých ohledech rozcházela s výpověďmi dalších svědků. Svědci M. H. s F. J. skutečnosti uváděné svědkem M. H. vyvrátili. Pokud jde o další skutky kladené dovolateli za vinu, znovu upozornil na svědka M. H., který je rovněž osobou dlouhodobě zneužívající návykové látky a s bohatou trestní minulostí. O nevěrohodnosti tohoto svědka svědčí i nepravdivá tvrzení, která u hlavního líčení v rámci svědecké výpovědi pronesl, když uvedl, že za dovolatelem jako prodejcem pervitinu chodila řada osob, kterými byla např. L. O., M. M., V. B., O. K., K. a další. Všechny tyto osoby byly soudem prvého stupně vyslechnuty a všichni tito svědci při hlavním líčení vypověděli, že od dovolatele nikdy žádný metamfetamin nekoupili. Většinou se jednalo o osoby, které se s dovolatelem přátelily, a proto jejich návštěvy u dovolatele nebyly ničím neobvyklým, pokud je svědek M. H. u dovolatele spatřil. Ve vztahu ke skutku, v němž měl obviněný prodat metamfetamin O. K., dovolatel uvedl, že z výpovědi tohoto svědka vyplynulo, že měl povědomost o dovolateli jako o prodejci pervitinu jen z doslechu a od třetích osob zneužívajících návykové látky. V okruhu těchto osob nebylo tajemstvím, že dovolatel byl uživatelem těchto návykových látek. Odmítá však, že by došlo z jeho strany k jakémukoliv prodeji drog O. K. v období kolem měsíce května 2020 po dobu jednoho až dvou měsíců. Sám svědek při hlavním líčení uvedl, že si pervitin od dovolatele nikdy nekupoval. Pokud byl tento svědek s obviněným u soudu konfrontován, přiznal, že dovolatele v minulosti neměl rád, proto ani nelze vyloučit, že v době, kdy byla výpověď podávána v přípravném řízení, mohlo dojít k výpovědi svědka za účelem poškození obviněného kvůli jeho blízké kamarádce S. S. Dovolatel dále namítá porušení zákona v jeho neprospěch ve vztahu k jednání spočívajícím v prodeji metamfetaminu J. S., kdy soudy uvěřily výpovědi tohoto svědka, aniž by přihlédly k jeho psychickému stavu po dlouhodobém užívání návykových látek, k jeho trestní minulosti a k jeho vztahu s dovolatelem. Dle názoru dovolatele se mohlo ze strany svědka S. jednat o účelovou výpověď s cílem poškodit dovolatele za jejich vzájemné spory z minulosti. Vzhledem k tomu, že svědek uvedl, že mělo dojít k prodeji drog v bytě M. N., měla být tato svědkyně vyslechnuta, soud však tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost. Podle dovolatele měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo . S těmito námitkami dále souvisí porušení základní zásady zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu ze strany soudů obou stupňů. Dovolatel dále namítá, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, zejména výslechy svědkyň M. N., P. E. (pozn. u hlavního líčení obviněný navrhoval výslech své bývalé družky P. E.) a S. S., které mohly objasnit rozpory mezi zásadními rozdíly ve výpovědích svědků a dovolatele.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud za podmínek §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 4 To 133/2022, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně) k dovolání obviněného V. H. uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně souhlasí s názorem odvolacího soudu, že obhajoba obviněného byla provedenými důkazy jednoznačně spolehlivě vyvrácena, především výpověďmi svědků M. H., M. H., F. J., M. H. a G. Š., kteří všichni vypovídali jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení, jejich výpovědi jsou v zásadě stálé a neměnné ve všech stadiích trestního stíhání obviněného a všichni obviněného ze spáchání jednotlivých dílčích skutků tak, jak jsou uvedeny ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvého stupně, usvědčují. Jde o výpovědi nejen podrobné, ale i obsahově natolik shodné a usvědčující ze spáchání všech v obžalobě specifikovaných a následně i ve výroku o vině napadeného rozsudku uvedených skutků. Právní kvalifikace jednání obviněného je tedy plně přiléhavá s tím, že provedeným dokazováním byla jeho trestná činnost plně prokázána.
8. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
12. Obviněný V. H. podal svůj mimořádný opravný prostředek v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
13. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
14. Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného V. H. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů a zpochybňuje hodnocení provedených důkazů, kdy podle něj soudy při rozhodnutí o jeho vině vycházely z výpovědí nevěrohodných svědků. Obviněný taktéž namítá, že byly nedůvodně zamítnuty jeho návrhy na doplnění dokazování. K uvedeným námitkám je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
15. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že žádné drogy nikomu neprodával ani nedával. Okresní soud v Litoměřicích věnoval velkou pozornost hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků, kterým obviněný prodával či dával pervitin, a pečlivě vysvětlil, proč vycházel z jejich výpovědí, které obviněného usvědčují. Okresní soud se zabýval i rozpory ve výpovědích svědků, s nimiž se též řádně vypořádal. Krajský soud v Ústí nad Labem neshledal odvolací námitky obviněného důvodnými a také považoval jeho obhajobu za vyvrácenou provedenými důkazy, přičemž potvrdil závěry nalézacího soudu, který své skutkové závěry postavil na výpovědích svědků. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry nižších soudů a konstatuje, že nalézací soud plně dostál své povinnosti hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu) a logickým způsobem odůvodnil, proč a na základě jakých důkazů vzal za prokázané, že se obviněný trestné činnosti popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu dopustil. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. K dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává, že nelze přisvědčit názoru obviněného, že soudy ignorovaly významné rozpory ve výpovědích svědků a nevysvětlily, proč se přiklonily k jejich verzi. V tomto směru lze odkázat na podrobná odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů (viz zejména body 23.-28. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 6.-8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Oběma soudům nelze vytknout, pokud nevyhověly návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem svědkyň N., E. a S., a to z důvodu nadbytečnosti. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, neboť oba soudy se důkazními návrhy obviněného zabývaly a následně odůvodnily jejich zamítnutí. Nejvyšší soud neshledal ani v tomto postupu soudů nižších stupňů pochybení a ztotožnil se zcela se závěrem, že trestná činnost obviněného byla bez pochybností prokázána provedenými důkazy. Lze tedy shrnout, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, ani v rozhodnutí soudu I. stupně, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zásady in dubio pro reo . Jelikož námitky obviněného, týkající se toho, že soudy vycházely při rozhodnutí o jeho vině z výpovědí nevěrohodných svědků, směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu.
16. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný V. H. podal dovolání z jiných důvodů, než je uvedeno v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková