ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.340.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 340/2022-8148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 o dovolání obviněného M. K. M. , nar. XY v XY, Bulharská republika, státního příslušníka Bulharska, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 15 To 83/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 9/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 15 To 83/2021, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2021, č. j. 33 T 9/2020-7934, a to v bodě II. ohledně obviněného M. K. M.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se současně zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. řádu se z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. řádu obviněný M. K. M., nar. XY, bere do vazby.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 33 T 9/2020, tak, že obviněného M. K. M. uznal vinným pod bodem II. výroku rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb při výměře jedné denní sazby 1 000 Kč. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž ve věci obviněných J. B., M. B., R. K., I. Č. a V. Č.
2. Stalo se tak v případě obviněného M. K. M. na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
dne 15. 5. 2019 po předchozí vzájemné domluvě s J. B., který obchod zprostředkoval, v rekreační chatě na adrese XY, užívané J. B. prodal společně vystupujícím M. B. a R. K. prekursor k výrobě metamfetaminu, resp. pervitinu v podobě efedrinu, popř. pseudoefedrinu o celkové hmotnosti 4.320 gramů za 946.000 Kč s tím, že 20 gramů z celkového množství prekursoru jim poskytl M. K. M. zdarma, přičemž ze 4,320 gramů tohoto prekursoru lze vyrobit 3,181 gramu pervitinu,
a dále od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne 23. 9. 2019 v jím užívané řadové garáži bez označení stojící v blízkosti ulice XY v XY, zapsané na straně č. 25 listu vlastnictví č. 1 pro katastrální území XY jako stavba bez č. p. - garáž stojící na pozemku p. č. XY, konkrétně ve vnitřním prostoru elektrického sporáku zn. Bosch skladoval plastový sáček s přítlačnou lištou s hydrochloridem 3,4- methylendioxymethamphetaminu (MDMA HCI) o hmotnosti 988,93 gramů s obsahem 79,34 % 3,4-MDMA, což představuje 792,55 gramů čisté 3,4-MDMA báze,
přičemž efedrin, resp. pseudoefedrin je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekursory v Nařízení rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013, a 3,4-methylendioxymethamphetamin (3,4-MDMA) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a obviněný neměl k zacházení s těmito látkami povolení podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 15 To 83/2021, rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného M. K. M. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný M. K. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Dovolatel v podrobnostech namítal, že vyjma jeho samotného ostatní spoluobvinění ve věci nevypovídali, když dne 5. 1. 2021 v průběhu prvního hlavního líčení po přednesení obžaloby uznali vinu spoluobvinění J. B., M. B., R. K. a I. Č. Obviněný R. K. prohlásil svoji vinu s výhradou obchodu s obviněným M. Dne 6. 1. bylo při hlavním líčení vyhlášeno usnesení, že se přijímá prohlášení viny obviněnými J. B., M. B., R. K. a I. Č. Prohlášení viny bylo přijato toliko v bodech obžaloby, které se netýkaly obviněného M.
6. Pokud jde o bod II. rozsudku, týkajícího se obchodu s prekurzorem, existují dvě verze události. První je verze uvedená v obžalobě, druhá verze vychází z výpovědi obviněného M. Ten vypověděl, že spoluobviněným sice slíbil dodání prekursoru, ve skutečnosti jim však dodal kloubní výživu Alavis. Poté, co zjistili, že nejde o prekursor, jim peníze vrátil. Důkazy provedené v hlavním líčení svědčí pouze o tom, že došlo dne 15. 5. 2019 k setkání a předání nějaké látky mezi obviněným M. a spoluobviněnými M. B. a R. K. Těmito důkazy tedy rozhodně není vyvrácena verze obviněného M. Obvinění J. B. a M. B. ve věci nevypovídali, jejich prohlášení viny ohledně tohoto skutku nebylo soudem přijato. Obviněný K. učinil jedinou výhradu, a to právě v souvislosti s bodem II. obžaloby a tato výhrada spočívala v potvrzení verze uváděné obviněným M., že skutečným předmětem dodávky byla kloubní výživa, nikoli prekursor. Verzi obviněného nepřímo potvrdil i svědek V., který popsal okolnosti předání peněz mezi obviněnými na čerpací stanici. Podle obviněného M. šlo o vrácení peněz poté, kdy spoluobvinění zjistili, že nejde o prekursor, ale o kloubní výživu. Soud prvého stupně se v odůvodnění rozsudku soustředil toliko na vyvrácení obhajoby obviněného M. Za zásadní důkaz v tomto směru považuje zprávu společnosti Česká lékárna holding a. s., z níž vyplývá, že takové množství léku Alavis, které uvádí obviněný, nebylo v lékárně v XY v uvedeném období prodáno. Význam tohoto důkazu je však soudem přeceňován. Obviněný vypověděl, že kloubní výživu zakoupil sám v lékárně v XY. Je pravda, že v tomto bodě nebyla jeho výpověď pravdivá, měl však pro to vážný důvod, neboť lék byl zakoupen osobou, kterou nechtěl zaplést do trestné činnosti. Uvedl tedy, že jej zakoupil sám na jiném místě. Kloubní výživu Alavis Triple blend – 700g v množství 5 kusů zakoupila paní J. H., matka družky dovolatele na základě jeho pokynu, a to dne 3. 4. 2019 v jezdeckých potřebách E. XY. Doklad o nákupu má obviněný k dispozici a je ochoten ho předložit soudu. Pokud jeho výpověď nebyla v určitém bodě pravdivá, není možné odmítnout ji jako celek jako nevěrohodnou. Zpráva společnosti Česká lékárna holding nemůže vyvrátit výpověď obviněného jako celek. Navíc obviněný K. přímo potvrdil, že místo prekursoru byla dodána kloubní výživa. O tom, proč nebere v úvahu výpověď spoluobviněného K., se soud prvého stupně vůbec nezmiňuje. Spoluobvinění J. B. a M. B. učinili prohlášení viny, ve vztahu k bodu II. obžaloby však nebylo soudem přijato a oba obvinění k věci nevypovídali. Jejich vyjádření procesního charakteru nelze považovat za usvědčující ve vztahu ke spoluobviněnému. Nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by přímo nebo nepřímo vyplývalo, že skutečným předmětem obchodu byl prekursor. Důkazy, jež svědčí pro verzi obviněného (tvrzení obviněného K. a svědka V.) jsou bezdůvodně devalvovány a důkazy označené soudem za „vyvracející verzi obžalovaného M.“ jsou pouze spekulativními úvahami soudu, nikoli důkazy.
7. Podobná je podle názoru obviněného i situace ohledně druhé části bodu II. rozsudku, kdy obžaloba a posléze i rozsudek jsou postaveny na jediné skutečnosti, a to na nálezu látky extáze v garáži užívané obviněným M. Tato skutečnost sama o sobě nemůže prokázat, že to byl právě obviněný, který byl osobou, která tuto látku v garáži přechovávala. Do garáže měly přístup i jiné osoby, byla opakovaně vykradena. Na balení nebyly nalezeny daktyloskopické stopy ani stopy DNA. Závěr o vině tak opět odůvodňují pouhé úvahy a spekulace, jež nelze považovat za důkazy. Navíc skutečnost, že došlo ke vniknutí do garáže, svědčí o tom, že garáž byla po nějakou dobu nezajištěna, tedy volně přístupná dalším osobám, které mohly garáž vyhodnotit jako bezpečný úkryt nelegálního zboží. Místo uložení látky extáze opět nelze považovat za usvědčující skutečnost ve vztahu k vině obviněného M. Pokud byla látka extáze skryta uvnitř starého sporáku, nevyvrací to výpověď obviněného, že ji považoval za jed na kuny, který kdysi koupil. Nedošlo k vyloučení možnosti, že látku do garáže uložila a přechovávala jiná osoba než obviněný, neboť kromě dovolatele měly do garáže legální přístup i jeho družka, její matka a D. S. Z výše uvedeného je patrné, že soud i v tomto případě nevychází z provedených důkazů, ale pouze z domněnek.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje. Obhajobě obviněného, že spoluobviněné podvedl a neprodal jim prekursor, ale kloubní výživu, soudy důvodně neuvěřily, přestože je potvrzována shodným tvrzením spoluobviněného R. K. Svědectví spoluobviněného bylo shledáno ve světle ostatních důkazů nevěrohodným. Tato obhajoba byla přesvědčivě vyvrácena především vyvrácením tvrzení obviněného, kdy a kde předmětnou kloubní výživu kupoval. V této souvislosti lze odkázat i na prohlášení spoluobviněných J. B. a M. B. před soudem, že předmětný skutek se stal tak, jak je popsáno v obžalobě.
10. Pokud jde o nález drogy v garáži obviněného, pak je třeba uvést, že tento úkon byl proveden v souladu s příslušnými procesními opatřeními a má rovněž oporu v dalších provedených důkazech. O uschování látky v garáži obviněného a jeho vědomí o tom, že se jedná o drogu, svědčí rovněž to, že droga byla umístěna skrytě, tedy v odstaveném elektrickém sporáku, tedy tak, aby nebyla na očích, přičemž z tohoto je jednoznačně zřejmé, že obviněný si byl vědom toho, o jakou látku se jedná. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že shora uvedené důkazy zcela korespondují s dalšími ve věci provedenými úkony, například s provedenými odposlechy, ze kterých bylo zjištěno, že obviněný M. další dva obviněné informoval o dodávce drogy. Rovněž z provedených odposlechů bylo zjištěno, že si všichni obvinění domlouvali dodání drogy s obviněným M. K. M. Právní kvalifikace jednání obviněného je tedy zcela přiléhavá, jeho jednání bylo prokázáno, jeho obhajoba byla plně vyvrácena.
11. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
15. Obviněný M. K. M. podal svůj mimořádný opravný prostředek v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
16. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
17. Po přezkoumání spisového materiálu a napadených rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že v projednávané věci odůvodnění soudních rozhodnutí neodpovídají plně obsahu provedeného dokazování, kdy nalézací soud při hodnocení důkazů vycházel mimo jiné i z důkazů, které nebyly v hlavním líčení provedeny. Konkrétně se jedná o velmi významný důkaz, a to protokol o sledování prostoru bytu č. 8 nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží panelového domu na adrese XY, okr. Sokolov, čas sledování 16. 5. a 17. 5. 2019 (č.l. 857-868). Ačkoliv soud I. stupně prováděl v hlavních líčeních dokazování čtením listinných důkazů, včetně protokolů o sledování, kterých se ve spisovém materiálu nachází dlouhá řada, tento konkrétní protokol o sledování nebyl v žádném hlavním líčení proveden jako důkaz. Přesto však nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku vychází i z tohoto důkazu, ačkoliv jej výslovně nezmiňuje, ale v bodě 20. odůvodnění uvádí, že tomu (že se nejednalo o první obchod obviněného M. s prekursorem) nasvědčuje rovněž i rozhovor mezi M. B. a R. K., že se jednalo o již 3. nebo 4. obchod. Tento zmíněný rozhovor byl zachycen právě při sledování uvedeného bytu dne 16. 5. 2019. Vzhledem k obhajobě obviněného M., který tvrdí, že nikdy s žádnými drogami nic nedělal a nic neprodával, se jedná o zcela zásadní usvědčující důkaz, který v rámci dokazování v řízení před soudem nebyl proveden, avšak soud I. stupně informace vyplývající z tohoto důkazu použil v odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud dále upozorňuje, že nebyl jako důkaz proveden ani protokol o sledování téhož bytu (bytu č. 8 nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží panelového domu na adrese XY, okr. Sokolov), čas sledování 6. 9. a 7. 9. 2019 (čl.869 -890), přestože při sledování byl zachycen i rozhovor spoluobviněných M. B. a R. K. při vysoušení prekursoru efedrinu, kteří se opět baví mimo jiné o obviněném M. v souvislosti s drogami (viz č.l. 879).
18. Pokud se týká zprávy společnosti ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s., soud I. stupně tento listinný důkaz považuje za hlavní důkaz vyvracející obhajobu obviněného M. a v odůvodnění rozsudku opakovaně uvádí, že z této zprávy vyplývá, že v lékárně v XY (kterou uváděl obviněný jako místo nákupu ALAVISU) byl v období od 15. 4. do 15. 5. 2019 zakoupen pouze jeden kus (jedno balení) přípravku ALAVIS Triple blend extra silný 700 g (viz body 13. a 18. odůvodnění rozsudku). Společnost ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a. s. v uvedené zprávě ze dne 15. 1. 2021 (č.l. 7835) však uvádí, že ani jedna z lékáren, které provozuje v Karlovarském kraji, neeviduje žádný nákup většího množství přípravků ALAVIS, v lékárně na adrese XY, proběhly v předmětném období od 15. 4. 2019 do 15. 5. 2019 pouze nákupy přípravku ALAVIS Triple blend extra silný 700g po 1 ks. Soud I. stupně tedy nepřesně vyložil obsah tohoto zásadního důkazu, neboť není pravdou, že v předmětném období bylo v lékárně v XY zakoupeno pouze jedno balení přípravku ALAVIS Triple blend extra silný 700g, ale ze zprávy vyplývá, že nákupů tohoto přípravku proběhlo více, avšak vždy pouze po 1 kusu přípravku.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že rozsah, v jakém nalézací soud provedl dokazování, není dostatečný, stejně jako hodnocení provedených důkazů neodpovídá zcela zákonným požadavkům ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu, neboť soud I. stupně některé důležité důkazy vůbec neprovedl (shora citované protokoly o sledování ze dne 16. 5. a 17. 5. 2019 a ze dne 6. 9. a 7. 9. 2019), přičemž některé z nich hodnotil v rámci odůvodnění rozsudku, a zásadní důkaz (zpráva společnosti ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s.) chybně vyhodnotil. Tato pochybení nenapravil ani soud II. stupně v odvolacím řízení, proto nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto usnesení. Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 15 To 83/2021, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2021, č.j. 33 T 9/2020-7934, a to v bodě II. ohledně obviněného M. K. M., jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud současně podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. V dalším řízení soud I. stupně bude postupovat podle §265s odst. 1 tr. řádu a doplní dokazování v naznačených směrech tak, aby obsah důkazů v jejich souhrnu byl dostatečný jako podklad pro rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu. Nalézací soud doplní dokazování zejména přečtením shora uvedených listinných důkazů (protokoly o sledování ze dne 16. 5. a 17. 5. 2019 a ze dne 6. 9. a 7. 9. 2019) a také se vypořádá s dalšími důkazními návrhy obviněného, i s ohledem na jeho novou verzi obhajoby ohledně nákupu přípravku ALAVIS, uplatněnou v rámci dovolání. Po doplnění dokazování nalézací soud přistoupí k opětovnému hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech tak, aby byly dodrženy zákonné požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu.
21. Nejvyšší soud považuje za potřebné vyjádřit se i k dalším dovolacím námitkám, týkajícím se prohlášení viny ostatními spoluobviněnými. Pokud dovolatel opakovaně upozorňuje na skutečnost, že soudem nebylo přijato prohlášení viny spoluobviněných J. B. a M. B. ohledně bodu II. obžaloby, tak Nejvyšší soud uvádí, že to ani nebylo možné, neboť bod II. obžaloby se týkal výhradně trestné činnosti obviněného M. Je pravdou, že obvinění J. B. a M. B. k věci nevypovídali a jejich vyjádření procesního charakteru nelze považovat za usvědčující důkaz ve vztahu ke spoluobviněnému M. Zcela stejný závěr platí i v případě spoluobviněného R. K., na jehož vyjádření dovolatel odkazuje, který k věci taktéž nevypovídal a jeho vyjádření nelze považovat za důkaz podporující obhajobu obviněného M. Nad rámec projednávané věci Nejvyšší soud dodává, že trestní řád nezná žádné prohlášení viny „s výhradou“ a pokud spoluobviněný K. nesouhlasil s popisem skutku v obžalobě a učinil podstatnou výhradu, týkající se zakoupení efedrinu od obviněného M., kdy se i podle obviněného K. nemělo jednat o pervitin, ale o kloubní výživu Alavis, je otázkou, zda takové prohlášení viny mělo být soudem přijato.
IV. Rozhodování o vazbě
22. S ohledem na ustanovení §265l odst. 4 tr. řádu a výsledek dovolacího řízení, když trest odnětí svobody, který obviněný M. vykonával, tímto usnesením byl zrušen, bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněného M. K. M., když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu zákonný podklad.
23. Obviněný M. v rámci výslechu dne 28. 6. 2022 ke svým osobním poměrům uvedl, že během výkonu trestu odnětí svobody je v kontaktu se svou rodinou a má možnost bydlet v bytě matky své družky. Měli rodinný podnik, jeho činnost teď pozastavili, ale obviněný nemá problém si kdykoliv sehnat práci. Zdravotní a sociální pojištění si dříve platil v Bulharsku, v České republice by se k němu přihlásil po propuštění. Obviněný má jednu vyživovací povinnost. Jiné trestní stíhání se vůči němu nevede, ve výkonu trestu nebyl kázeňsky trestán, dostal jednu pochvalu.
24. Obviněnému M. K. M. byl v předchozím trestním řízení uložen výrazný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Obviněný byl stíhán vazebně, ve vazbě se nacházel od 23. 9. 2019 do 15. 1. 2022, tj. do pravomocného skončení věci, poté byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud nyní znovu přezkoumal, zda na straně obviněného M. jsou dány i nyní vazební důvody a dospěl k závěru, že jsou u něj dány skutečnosti, které odůvodňují jeho vzetí do vazby, a to z důvodu předpokládaného v §67 písm. a) tr. řádu.
25. Podle §67 písm. a) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
26. Obviněný je cizí státní příslušník, který sice před vzetím do vazby v této trestní věci v roce 2019 žil v České republice, avšak Česká republika nebyla jediným místem jeho osobního i pracovního působení. Obviněný měl firmu i v Bulharsku, kromě toho před časem žili a pracovali i s družkou v Německu. Ohledně svého zaměstnání v České republice obviněný v průběhu trestního řízení podával ne vždy zcela shodné a přesné informace, kdy jednou uváděl, že je jednatelem firmy F. G., podruhé uváděl, že je zaměstnancem firmy, avšak u OSSZ jako zaměstnanec veden nebyl. Nebyl schopen sdělit, zda měl uzavřenou pracovní smlouvu. Obviněný zde nehradil zdravotní a sociální pojištění. Ani údaje o jeho měsíčním příjmu nebyly pokaždé shodné, obviněný uváděl příjmy v rozmezí 20 tisíc až 50 tisíc Kč měsíčně. Obviněný údajně ve firmě pracoval asi 7-8 měsíců před vzetím do vazby. V současné době dle tvrzení obviněného činnost firmy ukončili, neboť je ve výkonu trestu odnětí svobody.
27. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, je dána nejen hrozbou opětovného uložení vysokého trestu odnětí svobody, ale je umocněna i dalšími skutečnostmi. V případě obviněného je to povaha a rozsah trestné činnosti, pro kterou je stíhán, dále i jeho osobní poměry. Jak je již shora uvedeno, obviněný je státním příslušníkem Bulharské republiky, a ačkoliv již řadu let žil v České republice a žijí zde i jeho družka a nezletilá dcera, není vyloučeno, že obviněný i s rodinou zvolí jiné místo k životu než v České republice, kde mu zcela reálně hrozí znovu uložení výrazného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Ostatně tak tomu bylo již v minulosti, kdy nějakou dobu žili v Německu. Obviněný v České republice uvádí jako místo svého bydliště byt ve vlastnictví matky své družky, nemá zajištěno žádné zaměstnání. Možnost, že z České republiky uprchne, aby se vyhnul hrozícímu trestu, který vnímá jako nespravedlivý, se jeví jako zcela reálná. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ze shora uvedených zjištění vyplývá důvodná obava, že v současném stadiu trestního řízení v případě propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu bude mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V takovém případě by se obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by byl účel celého trestního stíhání zmařen, nebo podstatně ztížen.
28. Jelikož jsou dány konkrétní skutečnosti, které naplňují zákonné důvody pro vzetí obviněného do vazby podle §67 písm. a) tr. ř., rozhodl Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. řádu, že se obviněný M. K. M. bere z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu do vazby.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková