ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.428.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 428/2022-795
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 o dovolání obviněného Z. W. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2021, č. j. 50 To 330/2021-730, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 56/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 9. 2021, č. j. 19 T 56/2017-673, byl Z. W. (dále také jako „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a dále přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný výše uvedené trestné činy spáchal (v případě jednání uvedeného pod bodem 1. společně s obviněným J. B., narozeným XY v XY) tím, že:
1.
v XY, okr. Sokolov, v přesně nezjištěné době ve večerních hodinách dne 19. 2. 2017 vstoupili bez předchozího souhlasu do přízemního bytu obývaného zde přítomným O. N., nar. XY, u kterého byl na návštěvě O. L., nar. XY, zde se zajímali o notebook, který se v místnosti nacházel, kdy jim O. N. nejprve řekl, že patří O. L., poté se obžalovaný W. O. L. zeptal, zda je ten notebook jeho, když mu O. L. řekl, že ano, tak jej obžalovaný W. udeřil pěstí do obličeje, dále udeřil do nosu O. N. tak silně, že se mu spustila krev, obžalovaný B. v průběhu incidentu použil elektrický paralyzér, kterým oba poškozené zastrašoval, následně si obžalovaní z bytu odnesli notebook zn. Dell včetně nabíjecího kabelu, bezdrátové počítačové myši a celokovovou sekyru s pogumovanou rukojetí, tímto jednáním způsobili poškozenému O. N. škodu na majetku ve výši 8 200 Kč.
3.
po pozemních komunikacích v XY, okr. Sokolov, dne 4. 3. 2017 v době kolem 18:45 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Citroën C5, reg. zn. XY, a to přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2T 48/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 9To 12/2013, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, tedy od 5. 4. 2016 do 5. 4. 2018, a to vzhledem k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
2. Za uvedené trestné činy, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 T 37/2017, kterýžto nabyl právní moci co do výroku o vině dne 14. 11. 2017, soud prvního stupně obviněnému uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 2 T 37/2017, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově odvolání. Na podkladě odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně obviněného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, s použitím §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 2 T 37/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2018, č. j. 9 To 67/2018-211, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Naopak odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Svobody, advokáta, dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil postup soudu prvního stupně, když uvedl, že tento postupoval v souladu s §89 tr. řádu. Podle obviněného soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy v rozporu s formální logikou, když měl za prokázané, že na předmětné loupeži se podílel i obviněný. Ten se sice nacházel v daném bytě, použil proti poškozenému násilí, ale nikoliv v úmyslu zmocnit se cizí věci. Poukazuje na výpověď svědkyně B., podle níž předmětný notebook měl z jejího pověření vyzvednout u O. N. jen obviněný B.; on jej pouze doprovázel a násilí vůči svědku N. užil proto, aby jej přiměl přestat v daném bytě vařit pervitin, z čehož jej podezíral. Z výpovědi svědkyně B. a výpovědi spoluobviněného neplyne nic stran jeho spolupachatelství. Podle obviněného tak v jeho případě šlo o tzv. souběžné pachatelství, kdy on sám se mohl dopustit „trestného činu násilí v bytě jiného“, nikoliv trestného činu loupeže spáchaného ve spolupachatelství.
5. Obviněný je proto přesvědčen, že odvolací soud nebyl vázán nesprávným hodnocením důkazů učiněným soudem prvního stupně. Nedostatečně se však řídil §2 odst. 5 a 6 a §89 tr. řádu, jakož i §125 odst. 1 tr. řádu, což jej vedlo k přijetí nesprávných skutkových a právních závěrů. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že jeho dovolání je důvodné a napadený rozsudek odvolacího soudu se ruší a věc se tomuto přikazuje k novému projednání a rozhodnutí.
6. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je i do svého odvolání, pročež se jimi už dříve zabývaly oba soudy nižších stupňů. Podle státní zástupkyně je možné odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením (pozn. Nejvyššího soudu: byť obviněný pojem extrémního nesouladu ve svém dovolání nezmiňuje). Veškeré námitky, které obviněný vznáší, podle jejího mínění kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Má za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování ke správnému závěru stran skutkového stavu věci a obviněným zmiňovaná výpověď svědkyně B. závěr o jeho vině nijak nepopírá. Jeho obhajoba, že se nedopustil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a že z bytu nic neodnesl, pak byla vyvrácena především výpověďmi svědků N. a L., které zapadají do kontextu i dalších ve věci provedených důkazů. Naopak tvrzení obviněného o tom, že do daného bytu šel za účelem kontroly, zda se zde nevaří nějaké drogy, nemají podle ní žádnou logiku.
7. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjadřuje i souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
8. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
10. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
11. Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to zřejmě ve znění účinném od 1. 1. 2022 (pozn. Nejvyššího soudu: nebude-li v tomto usnesení uvedeno jinak, platí, že je odkazováno na v současné době účinné znění §265b tr. řádu).
12. Výslovně však neuvádí, kterou z vad uvedených v tomto ustanovení napadené rozhodnutí vykazuje a lze se jen domnívat, že jeho výtky směřují do oblasti rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Neuvádí výslovně, zda tato považuje za zjevně rozporná s provedenými důkazy či nikoliv. Pouze velmi povšechně tvrdí, že z výpovědí svědkyně B. a spoluobviněného J. B. závěr o jeho spolupachatelství ve vztahu ke zločinu loupeže podle §173 tr. zákoníku neplyne, popř. namítá, že nejednal zaviněně, aniž by jakkoliv reflektoval další ve věci provedené důkazy, popř. nabízel argumentaci zpochybňující správnost hodnotících úvah soudu prvního stupně. Danou vadu vytýká primárně soudu prvního stupně, neboť právě v hlavním líčení před tímto soudem probíhalo dokazování. Obviněný proto měl rovněž uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě (viz níže), neboť pouze skrze něj lze brojit v dovolání i proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
13. Z §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu plyne, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ( první varianta ) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [ druhá varianta ]. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
15. Smyslem tohoto nového dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
16. Závěrem této části odůvodnění nezbývá než připomenout, že Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolání obviněného neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů.
18. To proto, jelikož uplatněné dovolací námitky obviněného nedovolují Nejvyššímu soudu jakkoliv kvalifikovaně přezkoumávat napadené hodnotící úvahy soudu prvního stupně [ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu]. Nejvyšší soud by totiž fakticky sám musel aktivně doplňovat argumentaci obviněného, především jde-li o hodnocení výpovědí svědků N. a L., které obviněný ve svém dovolání přehlíží, jakkoliv pro závěr o jeho vině byly právě tyto zcela stěžejní. Protože Nejvyšší soud současně nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů byl porušen některý z komponentů práva obviněného na soudní ochranu ve smyslu Hlavy páté Listiny, resp. jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, nemohl dovolání obviněného vyhovět. K dovolání – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
19. Obviněný tvrdí, že z výpovědí svědkyně B. a spoluobviněného B. neplyne nic stran toho, že by se na násilném zmocnění notebooku měl nějak podílet. Obviněnému je třeba dát za pravdu v tom směru, že z výpovědi svědkyně B. nic ohledně jeho participace na daném trestném činu neplyne, když tato se vyjadřovala pouze k osobě obviněného B. (viz body 21. a 22. rozsudku soudu prvního stupně). Současně je nutné ale dodat, že z výpovědi této svědkyně neplyne ani nic ohledně samotného průběhu konfliktu mezi obviněným a spoluobviněným B. na straně jedné a svědky N. a L. na straně druhé. Spoluobviněný B. pak ke skutku pod bodem 1. vypověděl, že to byl obviněný, kdo se svědkem N. „řešil notebook“ (viz bod 4. rozsudku soudu prvního stupně), což naopak podporuje výpovědi svědků N. a L. Ti pak shodně vypověděli, že to byl právě obviněný, kdo udeřil jak svědka L., a to v návaznosti na otázku komu patří daný notebook, tak i svědka N., jemuž spoluobvinění přikázali, aby jim daný notebook vydal (srov. body 7. až 9. a 16. až 18. rozsudku soudu prvního stupně).
20. Na základě takto – velmi stručně předestřené – důkazní situace, kdy věrohodnost výpovědí svědků N. a L. podporovaly i další ve věci provedené důkazy, jako znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví genetika, jenž potvrdil, že na tričku vydaném svědkem N. se nacházela jeho krev, která se mu podle jeho výpovědi měla spustit poté, co jej obviněný udeřil pěstí do nosu, popř. paralyzér vydaný družkou spoluobviněného B. (srov. bod 43. in fine rozsudku soudu prvního stupně), má tedy Nejvyšší soud za to, že závěr o vině obviněného plně odpovídá provedenému dokazování.
21. Nezbývá proto než uzavřít, že (v rozporu s odlišným náhledem obviněného) podle Nejvyššího soudu soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy zcela logicky a přesvědčivě odůvodnil v souladu s požadavky plynoucími z §125 odst. 1 tr. řádu ve shora vzpomenutých bodech svého rozsudku.
22. Ze shora uvedených důvodů je podle Nejvyššího soudu nutné též odmítnout navazující a velmi obecně formulovanou dovolací argumentaci obviněného, podle které nejednal „v úmyslu zmocnit se cizí věci“ ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku, pročež šlo v jeho případě o zdánlivou trestnou součinnost v podobě souběžného pachatelství, resp. o trestný čin „násilí v bytě jiného“. Za situace, kdy bylo prokázáno, že násilí a pohrůžku bezprostředního násilí obviněný spolu se spoluobviněným B. užili v úmyslu zmocnit se cizí věci, je právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku zcela přiléhavá a Nejvyšší soud se s ní plně ztotožňuje.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
23. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného neodpovídalo jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Protože současně nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k zásahu do práva obviněného na soudní ochranu, resp. do jeho práva na spravedlivý proces, nemohl jinak, než jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce