ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.430.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 430/2022-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2022 o dovolání obviněné R. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 67 To 386/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 66/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 37 T 66/2019, tak, že obviněnou R. B. uznal vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což ji odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou (2) roků. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného obchodního podílu ve výši 25 % ve společnosti Z., IČ: XY, se sídlem XY. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových odkázán s náhradou škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že obviněná R. B.
společně s obviněným J. M., nar. XY, který zemřel dne 16. 8. 2020, dne 22. 8. 2018, v XY, v XY nemocnice, na oddělení geriatrie a následné péče, po předchozí společné domluvě, ačkoliv oba znali zdravotní stav poškozené A. M., nar. XY, a věděli, že není vzhledem k tomuto schopná pochopit obsah předkládané písemnosti, této obviněný M. předložil k podpisu „Smlouvu o převodu podílu“ ze dne 22. 8. 2018, kdy vlastnoruční podpis na smlouvě ověřila notářská tajemnice J. J., pověřena notářem Mgr. Janem Dytrychem, kterého zajistila obviněná B., přičemž na základě smlouvy o převodu podílu poškozená A. M. převedla obchodní podíl ve výši 25% ve společnosti Z., IČ: XY, za cenu 28.000,- Kč na obviněného M., který jako jednatel spol. Z., IČ: XY, a obviněná B. jako společník dané společnosti, věděli, že k obchodnímu podílu se váže vlastnictví bytu č. 2 na adrese XY, katastrální území XY, okres Hlavní město Praha, o velikosti 2+1 s přísl., o výměře 44 m2, vč. spoluvlastnického podílu společných prostor, jehož cena dle znaleckého posudku dosahovala k datu 22. 8. 2018 ceny obvyklé 2.200.000,-Kč, přičemž cena spoluvlastnického podílu ve výši 25% činí 2.168.000 Kč, již od počátku jednali v úmyslu se obohatit, poškozené A. M. ani částku 28.000,- Kč obviněný M. neuhradil a předmětný obchodní podíl dále převedl dne 11. 10. 2018 na obviněnou B.
3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 67 To 386/2021, rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněné R. B. zamítl.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému usnesení odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podala obviněná R. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení, a že soudy nižších stupňů dospěly k určitým skutkovým zjištěním a ve vztahu k takovým zjištěním nebyl nedůvodně proveden podstatný důkaz.
5. Dovolatelka v podrobnostech rozvedla, že nebylo správně zjištěno, zda poškozená A. M. byla, či nebyla schopna činit právní úkony. Soudy obou stupňů vycházely výhradně ze závěrů znaleckého posudku a opakovaně odmítaly provést důkaz výslechem navrhovaného svědka Z. Podle dovolatelky bylo nedůvodné neprovedení tohoto důkazu, protože závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byly v rozporu s ostatními provedenými důkazy a výslechy svědkyň, se kterými poškozená v době její hospitalizace komunikovala. Znalec na rozdíl od navrhovaného svědka neměl možnost poškozenou vyšetřit, stav poškozené hodnotil až v době po její smrti a byl přitom odkázán pouze na dokumentaci, která mu byla poskytnuta zdravotnickým zařízením, a tedy neměl ani možnost správnost údajů uvedených ve zmíněné dokumentaci ověřit. Znalec tedy nevycházel při vypracování znaleckého posudku z vlastních zjištění. Naproti tomu navrhovaný svědek je lékař, který navštívil poškozenou v nemocnici a komunikoval s ní. Podle něj tato nejevila žádné známky celkové ochablosti či neschopnosti, hlavně psychické, tedy lze tvrdit, že svědek měl možnost poškozenou na rozdíl od znalce alespoň rámcově vyšetřit, jak uvedl znalec a lékař by syndrom demence určitě rozpoznal. Písemné prohlášení navrhovaného svědka Z. měly soudy nižších stupňů k dispozici, avšak návrhy na provedení důkazu jeho výslechem byly vždy zamítnuty.
6. Obviněná R. B. proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně aby zrušil rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně.
7. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné R. B. uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnila obviněná v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělila je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především je třeba odmítnout tvrzení obviněné, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněná v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje. V daném případě je třeba plně souhlasit s názorem druhoinstančního soudu, že informace o psychickém stavu poškozené A. M. jednoznačně vyplynuly z lékařských zpráv a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaného soudním znalcem MUDr. Petrem Kubejem. Tento důkaz spolu s dalšími provedenými důkazy plně korespondoval a vzájemně se doplňoval. Z tohoto znaleckého posudku a z lékařských zpráv především vyplynulo, že poškozená A. M. již na příjmu do nemocnice nebyla orientována v čase, prostoru, ani v životních úkonech, přičemž tento stav postupně gradoval. V době, kdy došlo k podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu, nebyla poškozená schopna vnímat správně realitu. Obviněná o jejím stavu velmi dobře věděla, ať již proto, že sama několikrát poškozenou v nemocnici navštívila anebo zprostředkovaně od spoluobviněného J. M., který poškozenou navštěvoval v nemocnici denně. Ačkoliv samotný převod podílu v nemocnici zařídil spoluobviněný již zemřelý J. M., s nímž obviněná od počátku spolupracovala, velmi dobře věděla, o jaký úkon se jedná, koho se týká a jaké bude mít důsledky. Z provedených důkazů tedy jednoznačně vyplynulo, že obviněná R. B. jednala s vědomím toho, že poškozená není schopna pochopit obsah předkládané písemnosti, která sloužila k jedinému účelu, a sice k tomu, aby získala majetkový prospěch.
8. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9 . Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], dovolání bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
12. Obviněná R. B. podala svůj mimořádný opravný prostředek v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
13. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy zásadního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
14. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu /dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
15. Ačkoli obviněná opírá své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu, ve skutečnosti její námitky lze obsahově podřadit pouze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kdy obviněná namítá, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz, konkrétně důkaz výslechem svědka Z. Nejvyšší soud však musí konstatovat, že v daném případě se nejedná o takovou situaci, jaká je předpokládaná ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná vznesla tento důkazní návrh již v řízení před soudem I. stupně, který mu nevyhověl a řádně toto své rozhodnutí odůvodnil (viz bod 23. odůvodnění rozsudku). Tento závěr nalézacího soudu shledal jako správný i soud odvolací, který taktéž považoval tento navrhovaný důkaz výslechem svědka za nadbytečný (viz bod 6. odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud zastává zcela stejný názor a zdůrazňuje, že zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, který daný případ projednává. Každý obviněný má zajisté právo navrhovat soudu na podporu svých tvrzení a na svoji obhajobu další důkazy (viz. §2 odst. 5 tr. řádu), avšak soud je povinen posoudit každý důkazní návrh z hlediska jeho nezbytnosti ve světle celkové důkazní situace ve věci. Pokud navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout, neboť prováděním takového důkazu by byly porušeny zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. V této trestní věci nalézací ani odvolací soud nepochybily, pokud odmítly provedení důkazu výslechem svědka Z., který se měl vyjádřit ke stavu poškozené A. M. Nejedná se tedy o tzv. opomenutý důkaz, neboť soudy logicky vysvětlily, proč je jeho provádění nadbytečné. Navíc je třeba zdůraznit, že obviněná všechny své dovolací námitky již uplatnila v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s těmito námitkami vypořádal v rámci odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry Obvodního soudu pro Prahu 4 i Městského soudu v Praze zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
16. Soudy nižších stupňů zamítly opakované návrhy obviněné na provedení důkazu výslechem svědka Z., neboť při zjišťování toho, v jakém stavu se nacházela poškozená A. M. v době podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu na obviněného M., vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i z výslechu znalce MUDr. Petra Kubeje u hlavního líčení. Znalec se zcela jasně vyjádřil, že pro účely zpracování znaleckého posudku měl dostatek materiálu, kdy zdravotní dokumentace byla zcela postačující a naprosto pregnantní, obsahující jednoznačné údaje. Ostatně tato zdravotnická dokumentace je součástí spisového materiálu a lékařské zprávy byly provedeny jako listinný důkaz. Z lékařských zpráv a ze znaleckého posudku jasně vyplývá, že poškozená A. M. již v době přijetí do nemocnice dne 7. 8. 2018 byla sice při vědomí a orientována osobou, nikoli však časem a místem. Poškozená nebyla schopna ani podepsat písemný informovaný souhlas při přijetí do nemocnice, a to z důvodu těžkého kognitivního deficitu. Dle znalce poškozená trpěla závažnou, a nikoli jen přechodnou duševní poruchou, demencí, která je následkem poškození mozku. Pacient v tomto stavu není schopen skutečných, svobodných a vážných právních aktů, nedovede se bránit vůli jiné osoby a je snadno manipulovatelný. Nejvyšší soud musí konstatovat, že závěry soudního znalce MUDr. Kubeje jsou zcela jednoznačné, nevzbuzují žádné pochybnosti a soudy nižších stupňů nepochybily, pokud ze závěrů znaleckého posudku vycházely. Jak je již shora uvedeno, špatný zdravotní a duševní stav poškozené je zaznamenán i v lékařské dokumentaci z jejího pobytu v nemocnici. Na údajích v lékařských zprávách a na závěrech znaleckého posudku nic nemohou změnit ani výpovědi svědkyň, které měly možnost s poškozenou v době její hospitalizace komunikovat. Obviněná v rámci dovolání ani neuvádí, o jaké konkrétní svědkyně jde (pouze v odvolání je uvedeno, že se jedná o svědkyně V., K., T. a J.). Ani jedna ze svědkyň nebyla schopna odborně posoudit stav poškozené. Svědkyně K. a T. sice navštívily poškozenou v srpnu 2018 v nemocnici a vypověděly, že byla při smyslech, případně že se orientovala, avšak rozhodně nebyly schopny posoudit, zda byla poškozená natolik lucidní, aby mohla svobodně a vážně uzavírat smlouvy a činit důležité právní úkony. Svědkyně V. poškozenou v nemocnici ani nenavštívila. O postupu notářské tajemnice svědkyně J. se jasně vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí soudy I. (viz bod 25.) i II. (viz bod 12.) stupně, kdy Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožnil. Obviněná na rozdíl od uvedených svědkyň zcela pomíjí výpověď svědka P. M., který za poškozenou do nemocnice chodil pravidelně a podle tohoto svědka, který měl k poškozené ze všech svědků nejbližší vztah, už poškozená v srpnu někdy ani nevnímala. Svědek mimo jiné vypověděl, že poškozená ho nejdříve poznávala, bavili se o obecných věcech, o kočkách, ale později už moc nevnímala.
17. S ohledem na shora uvedené lze jednoznačně uzavřít, že výslech svědka Z. byl za této důkazní situace zcela nadbytečný, neboť by nemohl ničeho změnit na závěrech znaleckého posudku a na údajích v lékařských zprávách. Obviněná sice uvádí, že svědek měl možnost na rozdíl od znalce poškozenou vyšetřit, avšak z žádného důkazu, ani z písemného vyjádření samotného svědka nevyplývá, že by Z. snad poškozenou nějakým způsobem odborně vyšetřoval. Soudy I. i II. stupně tedy postupovaly zcela správně, když důkazní návrh na výslech svědka zamítly.
18. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněné R. B. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková