ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.576.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 576/2022-302
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 o dovolání obviněného P. W. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 67 To 427/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 18/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 T 18/2021-221, byl obviněný P. W. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1)] a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2)]. Za to byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl obvodním soudem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to nažloutlé krystalické látky o hmotnosti 2,760 gramu obsahující metamfetamin a zelené sušiny o hmotnosti 3,540 gramu obsahující účinnou látku delta-9- tetrahydrokanabinol (dále pouze „THC“ nebo „delta-9-THC“).
2. Výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný P. W. odvolání, kterým napadl výrok popsaný pod bodem 2) napadeného rozsudku, a to v otázce viny i trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 67 To 427/2021-257, tak, že jej podle §256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.
3. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 se obviněný P. W. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) dne 23. 10. 2020 nejméně v době kolem 15:45 hod. v XY po ulici XY, kde byl u domu č. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, OŘ Praha IV - OHS, řídil motocykl tov. zn. M GILERA RUNNER, RZ: XY, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že mu byl jednak trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 7. 2019 sp. zn. 50T 103/2019, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2019, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců, a jednak mu byla příkazem Magistrátu hl. m. Prahy, odborem dopravně správních činností, oddělením správního řízení ze dne 10. 9. 2019 sp. zn. S – MHMP 1200605/2019/Cho, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2019, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, které dosud nevykonal,
2) dne 23. 10. 2020 v době kolem 16:00 hod. v XY, se znalostí povahy látky, kterou hodlal použít pro svou potřebu, k jejímuž držení neměl potřebné povolení, uchovával ve své tašce čtyři plastové sáčky s přítlačnou lištou obsahující nažloutlou krystalickou látku o celkové hmotnosti 4,99 gramu, ve kterých bylo zjištěno 2,933 gramu pervitinu, obsahující 1,725 gramu metamfetaminu base, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeden plastový sáček s přítlačnou lištou obsahující zelenou sušinu o celkové hmotnosti 5,32 gramu, ve kterém bylo zjištěno 4,714 gramu marihuany, obsahující delta-9-THC, přičemž delta-9-THC je uvedeno jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný P. W. napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 67 To 427/2021-257, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 T 18/2021-221, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil pouze proti výroku o vině stran skutku popsaného pod bodem 2). V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť vyjádřil přesvědčení, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a současně že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel ve svém písemném podání úvodem předeslal, že oba soudy nižších stupňů z provedených důkazů dovodily nesprávné skutkové závěry, které jsou dokonce s provedenými důkazy ve zjevném rozporu, a které naopak daly za pravdu jeho obhajobě. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že od samého počátku trestního řízení popírá, že by se skutku popsaného pod bodem 2) dopustil, když ze spáchání tohoto přečinu byl uznán vinným toliko na základě dvou svědeckých výpovědí, a to výpovědi svědků D. T. a D. M. Dovolatel brojí zejména proti svědectví D. T., kterému zřejmě patřila taška obsahující pervitin, a jehož výpověď označil za rozpornou, nelogickou a důkazně nepodloženou s ohledem na to, že tento svědek vypovídal pod vlivem reálné obavy z hrozícího trestního stíhání za přechovávání omamných a psychotropních látek (nicméně i přes tuto skutečnost přiznal, že na rozdíl od dovolatele má bohaté zkušenosti s „tvrdými“ drogami). Mezi výpovědí svědků T. a M. podle tvrzení dovolatele navíc přetrvávají závažné rozpory, které však obvodní soud nikterak neobjasnil, např. svědek M. během své výpovědi uvedl, že D. T. se s obviněným W. zná, zatímco svědek T. toto od počátku popírá.
6. Dovolatel je přesvědčen, že nejen výše uvedené svědecké výpovědi, ale i všechny další ve věci provedené důkazy soudy obou stupňů vyhodnotily nesprávně, když zejména důkazům obžaloby přikládal obvodní soud větší váhu než důkazům předloženým obhajobou. Tímto postupem nalézací soud pojal text obžaloby za určující a její nedostatky zhojil tím, že jí přizpůsobil své dokazování a následně také popis skutků a odůvodnění svého rozhodnutí. Dovolatel je však přesvědčen, že v rámci dokazování proti němu nebyly provedeny žádné usvědčující důkazy, pročež ani nemohl být prokázán jeho úmysl spáchat projednávaný přečin.
7. Tímto postupem nebyly ze strany soudů nižších stupňů reflektovány základní principy trestního řízení, zejména procesní zásada in dubio pro reo , kterou však nelze nahradit skutkovými zjištěními založenými na pouhých domněnkách či spekulacích. Takováto zásadní pochybení obvodního soudu mohou založit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nicméně ani odvolací soud se s výše uvedenými námitkami v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal. Jako příklad spekulativního tvrzení soudu prvního stupně, které odvolací soud nikterak nezhojil, dovolatel uvedl výrok nalézacího soudu v závěru bodu 11 svého odůvodnění, ve kterém se uvádí, že obviněný „jako pravidelný uživatel marihuany dobře věděl, že jím držené množství konopí nezaloží jeho odpovědnost v rovině trestního práva, pročež se nemá čeho obávat“. Proti tomu se obviněný ohradil tvrzením, že takovými vědomostmi nedisponoval, neboť nemá právnické vzdělání a dodal, že takové úvahy a závěry se jeví jako zcela nepřezkoumatelné.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 67 To 427/2021-257, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 T 18/2021-221, zrušil a věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě věcně nikterak nevyjádřil. Vzhledem k této skutečnosti nemohlo být jeho vyjádření zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
14. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
15. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [dříve, tj. do 31. 12. 2021, se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
17. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. W. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou formálně podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, nicméně je Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
18. Nejvyšší soud prověřil, že Obvodní soud pro Prahu 4 odvodil své skutkové závěry z výsledků procesu dokazování, v rámci kterého dominují nejen výpovědi svědků D. T. a J. M., ale rovněž řada písemných důkazů – zejména protokol o zadržení obviněného ze dne 23. 10. 2020, úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo během jízdy, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, evidenční karta řidiče, opis z evidence Rejstříku trestů obviněného a další méně podstatné důkazy.
19. Všechny tyto důkazy Obvodní soud pro Prahu 4 zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté obvodní soud svým skutkovým závěrům přiřadil i přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku byly ze strany obviněného jeho jednáním popsaným pod bodem 2) bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině i trestu soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Městský soud v Praze, který odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněného (a to obvodní soud v bodě 11. odůvodnění svého rozsudku, městský soud zejména v bodě 9. odůvodnění svého usnesení).
20. I přes tyto skutečnosti obviněný P. W. podal proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchaný přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku popsaný pod bodem 2), neboť je i nadále přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty dotčeného trestného činu. Navíc je toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásadním pochybením, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků projednávaného přečinu, jsou podle jeho názoru ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.
21. S ohledem na tyto dovolatelovy námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc natolik zásadním), která by vedla k porušení procesní zásady in dubio pro reo nebo dovolatelova ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
22. Dovolatel P. W. ve svých námitkách s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyjádřil nesouhlas s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran skutku popsaného pod bodem 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti akcentoval, že byl uznán vinným zejména na základě svědeckých výpovědí D. T. a J. M., mezi kterými však přetrvávají závažné rozpory, přičemž zejména výpověď D. T. je nelogická a důkazně nepodložená, neboť tento svědek vypovídal v obavě z hrozícího vlastního trestního stíhání za přechovávání metamfetaminu. Nicméně i všechny další ve věci provedené důkazy celkově obvodní soud vyhodnotil nesprávně, v důsledku čehož obviněný považuje skutková zjištění za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů.
23. Obecně platí, že podle §284 odst. 2 tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém [přičemž toto ustanovení vylučuje, aby se jednalo o konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), jejíž neoprávněné přechovávání je postihováno podle §284 odst. 1 tr. zákoníku]. Předmětem tohoto trestného činu je zájem společnosti na její ochraně proti možnému ohrožení vyplývajícímu z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Objektivní stránka daného trestného činu je naplněna neoprávněným přechováváním omamné látky (či látek) ze strany konzumenta za účelem jejich spotřebování (jde tedy o přechovávání drogy výhradně pro osobní spotřebu obviněným). Z hlediska subjektivní stránky je pak k naplnění dané skutkové podstaty vyžadováno úmyslné zavinění.
24. Za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Podle výkladu přijatého rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se v případě pervitinu (metamfetaminu) za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů této drogy, která musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu. V případě sušeného konopí, které obviněný v nyní posuzované věci rovněž držel, je znak „množství větší než malé“ podle citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu dán množstvím více než 10 g konopí, resp. obsahem nejméně 1 g účinné látky delta-9-THC.
25. V návaznosti na obviněným vznesené skutkové námitky Nejvyšší soud na základě přiloženého spisového materiálu konstatuje, že obvodní soud velmi pečlivě zvažoval všechna skutková zjištění, která vyplynula z jím provedených důkazů. Stran zpochybňovaných svědeckých výpovědí dovolací soud ověřil, že svědek D. T. u hlavního líčení prohlásil, že obviněného zná pouze od vidění, nicméně jej nikdy v jeho garáži nenavštívil, ostatně ani neví, že obviněný nějakou garáž má. Současně popřel, že by osobně znal svědka M. (č. l. 207-208). Svědek M. k prověřovaným okolnostem uvedl, že s obviněným W. jej pojí kamarádství, navštěvoval ho v XY na XY, kde měl bydliště, ale také v jeho garáži v XY. K osobě svědka T. dodal, že je to kamarád, i když ne tak blízký jako obviněný, nicméně vyjádřil pochybnost, že by s ním někdy navštívil obviněného v jeho garáži. K tomu dodal, že obviněný jej nikdy nekontaktoval s tím, že by ve své garáži objevil něco, co mu nepatří, event. že by našel jakýkoli předmět, po jehož vlastníkovi by pátral (č. l. 200-201).
26. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že ani jeden svědek nikterak nepotvrdil tvrzení obviněného, že tašku, kterou měl v době policejní kontroly u sebe a ve které se nacházely čtyři sáčky s metamfetaminem (vyjma sáčku s marihuanou), by u něho v garáži skutečně zanechal svědek T., když jej zde navštívil (buď sám anebo společně se svědkem M.). Svědek T. v rámci své výpovědi nepotvrdil ani tolik zdůrazňovanou domněnku dovolatele, že by u hlavního líčení vypovídal pod tlakem plynoucím z nebezpečí vlastního trestního stíhání pro přechovávání pervitinu. K otázce vlastního zneužívání omamných látek svědek T. pouze připustil, že zhruba před dvěma lety (tedy v průběhu roku 2019) příležitostně užíval pervitin šňupáním, a že byl v této souvislosti i policejně projednáván, neboť policie u něj tuto omamnou látku zajistila. Nicméně opakovaně soud ujistil, že drogy již neužívá a v garáži u obviněného nikdy nebyl, neboť jej zná pouze od vidění (č. l. 209). To ostatně potvrdil i sám obviněný, který k tomu dodal, že to, že předmětná příruční taška patří svědku T., je pouze jeho domněnka (č. l. 187).
27. Z dalších ve věci provedených důkazů je zjevné, že obviněný při silniční kontrole dobrovolně vydal policejnímu orgánu tašku s omamnými látkami, které měl u sebe a které byly podrobeny odbornému zkoumání, z něhož vyplynulo, že v zadržených sáčcích se nacházelo 5,32 g brutto zelené sušiny a 4,99 g brutto bílé krystalické látky (č. l. 6). V těch bylo odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie ztotožněno 4,714 gramu marihuany a 2,933 gramu pervitinu obsahujícího 1,725 gramu metamfetaminu base (č. l. 27). V této souvislosti obviněný odmítl provedení orientačního vyšetření na návykovou látku stejně jako lékařské vyšetření. V inkriminované době obviněný nevykazoval známky intoxikace, nicméně policisté u něho zaznamenali konopný zápach (č. l. 31). Z evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že obviněný má celkem 10 postupných zákazů řízení motorových vozidel a 12 záznamů pro protiprávní jednání na úseku dopravy (č. l. 37).
28. Stran prokázání spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku se jako rozhodná skutečně jeví zejména svědectví D. T. a J. M., kteří však výpověď obviněného stran vlastnictví předmětné tašky s omamnými látkami svědkem D. T. nikterak nepotvrdili. K tomu je nutné zdůraznit, že význam svědecké výpovědi svědka T. obvodní soud nikterak významově nepřeceňoval, kterak ve svých opravných prostředcích obviněný W. opakovaně namítá. Ostatně obvodní soud ani neuvěřil tvrzení tohoto svědka, že J. M. skutečně nezná, když za podstatnou označil okolnost, že ani svědek M. si nebyl jistý, zda se svědkem T. navštívil garáž obviněného.
29. Především však samotná výpovědní verze obviněného W. v kontextu provedených důkazů vyzněla značně nevěrohodně pro řadu rozporů a nelogických souvislostí. Jak již bylo zmíněno, obviněný uvedl, že taška obsahující metamfetamin „zřejmě patřila svědkovi T.“, který měl přijet za obviněným, ale nikoli sám, nýbrž jako doprovod kamaráda. Svědek T. však kategoricky popřel, že by v garáži obviněného někdy byl, pročež se ani po žádné příruční tašce nesháněl. Stejně rozporuplně, resp. v kontextu skutkových souvislostí značně nehodnověrně vyznělo i tvrzení obviněného, že v okamžiku, kdy inkriminovaného dne odjížděl motorkou na nákup do prodejny Albert, vložil si své doklady, mobil, peněženku a sáček s „trávou“ nikoli do své, ale do cizí tašky, náhodně ležící v jeho garáži v regálu na nářadí. Toto tvrzení vyznívá krajně nepřesvědčivě a nelogicky mimo jiné i s přihlédnutím k vlastnímu vyjádření obviněného, že si na sebe vzal svoji motorkářkou bundu s uzavíratelnými kapsami, kam by se mu všechny jmenované osobní věci spolehlivě vešly.
30. Obvodní soud pro Prahu 4 tedy zcela oprávněně konstatoval, že výpověď obviněného zůstala po provedeném dokazování i nadále vnitřně rozporná, nelogická a značně nepřesvědčivá, neboť obviněnému se nepodařilo dostatečně věrohodně prokázat, že pervitin, který měl s sebou v předmětné tašce, skutečně nepatřil jeho osobě. Za tohoto stavu tak soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že příruční taška jednoznačně patřila obviněnému, včetně věcí, které měl v ní uložené, pročež výpověď obviněného označil za ryze účelovou.
31. Z těchto důvodů nelze relevantně tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů tím, že by bezdůvodně favorizovaly výpověď svědků D. T. a J. M. oproti výpovědi obviněného P. W. Nejvyšší soud naopak souhlasí s argumentací Městského soudu v Praze, který v této souvislosti konstatoval, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná – což v tomto případě není. Nezbývá než dodat, že obviněným prezentovaná skutková verze je založena na prostém „kličkování“ mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Je totiž krajně nepravděpodobné, aby obviněný, vědom si toho, že má v malé příruční tašce dekriminalizované množství marihuany a další své osobní věci, nebyl současně obeznámen s tím, že jsou v ní obsaženy taktéž další čtyři sáčky s pervitinem.
32. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že výpověď svědka T. sama o sobě není důkazem, na kterém by byla vina obviněného výhradně postavena, kterak se snaží dovolatel tvrdit. Jeho výpověď však ve světle ostatních skutkových zjištění oprávněně přesvědčila oba soudy nižších stupňů o celkové nevěrohodnosti skutkové varianty předložené obviněným W. Taktéž námitka o vzájemné rozpornosti výpovědí obou svědků je zcela neoprávněná. Stejně tak musel Nejvyšší soud odmítnout i související výtku obviněného, že nalézací soud měl upřednostnit jím uváděnou skutkovou variantu oproti tvrzením plynoucím z výpovědí obou výše jmenovaných svědků, resp. měl v nastíněné procesní situaci postupovat výhradně podle procesní zásady in dubio pro reo .
33. Z obecného hlediska Nejvyšší soud podotýká, že postup podle této procesní zásady je na místě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí, neboť i nadále přetrvávají pochybnosti o tom, kterak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí je pravdivá a tento svůj závěr argumentačně popíše v odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou jednoznačně splněny podmínky pro uplatnění této procesní zásady. V platném znění trestního řádu totiž není zakotvena zásada, ze které by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladné výpovědi, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného, jak se dovolatel pokouší tvrdit. Za této důkazní situace má však soud posuzující daný případ povinnost věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě odůvodnit, což se v projednávaném případě jednoznačně stalo.
34. V linii své skutkové argumentace dovolatel navíc vznesl výhradu stran toho, že obvodní soud založil svá skutková zjištění na pouhých domněnkách, když jako příklad spekulativního tvrzení citoval výrok nalézacího soudu, že obviněný „jako pravidelný uživatel marihuany dobře věděl, že jím držené množství konopí nezaloží jeho odpovědnost v rovině trestního práva, pročež se nemá čeho obávat“ (č. l. 244, bod 11) . Proti tomuto výroku dovolatel kontroval poznámkou, že nemá právnické vzdělání, pročež takovými vědomostmi nemohl disponovat.
35. Tuto doprovodnou námitku však Nejvyšší soud taktéž kategoricky odmítá, neboť informace o dekriminalizovaném množství marihuany, resp. množství rostlin, které je možné pěstovat bez toho, aby se tato skutečnost stala předmětem trestněprávního postihu, patří mezi všeobecně známé a snadno dostupné informace, které si může každý občan České republiky dohledat v otevřených informačních zdrojích (zejména na internetu). Nelze tedy označit za spekulaci předpoklad, že každý aktivní konzument (nejen) marihuany (ale i hašiše či jiných konopných produktů) je dostatečně obeznámen s platnou právní úpravou, resp. je dostatečně informován o tom, jaké množství drženého sušeného konopí či jiného konopného produktu bude právně kvalifikováno jako trestný čin podle trestního zákoníku, a jaké množství bude právně kvalifikováno toliko jako přestupek podle zákona č. 250/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
36. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu znovu konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, které vzešly z řádně provedených důkazů v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž ve vzájemných souvislostech. Z těchto důvodů nelze relevantně tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů (resp. libovůle při interpretaci skutkových závěrů, neboť bezdůvodně favorizovaly výpovědi svědků T. a M.). Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není patrný žádný, natož extrémní (či zjevný) nesoulad, pročež Nejvyšší soud kategoricky odmítl i související přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně byla porušena procesní zásada in dubio pro reo , resp. ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces. Námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
37. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, čímž dal najevo své přesvědčení, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení – nicméně svůj odkaz na tento dovolací důvod již nedoplnil žádnou bližší argumentací. S jistou mírou benevolence se lze domnívat, že s ohledem na faktické popírání přechovávání 4,99 gramu krystalické látky s obsahem 2,933 gramu pervitinu (resp. 1,725 gramu metamfetaminu base) dovolatel brojí proti nalézacím soudem aplikované právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 2) podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, zejména stran naplnění znaku přechovávání omamné látky v „množství větším než malém“.
38. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětem hmotněprávního posouzení je za všech okolností skutek v té podobě, k níž dospěly soudy nižších stupňů na základě jimi učiněných skutkových závěrů, a nikoli skutkové závěry, ke kterým dospěl dovolatel na základě vlastního úsudku – snažíce se prosadit vlastní a pro něho výhodnější skutkovou verzi. Pokud však dovolatel směřuje své námitky proti výroku o vině, pak pod předmětný dovolací důvod jsou zásadně podřaditelné pouze takové námitky, v rámci kterých tvrdí, že skutkový stav, ke kterému dospěly soudy nižších instancí, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Avšak vzhledem k tomu, že zajištěné množství pervitinu v množství 2,933 gramů (s obsahem 1,725 metamfetaminu base) bez důvodných pochybností podle shora citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., odpovídá hodnotě množství většího než malého, byla naznačená námitka obviněného ohledně faktického nenaplnění tohoto zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §284 odst. 2 tr. zákoníku odmítnuta. Nejvyšší soud by – z pohledu tohoto dovolacího důvodu – posoudil za relevantní pouze námitky založené na tvrzení, že projednávaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin fakticky nejde anebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Takovou námitku však dovolatel nevznesl, pročež byl Nejvyšší soud nucen jeho prostý odkaz na předmětný dovolací důvod odmítnout jako irelevantní.
39. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze tedy shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku jsou v jednoznačné shodně s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním v přímém úmyslu naplnil skutkovou podstatu tohoto přečinu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném usnesení Městského soudu v Praze, ani v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
VI.
Závěr
40. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal již Obvodní soud pro Prahu 4 v rámci svého rozsudku. Následně se s jeho výrokem o vině i o trestu bez výhrad ztotožnil i Městský soud v Praze jako soud odvolací. Oba nižší soudy se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
41. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť prokazatelně byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
42. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 67 To 427/2021-257, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 8. 2021, č. j. 1 T 18/2021-221, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného P. W. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu