ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.10.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 10/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 stížnost soudního překladatele M. P. , bytem XY, v trestní věci obviněných M. T., narozeného XY, a V. T., narozeného XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 28/2022, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost soudního překladatele M. P. zamítá.
Odůvodnění:
1. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze rozhodla usnesením ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 28/2022, o výši odměny a náhrady soudního překladatele M. P. (dále jen „soudní překladatel“ nebo „stěžovatel“) tak, že:
I. podle §29 odst. 2 tr. řádu a vyhlášky č. 507/2020 Sb., se soudnímu překladateli z jazyka ukrajinského M. P., bytem XY, určuje výše odměny a náhrady
za překlad usnesení v délce 10 normostran §2/1 4 500 Kč
za urychlené provedení úkonu §9/2 20 % 900 Kč
za náročnost §7/2 20 % 900 Kč
za hotové výdaje – tisk A4 15 listů 45 Kč
DPH 21 % z částky 6 345 Kč 1 332,45 Kč
celkem 7 677,50 Kč
II. naproti tomu se nárok soudního překladatele v účtované částce 10 109,50 Kč zamítá.
2. V odůvodnění výše citovaného usnesení předsedkyně senátu uvedla, že nesouhlasí předně s navýšením odměny o 50 %, tj. v maximálně možném rozsahu, za spěšnost podle §9 odst. 2 vyhlášky č. 507/2020 Sb. (dále jen “vyhláška“), a to vzhledem k nenaplnění hlediska urychleného provedení překladatelského úkonu v nejkratším možném termínu, byť soudní překladatel daný úkon vyhotovil přednostně a bez průtahů; za této situace pak považovala za odpovídající navýšení základní sazby odměny pouze o 20 %. Předsedkyně senátu dále zcela odmítla navýšení odměny o 20 % za odbornost a přesnost překladu podle §7 odst. 1 písm. a) vyhlášky s tím, že obsahem překládané listiny bylo běžné rozhodnutí soudu o vazbě, přičemž překladateli jakožto soudnímu překladateli musí být běžná soudní terminologie blízká, když navíc tento ani žádné relevantní odůvodnění k požadovanému navýšení odměny nepřipojil. Ve vztahu k dalšímu navýšení odměny o 30 % z důvodu války na Ukrajině podle §7 odst. 2 vyhlášky s odkazem na sdělení odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 3. 2022, č. j. MSP-23/2022-OINS-ORIO/1, předsedkyně senátu poukázala na to, že náročnost daného úkonu lze spatřovat výlučně v současné zvýšené potřebě překladatelské činnosti v ukrajinském jazyce, čemuž může odpovídat navýšení odměny o 20 %, nikoli však v maximálně přípustném limitu, jak překladatel účtuje. Nepřisvědčila ani další účtované položce představované náhradou za ztrátu času na cestě do podatelny soudu s překladem v délce 1,5 hodiny ve výši 300 Kč podle §17 odst. 2 vyhlášky, když zdůraznila, že soudní překladatel má sídlo v územním obvodu XY a překlady doručil Vrchnímu soudu v Praze 4. Konečně pokud šlo o dílčí účtovanou položku ve výši 5 400 Kč za další dvě vyhotovení překladu opřenou o §5 vyhlášky, uvedla, že v daném případě se nejedná o situaci tam předvídanou, tedy o provedení kontroly shody zdrojového projevu s překladem, který dříve soudní překladatel provedl za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, nýbrž jde jen o technickoadministrativní činnost, za kterou soudnímu překladateli náleží pouze náhrada hotových výdajů, nikoli odměna. Z tohoto důvodu byla do celkové odměny za překladatelský úkon zahrnuta jako náhrada hotových výdajů paušální částka za tisk formátu A4, kterou si překladatel nevyúčtoval.
3. Proti shora uvedenému usnesení podal soudní překladatel včas stížnost, v níž vyjadřuje svůj nesouhlas jednak se snížením odměny podle §9 odst. 2 vyhlášky o 30 % (a trvá na úhradě navýšení odměny za spěšnost ve výši 50 %) s tím, že podle jeho názoru je doručení daného překladu do osmi dnů velice spěšné. Zdůrazňuje přitom, že jako soudní tlumočník a soudní překladatel pro jazyk ukrajinský je stále velmi silně vytížen jak ze strany orgánů policie, tak ze strany soudů, kdy práci pro státní instituce věnuje 100 % svého času, přičemž, byť ani nespolupracuje se soukromými zadavateli, objem překladů a tlumočení v souvislosti s válkou na Ukrajině značně narostl; přestože pracuje každý den včetně mnoha víkendů od rána do pozdních nočních hodin, má tzv. „na skladě“ kolem 100 normostran listin k překladu. Dále rozporuje zamítnutí odměny podle §7 odst. 1 písm. a) vyhlášky za zvýšenou odbornost a přesnost překladu ve výši 20 %. Má za to, že text dané listiny nebyly běžné obtížnosti, neboť se jednalo o překlad odborného soudního textu s množstvím právních obratů a terminologie, který byl značně obtížnější než například tlumočení či překlad běžných projevů na Policii ČR a vyžadoval nepoměrně více času na přípravu a vyhotovení. Brojí též proti snížení odměny z důvodu jiné náročnosti podle §7 odst. 2 vyhlášky na 20 % z požadovaných 30 %. V tomto směru odkazuje na již výše zmíněné zvýšené množství zakázek z důvodu války na Ukrajině, které nepřímo zasahuje i do tlumočení pro osoby, které již v České republice pobývají delší dobu, a na celkovou vytíženost a zvýšenou stresovou zátěž, která ovlivňuje i jeho zdravotní stav. Nesouhlasí rovněž se zamítnutím náhrady za ztrátu času podle §17 odst. 2 vyhlášky. S poukazem na účtovanou dobu cesty na podatelnu soudu a zpět do místa svého bydliště v trvání 1,5 hodiny (kdy osobní doručení bylo z důvodu spěšnosti rychlejší) je přesvědčen, že jde o značnou časovou ztrátu, přičemž náhrada ve výši 200 Kč za hodinu ani zdaleka nepokrývá cenu jeho času a práce; dodává, že vzhledem k velikosti města se nemůže jednat o úkon „v sídle překladatele“, jak je uvedeno v napadeném usnesení. Ani zamítnutí odměny podle §5 vyhlášky a její nahrazení pouhou úhradou za výtisk formátu A4, kterou ani neúčtoval, neshledává správným. V této souvislosti poukazuje na to, že listiny mu byly zaslány ve třech vyhotoveních, kdy je vždy potřeba detailně prostudovat texty všech vyhotovení, zda jsou identické a souhlasí s překladem, a odkazuje na právní názory na výši odměny za druhé a třetí vyhotovení soudního překladu plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tvo 15/2021. V závěru své stížnosti uvádí, že soudem provedené drastické snížení odměny tlumočníka by zasáhlo i jeho celkový příjem za daný úkon z toho důvodu, že je plátce DPH, a tudíž DPH by musel uhradit z původní částky podle faktury, takže by mu zůstal reálně jen zlomek z ceny překladu. Z výše rozvedených důvodů soudní překladatel žádá o uhrazení faktury v původní výši, jak byla předána soudu.
4. V následném doplnění stížnosti soudní překladatel k otázce odbornosti překladu cituje §1 odst. 2 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, a na jeho podkladě dovozuje, že argumentace, že soudní překladatel není oprávněn účtovat podle §7 odst. 1 písm. a) vyhlášky v případě překladu „soudního“ dokumentu, nemá oporu v právních předpisech. Podle jeho názoru je zřejmé, že s ohledem na význam zásahu překládaného rozhodnutí do základních práv jeho adresáta (obviněného, který byl vzat do vazby), překlad usnesení týkajícího se vazby je překladem kladoucím zvýšené nároky na přesnost a odbornost. Ustanovení §7 odst. 1 vyhlášky umožňuje zvýšení odměny právě s ohledem na to, že daný typ překladů je tlumočníkovi blízký, neboť je součástí jeho odborných dovedností, které musel získat a jež si musí neustále fixovat a rozvíjet. K aplikaci dohledového sdělení Ministerstva spravedlnosti č. j. MSP-23/2022-OINS-ORIO/1 ke stanovování odměn za tlumočení a překlady ve ztížených podmínkách uvádí, že přestože se v dané věci nejednalo o překlad související s aktuálními událostmi na Ukrajině, faktem zůstává, že aktuální naléhavá potřeba zajištění velkého množství tlumočení a překladů z a do ukrajinského a ruského jazyka představuje mimořádnou okolnost zvyšující psychickou, časovou a fyzickou náročnost tlumočení a překladů z těchto jazyků, a je tak důvodem pro zvýšení hranice sazby odměny za tlumočnické a překladatelské úkony o 30 % ve smyslu §7 odst. 2 vyhlášky. To platí podle jeho mínění o to více, že v napadeném usnesení mu nebylo přiznáno uplatněné navýšení odměny za spěšnost v plném a obvyklém rozsahu. Co se týče náhrady za ztrátu času, vyslovuje názor, že lze analogicky použít výklad Ústavního soudu vyplývající z jeho nálezu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 215/05, pro prakticky shodně formulovanou normu platnou v případě advokátů [§14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. Je přesvědčen, že účelem citovaného ustanovení je poskytnutí určité kompenzace za to, že advokát z objektivního hlediska nemůže poskytovat právní službu, neboť v daném čase se přemisťuje z místa svého sídla či bydliště do místa poskytování právní služby; pro takové „vyřazení“ advokáta z jeho běžné činnosti není rozhodující, zda se přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu, obce, městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost těchto dvou míst. Zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že překlad byl realizován v listinné podobě, bylo nezbytné jej urychleně doručit soudu, přičemž použití kurýrní služby by bylo nákladnější a využití služeb České pošty, s. p. by neúčelně oddálilo doručení překladu soudu. Konečně ohledně odměny za další vyhotovení uvádí, že nastala poměrně paradoxní situace, kdy zde sice existuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 11 Tvo 15/2021, avšak kolegium Nejvyššího soudu na svém zasedání dne 15. 12. 2021 schválilo, aby ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek byla publikována právní věta z usnesení Krajského osudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 7 To 196/2021, v důsledku čehož zde vedle sebe existuje časově starší rozhodnutí nižšího soudu, které je v rozporu s novějším rozhodnutím Nejvyššího soudu, ovšem soudci Nejvyššího soudu je určili k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Domnívá se, že předsedkyně senátu si tento „paradox“ zjevně uvědomuje, a proto žádné rozhodnutí ani necituje (vyšlo by najevo, že se nejedná o „pozdější rozhodovací činnost soudů“, když rozhodování o publikování právních vět není rozhodovací činností soudů).
5. Nejvyšší soud přezkoumal podanou stížnost v intencích ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu a dospěl k závěru, že stížnost je přípustná, byla podána včas a oprávněnou osobou, přičemž však není důvodná.
6. Podle §29 odst. 2 tr. řádu platí, že výši odměny a náhrad tlumočníka (v tomto případě soudního překladatele) určí orgán činný v trestním řízení, který jej přibral v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti tomuto usnesení je přitom přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
7. Podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), náleží překladateli za překladatelský úkon za každou započatou normostranu přeloženého textu při překladu z českého jazyka do cizího jazyka odměna ve výši 300 až 450 Kč. Podle §3 odst. 2 vyhlášky se normostranou rozumí strana textu o délce 1 800 znaků včetně mezer.
8. Podle §7 odst. 1 písm. a) vyhlášky lze hranici sazby za překladatelský úkon zvýšit za překlad projevu zvlášť náročného na přesnost nebo odbornost tlumočení nebo překladu až o 20 %.
9. Podle §7 odst. 2 vyhlášky lze hranici sazby ze překladatelský úkon zvýšit až o 30 %, pokud je úkon náročný z jiného důvodu než podle §7 odst. 1 vyhlášky.
10. Podle §9 odst. 1 vyhlášky lze odměnu zvýšit až o 20 %, pokud je překladatelský úkon mimořádně obtížný.
11. Podle §9 odst. 2 vyhlášky lze odměnu zvýšit až o 50 %, pokud je nutné urychlené provedení překladatelského úkonu.
12. Podle §12 odst. 1 písm. a), odst. 2 vyhlášky náleží překladateli vedle odměny též náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil k provedení úkonu. Tato náhrada se překladateli poskytuje na základě předložených dokladů. Podle §12 odst. 3 písm. a) vyhlášky jsou jiné náklady překladatele, než které jsou uvedeny v §12 odst. 1 písm. a) až d) vyhlášky, již zahrnuty v jeho odměně, přičemž jinými náklady jsou zejména náklady vynaložené na přípravné a administrativní práce. Podle přílohy citované vyhlášky činí výše náhrady hotových výdajů za tisk jedné strany formátu A4 paušální částku 3,- Kč.
13. Pokud je nutné provést překladatelský úkon v místě, které není sídlem překladatele, náleží mu náhrada za ztrátu času stráveného na cestě do tohoto místa a zpět [§16 odst. 1 písm. a) vyhlášky].
14. Z předložené části spisu a napadeného usnesení Nejvyšší soud zjistil, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) přibranému soudnímu překladateli, na základě jím předloženého vyúčtování, podle §3 odst. 1 vyhlášky přiznala odměnu za výkon překladatelské činnosti v podobě pořízení překladu usnesení vrchního soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 9 To 28/2022 do ukrajinského jazyka, a to v rozsahu 10 normostran, ve výši 450,00 Kč za jednu normostranu přeloženého textu, tj. v celkové výši 4 500,00 Kč. Vrchní soud určení konkrétní výše odměny v rámci odůvodnění napadeného usnesení současně řádně zdůvodnil, přičemž tento postup shledává Nejvyšší soud správným a zákonným.
15. Pokud se týká důvodů, na základě kterých vrchní soud shledal uplatněný nárok soudního překladatele na navýšení jeho odměny za provedený překladatelský úkon o 50 % z důvodu spěšnosti podle §9 odst. 2 vyhlášky částečně neoprávněným, i tyto považuje Nejvyšší soud za přesvědčivé, logické a učiněné v souladu se shora citovanými právními předpisy. Z předložené části spisu totiž vyplývá, že soudnímu překladateli bylo usnesení vrchního soudu (o rozsahu čtyř stran) zasláno k překladu prostřednictvím elektronické pošty již dne 26. 4. 2022 v dopoledních hodinách. Soudní překladatel přijetí této zprávy potvrdil téhož dne ve večerních hodinách. Následně mu bylo uvedené usnesení k překladu zasláno též poštou a soudní překladatel vyhotovený překlad doručil osobně dne 4. 5. 2022 v odpoledních hodinách na podatelnu vrchního soudu (tj. po osmi dnech od prvního doručení). Z uvedeného je zřejmé, že soudní překladatel sice úkon vyhotovil přednostně a bez průtahů, avšak nikoliv s maximálním možným urychlením. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud, zcela v souladu s vrchním soudem, považuje navýšení základní sazby odměny soudního překladatele nikoliv v maximálním možném rozsahu, ale toliko o 20 % za zcela odpovídající.
16. Nejvyšší soud dále nemůže přisvědčit argumentaci stěžovatele založené na jeho tvrzení, že překlad shora uvedeného usnesení vrchního soudu je s ohledem na význam zásahu překládaného rozhodnutí do základních práv jeho adresáta (obviněného, který byl vzat do vazby), překladem, který klade zvýšené nároky na přesnost a odbornost, neboť tato není důvodná. Nejvyšší soud se po seznámení s obsahem citovaného usnesení zcela ztotožňuje se závěrem vrchního soudu, že toto obsahovalo toliko obecně užívanou právní terminologii, kterou musí stěžovatel jako soudní překladatel obsáhnout při své činnosti (srov. bod 5. odůvodnění napadeného usnesení). Jestliže tedy vrchní soud za tohoto stavu došel k závěru, že soudnímu překladateli navýšení odměny podle §7 odst. 1 písm. a) vyhlášky nepřísluší, nemůže Nejvyšší soud takovému závěru ničeho vytknout.
17. Nejvyšší soud dále neshledal zásadní pochybení ani v závěru vrchního soudu o splnění podmínek pro navýšení základní sazby odměny soudního překladatele podle §7 odst. 2 vyhlášky nikoliv v maximálním možném rozsahu, ale toliko o 20 %. Jak totiž Nejvyšší soud zjistil, neměl překladatelský úkon žádnou přímou souvislost s přílivem válečných uprchlíků z území Ukrajiny do České republiky. Z odůvodnění napadeného usnesení je však zřejmé, že vrchní soud při svém rozhodování zohlednil též dohledové sdělení odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 3. 2022, č. j. MSP-23/2022-OINS-ORIO/1 (srov. bod 6. odůvodnění napadeného usnesení). K takovému postupu vrchního soudu Nejvyšší soud nevznáší zásadní námitky, byť ne zcela sdílí názor vrchního soudu o zvýšené náročnosti vykonaného překladatelského úkonu v této trestní věci z důvodu naléhavé potřeby zajištění značného množství tlumočení a překladů z a do ukrajinského a ruského jazyka, a to především z důvodu jeho celkové náročnosti (srov. bod 16. tohoto usnesení). Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že citované dohledové sdělení v části II. obsahuje doporučení pro všechny orgány veřejné moci, které přibírají a ustanovují soudní tlumočníky a soudní překladatele v souvislosti s prováděním úkonů spojených s uvedenou událostí (tj. přílivem válečných uprchlíků z území Ukrajiny), přiznávat těmto tlumočníkům a překladatelům odměnu na horní hranici sazby zvýšené o 30 % podle §7 odst. 2 vyhlášky. Podle názoru Nejvyššího soudu se tedy uvedené doporučení nevztahuje na úkony, které s uvedenou událostí vůbec nesouvisí, nebo vykazují souvislost toliko vzdálenou, což byl ostatně i případ překladatelského úkonu v této trestní věci.
18. Vrchní soud též nepochybil, pokud zamítl uplatněný nárok soudního překladatele na přiznání náhrady za ztrátu času stráveného na cestě do podatelny soudu s vyhotoveným překladem v celkové výši 300,00 Kč. V souladu se závěry vrchního soudu obsaženými v bodu 7. napadeného usnesení Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenou náhradu za ztrátu času nelze soudnímu překladateli přiznat, neboť samotné doručení překladu na podatelnu soudu nelze obecně považovat za provedení překladatelského úkonu v místě, které není sídlem překladatele (srov. §16 odst. 1 vyhlášky). Z tohoto důvodu je také nutné odmítnout argumentaci stěžovatele v tom smyslu, že na daný případ lze analogicky uplatnit závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 215/05, které se týkají výkladu §14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.
19. Pokud se týká další stížnostní argumentace soudního překladatele, která směřuje proti zamítnutí jeho návrhu na přiznání odměny ve výši 5 400,00 Kč za další dvě vyhotovení zadaného překladu, neshledal Nejvyšší soud ani v tomto postupu vrchního soudu žádného pochybení. Vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení řádně a zcela srozumitelně vysvětlil důvody, které ho vedly k takovému závěru. S uvedenou argumentací se Nejvyšší soud ztotožňuje a na tuto plně odkazuje (srov. bod 8 napadeného usnesení). S ohledem na stížností argumentaci soudního překladatele stran závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 11 Tvo 15/2021, Nejvyšší soud uvádí, že tyto byly překonány závěry obsaženými v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 7 To 196/2021, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 56/2021 Sb. rozh. tr. Pro úplnost Nejvyšší soud toliko stručně dodává, že Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu je vydávána na základě zákonného zmocnění Nejvyšším soudem (srov. §24 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) a mimo jiné též obsahuje rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů, která jsou uveřejňována v zájmu jednotného rozhodování soudů, a to na základě kolektivní procedury upravené zákonem.
20. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost soudního překladatele M. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 28/2022, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
Soudce