ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.2.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 2/2022-664
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2022 o stížnosti odsouzené S. B., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-599, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzené zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve veřejném zasedání usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-599, o námitce podjatosti vznesené obžalovanou S. B. (nyní již odsouzená) tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. není senát 4 To Vrchního soudu v Olomouci ve složení předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Zouhara a Mgr. Aleše Rýznara vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalované S. B. vedené pod sp. zn. 4 To 30/2021.
2. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podala odsouzená S. B. prostřednictvím svého obhájce ihned po jeho vyhlášení stížnost do protokolu o veřejném zasedání. Tato stížnost byla obhájcem odsouzené následně písemně odůvodněna. V rámci odůvodnění stížnosti odsouzená nejdříve rekapituluje namítaný postup člena senátu Mgr. Aleše Rýznara, který akceptovala předsedkyně senátu JUDr. Martina Kouřilová a tím se stává i ona ve věci „zaujatou“. Odsouzená považuje napadené usnesení za nesprávné a nezákonné a namítá, že nebylo soudem řádně odůvodněno. Soud tvrzení odsouzené, obsažená v podání ze dne 14. 10. 2021, neprověřoval a nijak se jimi nezabýval, ačkoliv se jedná o zásadní skutečnosti, pokud jde o právní hodnocení případného vyloučení soudce z důvodů možných pochybností o jeho nestrannosti při rozhodování pro poměr k obžalované nebo k věci samé. Závěrem odsouzená navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že vyloučí JUDr. Martinu Kouřilovou, Ph.D. a Mgr. Aleše Rýznara z vykonávání úkonů trestního řízení.
3. Odsouzená S. B. po doručení písemného vyhotovení napadeného usnesení sama podala písemným podáním ze dne 2. 2. 2022 proti napadenému usnesení stížnost, kterou následně písemně odůvodnila podáním ze dne 14. 2. 2022, Nejvyššímu soudu doručeným dne 22. 2. 2022. Odsouzená se v rámci podané stížnosti domáhá přezkoumání postupu senátu Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 4 To 30/2021 v odvolacím řízení dne 25. 10. 2021 a znovu rekapituluje průběh řízení v této trestní věci. Odsouzená trvá na námitce podjatosti vůči dvěma soudcům ze senátu Vrchního soudu v Olomouci a žádá předsedu Nejvyššího soudu, aby do tohoto soudního sporu vstoupil.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti odsouzené napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení člena senátu 4 To vrchního soudu Mgr. Aleše Rýznara, i předsedkyně senátu 4 To JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost odsouzené není důvodná.
5. V obecné rovině je třeba předně připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
6. Podle §30 odst. 2 tr. ř. platí, že soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
7. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
8. Konečně z ustanovení §30 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
9. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
10. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: „ Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod . Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 739-740).
11. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. Draštík, A., Fenyk J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
12. Vycházeje ze shora uvedených premis, jakož i z konkrétních okolností dané trestní věci, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení vrchního soudu nevykazuje takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit. Z obsahu předloženého spisového materiálu totiž Nejvyšší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv osobní podjatosti soudce Mgr. Aleše Rýznara či předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D. vůči odsouzené S. B., a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci, ani z důvodu poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 až 4 tr. ř.
13. Nejvyšší soud neshledal důvodnou námitku odsouzené, že napadené usnesení nebylo řádně odůvodněno a že vrchní soud se nezabýval a neprověřoval skutečnosti obsažené v námitce podjatosti. Naopak, z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že Vrchní soud v Olomouci se podrobně zabýval tvrzeními odsouzené, které dle jejího názoru zakládaly důvody podjatosti člena senátu odvolacího soudu Mgr. Aleše Rýznara, potažmo předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D. Vrchní soud shledal tato tvrzení nepravdivými, kdy tvrzené skutečnosti rozhodně nevyplývají z obsahu spisového materiálu. Nejvyšší soud se s tímto závěrem vrchního soudu zcela ztotožnil. K námitkám odsouzené v podané stížnosti, v rámci kterých odsouzená pouze opakuje svá ničím nepodložená tvrzení, obsažená již v písemném podání ze dne 14. 10. 2021, jehož součástí je i námitka podjatosti, Nejvyšší soud dodává následující. Obsah telefonického hovoru člena senátu 4 To Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Aleše Rýznara s obžalovanou S. B. ze dne 17. 9. 2021 je zachycen v úředním záznamu na č. l. 569 a nevyplývají z něj žádné skutečnosti, které by mohly zakládat podezření pro podjatost člena senátu vůči obžalované. V postupu soudce Mgr. Rýznara nebyly shledány žádné nedostatky, naopak na základě uvedeného telefonického hovoru vrchní soud vyhověl žádosti obžalované a přeložil nařízené veřejné zasedání z 21. 9. 2021 na 25. 10. 2021, přičemž z úředního záznamu vyplývá, že obžalovaná s tímto postupem souhlasila a přislíbila svoji osobní účast u veřejného zasedání. S tvrzeními odsouzené o údajném zjišťování člena senátu Mgr. Rýznara, zda se jí skutečně narodil syn a o zasílání lékařských zpráv, se již vypořádal vrchní soud v rámci odůvodnění napadeného usnesení, kdy konstatuje, že ve spise nejsou žádné záznamy o těchto procesních úkonech. Nejvyšší soud dospěl ke zcela stejnému závěru, včetně konstatování, že i pokud by soudce takové úkony učinil, nikterak by tím nepřekročil svoji pravomoc a nejednalo by se o důvod zakládající jeho možnou podjatost ve věci. Vrchní soud se zcela dostatečně vypořádal i s námitkou odsouzené, že soudce zpravodaj Mgr. Rýznar jí měl údajně ještě před rozhodnutím sdělovat či naznačovat, jak bude ve věci rozhodnuto.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky odsouzené v podané stížnosti, že se vrchní soud nezabýval jejími tvrzeními a že napadené usnesení je nesprávné, nezákonné a není řádně odůvodněno, jsou zcela nedůvodné. Vrchní soud se naopak důsledně zabýval všemi skutečnostmi, kterými odsouzená odůvodňovala námitku podjatosti a z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jasně patrné, jakými konkrétními úvahami byl vrchní soud veden při posouzení námitky podjatosti a z jakých důvodů jí nevyhověl. V tomto ohledu neshledal Nejvyšší soud v postupu vrchního soudu žádného pochybení. Naopak tvrzení odsouzené B. o podjatosti soudce Mgr. Aleše Rýznara a předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D. je pouhou domněnkou jmenované a je zcela nepodložené.
15. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že odsouzenou S. B. uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti člena senátu 4 To Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Aleše Rýznara, ani o nestrannosti předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces. Na věcné správnosti napadeného usnesení nic nemění ani skutečnost, že vrchní soud poněkud nadbytečně, nikoliv však nesprávně, rozhodl o tom, že není vyloučen celý senát 4 To, ačkoliv námitka podjatosti směřovala pouze proti jeho členu Mgr. Alešovi Rýznarovi a předsedkyni JUDr. Martině Kouřilové, PhD., nikoli proti dalšímu členu senátu JUDr. Jiřímu Zouharovi.
16. Pokud se týká námitek odsouzené v rámci odůvodnění stížnosti, které si vypracovala sama, že nebyl projednán její podnět na postup podle §25 trestního řádu (návrh na odnětí a přikázání věci), tak s tímto procesním návrhem se dostatečným způsobem vypořádal Vrchní soud v Olomouci v rámci odůvodnění svého usnesení ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-601, kterým bylo podle §256 trestního řádu zamítnuto odvolání obžalované S. B. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 3. 2021, č. j. 68 T 12/2019-349. Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že v rámci řízení o námitce podjatosti ani není oprávněn přezkoumávat tento procesní postup vrchního soudu, týkající se již v pořadí třetího návrhu odsouzené na delegaci podle §25 trestního řádu.
17. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost odsouzené S. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-599, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková