ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.4.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2022-2097
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 stížnost odsouzeného M. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného M. V. zamítá.
Odůvodnění:
1. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze rozhodla usnesením ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, tak, že se podle §131 odst. 1 tr. řádu a §138 tr. řádu v písemném vyhotovení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 4 To 2/2019-1927, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 4 To 3/2019-1931, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020, č. j. 4 To 39/2020-2014 (dále jsou tato tři usnesení souhrnně označována jen jako „opravená usnesení“), opravuje písařská chyba, v důsledku které bylo datum narození odsouzeného M. V. (dále též jen „odsouzený“) v záhlaví těchto usnesení uvedeno jako 6. 7. 1969, ačkoli správně mělo být uvedeno 26. 3. 1962.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. V. řádně a včas stížnost.
3. Odsouzený ve své stížnosti úvodem brojí proti skutkovým zjištěním učiněným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 56 T 3/2010, kterým byl uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §180 odst. 2 tr. zákoníku, pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchanému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pomocí k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §348 odst. 1 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §348 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, spáchanému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V řízení předcházejícím tomuto rozsudku došlo dle odsouzeného rovněž k četným procesním pochybením a manipulaci s důkazy, v jejímž důsledku byl neprávem odsouzen.
4. K samotnému napadenému usnesení vrchního soudu pak odsouzený uvádí, že důsledkem chybného označení jeho osoby nebyla „zfalšovaná“ opravená usnesení vydána ve vztahu k jeho osobě. Odsouzený dále namítá, že obhájkyně Mgr. Radka Macková mu nikdy nebyla řádně ustanovena, čímž byl zkrácen na svých právech a nemá žádnou povinnost platit její odměnu za výkon obhajoby. Identické námitky pak odsouzený vznáší též stran osoby obhájce JUDr. Filipa Sojáka, s nímž dle svého tvrzení navíc nikdy neměl žádné jednání a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 56 T 3/2010-1990, tak nikdy nemohlo nabýt právní moci.
5. Za tohoto stavu tak odsouzený M. V. závěrem svého řádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a aby v novém usnesení bylo rozhodnuto o vrácení finančních prostředků, které odsouzený již uhradil na svoji obhajobu na základě „falešných“ materiálů orgánů činných v trestním řízení. Dále požaduje, aby v nově vydaném usnesení bylo uvedeno, kdo „falešné“ materiály vyrobil.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s ustanovením §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, tedy správnost jeho výroku i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného je zcela nedůvodná.
7. Po prostudování příslušného spisového materiálu učinil Nejvyšší soud následující zjištění. Ve věci odsouzeného M. V. bylo třemi opravenými usneseními Vrchním soudem v Praze rozhodnuto jednak o stížnosti odsouzeného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, č. j. 56 T 3/2010-1893, jímž byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů obhájkyni Mgr. Radce Mackové, a to tak, že se podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu stížnost odsouzeného zamítá. Dále bylo rozhodnuto o stížnosti odsouzeného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2018 č. j. 56 T 3/2010-1904, jímž byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů obhájkyni Mgr. Radce Mackové, a to tak, že se podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené usnesení zrušuje a ve věci se rozhoduje tak, že se podle §151 odst. 3 tr. řádu obhájkyni Mgr. Radce Mackové nepřiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5.178,80 Kč. Třetím z následně opravených usnesení vrchního soudu pak bylo rozhodnuto o stížnosti odsouzeného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 56 T 3/2010-1990, jímž byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů obhájci JUDr. Filipu Sojákovi, a to tak, že se podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost odsouzeného zamítá. Ve všech třech opravených usneseních přitom došlo ze strany vrchního soudu k chybnému uvedení data narození osoby odsouzeného, a to v záhlaví dotčených usnesení. Napadeným usnesením předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, proto následně došlo k opravě těchto zjištěných pochybení, ke kterým došlo při písemném vyhotovení dotčených rozhodnutí.
8. Podle §131 odst. 1 tr. řádu může předseda senátu zvláštním usnesením kdykoliv opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
9. Podle §138 tr. řádu se na usnesení přiměřeně užije ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku, jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní.
10. Nejvyšší soud konstatuje, že stížnost odsouzeného M. V., jež byla podána proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, neshledal v tomto směru důvodnou. Shora popsaná pochybení spočívající v chybném uvedení data narození dotčeného účastníka řízení by mohla překročit meze prostého administrativního pochybení a způsobit nezákonnost soudního rozhodnutí v situaci, kdy by soud zjevně uložil povinnost nebo přiznal, odňal či deklaroval právo jmenovitě jiné osobě, než dotčenému účastníkovi řízení. V nyní projednávaném případě ovšem nevznikla žádná pochybnost identitě odsouzeného jako účastníka řízení, a to zejména s ohledem na skutečnost, že to byl právě odsouzený, kdo využitím svého zákonného práva na podání stížnosti inicioval řízení, v rámci kterých byla Vrchním soudem v Praze vydána jednotlivá následně opravená usnesení. Byl to tedy právě odsouzený, kdo svými námitkami rozporoval způsob, jakým bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto o přiznání či nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájcům, přičemž právě těmito jeho námitkami se Vrchní soud v Praze v opravených usneseních zabýval. Chybně uvedené datum narození v záhlaví třech dotčených usnesení vrchního soudu přitom představovalo jediný osobní údaj, který fakticky neodpovídal osobě odsouzeného (vyjma údajů o jeho jméně, příjmení, místu narození a místu trvalého bydliště, jež odpovídaly skutečnému stavu). Odsouzený navzdory těmto skutečnostem předkládá ve své aktuálně řešené stížnosti de facto jedinou relevantní námitku, dle které se opravená usnesení pro vrchním soudem chybně uvedené datum narození vůbec netýkají jeho osoby, a tedy se dle jeho názoru jedná o záměrně „zfalšované“ materiály. Kromě této skutečnosti již nenamítá ničeho, z čehož by bylo možno učinit závěr o tom, že by v rámci rozhodování o jím podaných opravných prostředcích došlo k jeho faktické záměně jakožto účastníka řízení za jinou osobu. Veškeré ostatní námitky směřující proti jednotlivým opraveným usnesením představují prostý výčet důsledků těchto, dle mínění odsouzeného nezákonných a „zfalšovaných“, opravených usnesení, jakož i skutečností, které nemají žádnou věcnou spojitost s nyní napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022.
11. O identifikaci účastníka řízení ve všech třech opravených usneseních vrchního soudu tedy nemohly na základě skutečností zjištěných z příslušného spisového materiálu panovat žádné rozumné pochybnosti, přičemž administrativní pochybení spočívající toliko v uvedení chybného data narození osoby odsouzeného v záhlaví dotčeného rozhodnutí nepředstavovala vady, které by nemohly být napraveny postupem podle §131 odst. 1 tr. řádu ve spojení s §138 tr. řádu, který také vrchní soud v nyní napadeném usnesení správně zvolil.
12. K námitkám odsouzeného M. V. směřujícím jednak proti skutkovým zjištěním obsaženým v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 56 T 3/2010, stejně jako proti tvrzeným procesním pochybením, na jejichž základě odsouzený namítá nezákonnost tohoto rozhodnutí ve věci samé, lze pro úplnost připomenout předmět řízení, jež je u Nejvyššího soudu na podkladě stížnosti odsouzeného v současné době vedeno, tj. rozhodování o stížnosti odsouzeného proti opravnému usnesení vydanému předsedkyní senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, postupem podle §131 odst. 1 tr. řádu za užití §138 tr. řádu. Je přitom absolutně vyloučeno, aby v tomto řízení byl Nejvyšší soud oprávněn jakýmkoli způsobem ingerovat do pravomocných rozhodnutí ve věci samé, a tedy tato i jakýmkoli způsobem měnit či rušit. Takový postup Nejvyššího soudu je možný toliko v řízení o mimořádných opravných prostředcích, tj. v řízení o dovolání (srov. §265a a násl. tr. řádu), popř. v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona (srov. §266 a násl. tr. řádu).
13. Zároveň se Nejvyšší soud nemohl mimo zákonný rámec věnovat těm námitkám odsouzeného, jež věcně nesměřují proti obsahu nyní napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, nýbrž fakticky směřují opětovně proti způsobu, jakým bylo v opravených rozhodnutích Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o jeho stížnostech proti usnesením Městského soudu v Praze, kterýmižto bylo rozhodnuto o přiznání či nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů jednotlivým obhájcům odsouzeného.
14. Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší soud plně ztotožnil s napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 Nt 2/2022, pročež odsouzeným podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu