ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.6.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 6/2022-3833
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o stížnosti odsouzeného O. O. , nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 3 To 63/2021, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 3 To 63/2021, o námitce nesprávné protokolace, resp. o návrhu odsouzeného O. O. na opravu protokolu z jednání ze dne 1. 12. 2021 tak, že podle §57 odst. 1 tr. řádu návrh na doplnění protokolu o veřejném zasedání zamítl.
2. Proti citovanému usnesení si odsouzený podal v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil prostřednictvím svého obhájce. Je přesvědčen, že se Vrchní soud v Olomouci nevypořádal řádně s námitkou nesprávné protokolace, kdy ve vztahu k odsouzenému svým nesprávným postupem na jednání odebral možnost výpovědi, a to jako již druhý soud po Krajském soudu v Ostravě, a toto svoje pochybení, resp. zásah do práv obžalovaného, následně nesprávnou protokolací zakryl. Odsouzený dále v rámci odůvodnění stížnosti vysvětluje, proč lze postup vrchního soudu označit za nesprávný a proč neobsažení části protokolu považuje za důležité, kdy popisuje okolnosti jednání Krajského soudu v Ostravě dne 30. 3. 2021, konaného v jeho nepřítomnosti, a dále průběh jednání u Vrchního soudu v Olomouci dne 1. 12. 2021, kde mu nebylo umožněno vypovídat. Odsouzený namítá, že vzhledem k tomu, že předseda senátu poskytl možnost volby, bylo zcela pochopitelné očekávání, že důkazy a výpověď obžalovaného bylo možné provést jak u Vrchního soudu v Olomouci, tak i u Krajského soudu v Ostravě. Postup vrchního soudu odsouzený neshledává správným a argumentaci napadeného rozhodnutí považuje za nepřesnou. Odsouzený opakovaně žádal o provedení jeho výpovědi, avšak odvolací soud jeho žádost zamítl. Odsouzený žádá zejména o doplnění přesných citací záznamu z nahrávky, kdy zjevně chybí v protokole část počínaje časem 1:54:06 a cituje následující doslovný průběh veřejného zasedání. Odsouzený je přesvědčen, že chybějící část protokolu je pro obhajobu podstatná a žádá, aby bylo stížnosti vyhověno.
3. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížnosti odsouzeného napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku, kterým byl zamítnut návrh na doplnění protokolu o veřejném zasedání, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného není důvodná.
4. V obecné rovině je třeba nejdříve uvést, že podle §55 odst. 5 tr. řádu byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu . Nejvyšší soud si přehrál zvukový záznam veřejného zasedání, konaného u Vrchního soudu v Olomouci dne 1. 12. 2021, zejména předmětnou pasáž, ohledně které se odsouzený domáhal jejího doslovného přepisu (nejedná se o čas 1:54:06, na který odkazuje stížnost, ale o čas 1:48, kdy 1:54:06 je délka celé části nahrávky ve zmiňovaném souboru). Nejvyšší soud po přehrání záznamu zjistil, že poté, co obhájci i státní zástupce odpověděli na dotaz předsedy senátu ohledně dalších důkazních návrhů, předseda senátu se dotázal navrhovatelů, zda doplnění dokazování má být provedeno odvolacím soudem nebo soudem prvního stupně. Na dotaz odpovídal nejdříve obhájce odsouzeného O., který se vyjádřil jasně, že dokazování by měl provést soud I. stupně, kdy následně byl při vysvětlování svého stanoviska přerušen předsedou senátu a poté bylo do protokolu zaznamenáno souhlasné vyjádření ostatních obhájců. V protokolu o veřejném zasedání je tato část jednání shrnuta do věty: „Všichni obhájci uvádí, že navržené dokazování by měl provést soud I. stupně.“ Nejvyšší soud konstatuje, že uvedená věta jasně vystihuje podstatný obsah předmětné části jednání, kdy se všichni obhájci vyjádřili (obhájce odsouzeného O. Mgr. Pavel Šťastný výslovně i s odůvodněním, obhájkyně Mgr. Baronová výslovným souhlasem, ostatní obhájci buď konkludentně nebo gestikulací, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, přičemž souhlasné stanovisko ostatních obhájců není zpochybňováno) tak, že navrhované doplnění dokazování by měl provést soud I. stupně. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví povinnost zaznamenat do protokolu o jednání před soudem doslovný přepis všeho, co během jednání zaznělo, ale pouze podstatný obsah úkonu, resp. jednání, lze konstatovat, že uvedená věta zcela dostatečným způsobem shrnuje část jednání, ohledně které se odsouzený domáhal doslovného přepisu, který by byl již nadbytečný.
5. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené nemohl přisvědčit námitce odsouzeného, že se vrchní soud nevypořádal řádně s námitkou nesprávné protokolace, ale naopak shledal napadené usnesení správným a s jeho odůvodněním se plně ztotožnil. Dalšími námitkami odsouzeného, které se netýkaly správnosti protokolace (že byla porušena práva odsouzeného, když mu nebylo umožněno vypovídat), se Nejvyšší soud v této věci nezabýval a ani nemohl zabývat, neboť předmětem tohoto stížnostního řízení bylo pouze rozhodování o námitkách proti protokolu ve smyslu ustanovení §57 tr. řádu, nikoli přezkoumávání správnosti procesního postupu soudů nižších stupňů. Ostatně i sám odsouzený v rámci odůvodnění stížnosti uvádí, že otázka správnosti postupu soudů obou instancí je předmětem podaného dovolání.
6. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost odsouzeného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 3 To 63/2021, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková
soudkyně