ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.9.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2022-2144
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 stížnost obviněné E. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 5 To 65/2020, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné E. Š. zamítá .
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 13. 4. 2022 usnesením č. j. 5 To 65/2020-2111 tak, že podle §71a tr. řádu zamítl žádost obviněné E. Š. ( dále jen „obviněná“) o propuštění z vazby na svobodu a podle §73 odst 1 tr. řádu a contrario nepřijal písemný slib nabízený obviněnou.
2. Toto usnesení vrchního soudu napadla obviněná stížností, která byla podána řádně a včas dne 9. 5. 2022 jako poštovní zásilka adresovaná Vrchnímu soudu v Praze.
3. Obviněná svojí stížností napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 5 To 65/2020-2111, v celém rozsahu, když namítla, že ve své trestní věci učinila potřebné kroky k tomu, aby se mohlo hlavní líčení konat v její nepřítomnosti, přestože tím ztratila možnost aktivní obhajoby. Problémy v řízení vznikly podle obviněné v důsledku situace spojené s šířením onemocnění COVID-19 na přelomu měsíců února a března roku 2020, jež panovala až do října roku 2020. V důsledku této situace obviněná zůstala uzavřena v místní lokalitě Filipínské republiky bez možnosti komunikace až do dne 6. 10. 2020, kdy se jí podařilo spojit s českým velvyslanectvím v Manile, které požádala o pomoc při návratu do České republiky. Velvyslanectví jí následně pomohlo zajistit ubytování od 8. 10. 2020, nicméně dne 15. 10. 2020 byla zatčena v místě ubytování filipínskou policií na žádost Policejního prezidia Praha, načež byla umístěna do vazby, kde pobývala až do dne 21. 3. 2022. Obviněná rozporuje, že by byla zadržena pro svůj pobyt na území Filipínské republiky bez příslušných povolení, jelikož měla podle svého tvrzení vyřízena víza, hlášený pobyt a zajištěnou zpáteční letenku dle mezinárodních úmluv a nikdy neporušila místní zákony. Následně byla ihned po příletu do České republiky umístěna do cely předběžného zadržení a poté do vazby, v důsledku čehož neměla žádnou možnost zajistit si v České republice ubytování, a to i proto, že přišla o veškerý svůj majetek díky nepovedené hromadné investici. O propuštění z vazby přitom obviněná žádala z důvodu, aby si před nástupem trestu mohla zařídit nutné a potřebné věci s ohledem na okolnosti a události, které se staly a na které nebyla předem připravena. Z obsahu podání brojícího proti výrokům napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze je patrné, že se obviněná domáhá toho, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a následně rozhodl o jejím propuštění z vazby na svobodu.
4. Nejvyšší soud z podnětu stížnosti obviněné podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 5 To 65/2020-2111, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněnou podaná stížnost není důvodná.
5. Obviněná byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 1 T 17/2018, uznána vinnou dvěma přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za což jí byl podle §206 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl uložen trest propadnutí věci a bylo rozhodnuto i o její povinnosti k náhradě způsobené škody. Trestní řízení bylo od 25. 8. 2020 proti obviněné nadále vedeno jako proti uprchlé za podmínek §302 a násl. tr. řádu, neboť jí nebylo možné doručit citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, a to ani přes vydání příkazu k jejímu zatčení. Vrchní soud v Praze následně dne 16. 10. 2020 obdržel informaci, že se jmenovaná zdržuje ve Filipínské republice, kde kontaktovala český zastupitelský úřad s tím, že je v nouzi. Dne 20. 10. 2020 Policejní prezidium České republiky, Ředitelství mezinárodní policejní spolupráce, Vrchnímu soudu sdělilo, že jmenovaná byla dne 15. 10. 2020 omezena na osobní svobodě a umístěna do detenčního centra v Manile, neboť se na území Filipínské republiky pohybovala bez příslušného povolení. V souladu s ustanovením §10 odst. 4 zákona č 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, bylo následně dohodnuto o vyhoštění obviněné z Filipínské republiky zpět do České republiky, jehož realizace však byla dne 12. 1. 2021 zmařena v důsledku údajné zdravotní indispozice obviněné, načež bylo vyhoštění komplikováno aktuální epidemiologickou situací a odmítnutím letecké společnosti převzít obviněnou na palubu bez eskorty. S ohledem na tyto skutečnosti došlo k faktické eskortě obviněné do České republiky až dne 21. 3. 2022, načež byla vzata do vazby usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2022, č. j. 5 To 65/2020-2104, které nabylo právní moci téhož dne, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu. Obviněná poté svým přípisem doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 4. 2022 prostřednictvím své obhájkyně požádala o propuštění z vazby na svobodu, přičemž tato žádost byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 5 To 65/2020-2111, zamítnuta, a to za současného nepřijetí jejího písemného slibu nabízeného v náhradu vazby, jelikož bylo shledáno, že na straně její osoby trvají důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu.
6. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. a) tr. řádu vrchní soud s ohledem na výše uvedené zcela správně konstatoval, že obviněná byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 1 T 17/2018, uznána vinnou ze závažné majetkové trestné činnosti, za což jí byl podle §206 odst. 5 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Ačkoli toto rozhodnutí nebylo ke dni konání vazebního zasedání pravomocné, již sama skutečnost reálného ohrožení vysokým trestem odnětí svobody je způsobilá založit obavu, že by se obviněná v případě svého propuštění z vazby na svobodu mohla skrývat či by mohla uprchnout, aby se tak vyhnula vedenému trestnímu stíhání, jakož i výkonu dosud nepravomocně uloženého trestu. Vyjma toho vrchní soud správně konstatoval, že tato obava je u obviněné dále odůvodňována skutečností, že po vyhlášení citovaného rozsudku Městského soudu v Praze neoznámila svoji aktuální kontaktní adresu, přičemž nebyla nikterak dosažitelná nejen na soudu známých adresách, ale ani prostřednictvím datové schránky, mobilního telefonu nebo elektronické pošty, když bližší informace o ní neměla k dispozici ani její obhájkyně. Pobyt obviněné byl navíc posléze zjištěn až po jejím umístění do detenčního centra na území Filipínské republiky, a to z důvodu, že se obviněná na území daného státu zdržovala bez příslušného povolení.
7. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) tr. řádu vrchní soud shledal, že u obviněné je na základě poznatků získaných z usnesení Policie ČR, OŘ Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 5. oddělení ze dne 29. 5. 2020, č. j. KRPA-371421-98/TČ-2019-001475, dáno podezření, že po spáchání trestné činnosti, pro niž byla odsouzena shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 1 T 17/2018, pokračovala v páchání další trestné činnosti, kterou si získala prostředky na svoji cestu a pobyt v zahraničí. S přihlédnutím k povaze a rozsahu předcházející trestné činnosti, která byla obviněné kladena za vinu, stejně jako zištným pohnutkám a přechozímu způsobu jejího života, vedla tato skutečnost k přetrvávajícím obavám, že by obviněná po svém případném propuštění na svobodu mohla předmětnou trestnou činnost opakovat.
8. Vyjma toho Vrchní soud uzavřel, že osobní poměry obviněné, která ani v písemném slibu připojeném k žádosti o propuštění z vazby neuvedla, kde má místo bydliště a na kterou adresu ji bude možné obeslat, s přihlédnutím k povaze, rozsahu a způsobu spáchání trestné činnosti, z jejíhož spáchání je – vzhledem k dosud nepravomocnému odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze - důvodně podezřelá, neumožnily nahrazení vazby jinými zákonnými zajišťovacími instituty uvedenými v §73 a §73a tr. řádu. Stran argumentace obviněné jejím zdravotním stavem pak Vrchní soud v Praze poukázal na skutečnost, že i ve výkonu vazby má obviněná právo na zajištění zdravotní služby, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů.
9. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť ten důvody a skutečnosti, které jej vedly k závěru o ponechání osoby obviněné ve vazbě, ve svém rozhodnutí stručně, nicméně přesvědčivě vymezil, přičemž tyto jeho závěry měly řádnou oporu v provedených zjištěních. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Praze ničeho relevantně vytknout, jelikož tento v odůvodnění svého usnesení zcela správně vyhodnotil, že ke dni konání neveřejného zasedání o žádosti obviněné o propuštění z vazby na svobodu důvody vazby útěkové a předstižné i nadále trvají, když současně konstatoval, že závažnost spáchané trestné činnosti, ani osobní poměry obviněné v dané věci neumožňovaly nahrazení vazby jinými alternativními opatřeními uvedenými v §73 a §73a tr. řádu.
10. Především však Nejvyšší soud ke dni konání neveřejného zasedání o podané stížnosti obviněné proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022 usnesením č. j. 5 To 65/2020-2111, shledal, že vrchní soud svým usnesením ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 65/2020, jako soud odvolací již v dané trestní věci meritorně rozhodl, když podané odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 1 T 17/2018, se tak v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu stal pravomocným a obviněná se v současnosti již nenachází ve vazbě, nýbrž ve výkonu pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře šesti let. Tato skutečnost pak činí námitky obviněné, v rámci kterých tato brojí proti rozhodnutí vrchního soudu o zamítnutí její žádosti o propuštění z vazby na svobodu a nepřijetí jí nabízeného písemného slibu v náhradu vazby, ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu již zcela irelevantními.
11. Za tohoto stavu byla stížnost obviněné E. Š. Nejvyšším soudem v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu