ECLI:CZ:NS:2022:11.TZ.51.2022.1
sp. zn. 11 Tz 51/2022-109
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Moniky Staniczkové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, ve prospěch I. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1, §274 odst. 3 písm. a) tr. řádu takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 6 To 297/2019-87, byl porušen zákon v neprospěch I. G. , nar. XY v XY, v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím byl usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, č. j. 23 Nt 21301/2018-25, porušen zákon v ustanoveních §278, §279 a §285 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 6 To 297/2019-87, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, č. j. 23 Nt 21301/2018-25, se zrušují v celém rozsahu. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na obě zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Odsouzený I. G. byl rozsudkem Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgické království (tj. rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, komora G28 - trestní věci) ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, který nabyl právní moci dne 2. 1. 2017, uznán vinným trestným činem zločinného spolčení podle odstavce 324 bis belgického trestního zákoníku a obchodu s lidmi podle odstavce 77 bis a odstavce 80 belgického zákona ze dne 15. 12. 1980 o vstupu na území, pobytu, ubytování a odstranění cizinců a za to odsouzen jednak k trestu odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, dále k peněžitému trestu ve výši 96.000 euro a k propadnutí (konfiskaci) části majetku ve výši 12.906 euro. Podle skutkových zjištění Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer se odsouzený předmětné trestné činnosti – stručně vyjádřeno - dopustil tím, že se ve spojení s albánskou organizací v období měsíce prosince roku 2014 podílel na opakovaném nelegálním převozu osob z Belgie na území Velké Británie.
2. Dne 13. 4. 2018 byla Okresnímu soudu v Teplicích doručena žádost Parket van de rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdeling Gent (tj. Státního zastupitelství při soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent) jako příslušného orgánu Belgického království, o zajištění výkonu konfiskace části majetku odsouzeného I. G., která byla pravomocně uložena rozsudkem Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgické království, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14. Podle bodu i) 1.1 citovaného osvědčení (uvedeného v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci) byla celková částka, na níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, vymezena jako peněžní pokuta ve výši 96.000 euro a propadnutí majetku v hodnotě 12.906 euro, celkem tedy 108.906 euro.
3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, bylo rozhodnuto tak, že v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí podle §278 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) se podle §285 odst. 1 z. m. j. s. uznává na území České republiky rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, které nabylo právní moci dne 2. 1. 2017, jímž byl I. G. uznán vinným pro skutek, který by byl na našem území posouzen jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a kterým byl odsouzenému uložen peněžitý trest ve výši 96.000 euro a trest propadnutí majetku 12.906 euro, neboť se jedná o výnosy z trestné činnosti. Současně bylo rozhodnuto o tom, že se uznané rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, na území České republiky vykoná, když výše peněžní částky určené ke konfiskaci byla ke dni vydání uznaného rozhodnutí stanovena částkou 2.942.640,12 Kč. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Teplicích podal jednak I. G. prostřednictvím své obhájkyně a jednak jeho manželka, I. G., prostřednictvím stejné advokátky coby zmocněnkyně stížnost, o kterých bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, rozhodnuto tak, že se stížnost I. G. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítá, zatímco stížnost I. G. byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako podaná osobou neoprávněnou.
4. Dne 5. 4. 2022 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, jímž byly zamítnuty stížnosti I. G. a I. G. proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, kterým bylo rozhodnuto podle §285 odst. 1 z. m. j. s. o uznání a výkonu na území České republiky výše citovaného rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, které nabylo právní moci dne 2. 1. 2017, stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch I. G. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona primárně poukázal na skutečnost, že byť Okresní soud v Teplicích v odůvodnění svého usnesení ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, provedl analýzu naplnění jednotlivých podmínek pro uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie na území České republiky, hned v několika ohledech neučinil správný závěr, v důsledku čehož se celé jeho rozhodnutí stalo nezákonným. Na rozpor rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích se zákonem přitom následně v rámci stížnostního řízení nezareagoval ani Krajský soud v Ústí nad Labem, který svým usnesením ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, stížnost I. G. jako nedůvodnou zamítl, čímže se dotčené usnesení okresního soudu stalo, a to i přes jeho nezákonnost, pravomocným.
5. Ministr spravedlnosti předně poukázal na absenci českého překladu rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, o jehož uznání a výkon se v této věci jedná, v důsledku čehož není nikterak zřejmé, jakým způsobem okresní soud porovnal, zda obsah doručeného osvědčení belgického orgánu odpovídá obsahu belgického odsuzujícího rozsudku, tedy nakolik eventuálně existuje fakultativní důvod neuznání cizozemského rozhodnutí podle §284 odst. 5 z. m. j. s. a je tedy dán důvod pro další komunikaci s příslušným orgánem Belgického království. Již ze samotného osvědčení přitom plynou určité pochybnosti o právním režimu dopadajícím na požadavek belgické strany, když v bodě h) 1.1 písm. a) citovaného osvědčení je belgickou stranou uvedeno, že v rámci domovní prohlídky provedené dne 24. 11. 2015 v bydlišti I. G. došlo k zajištění hotovosti ve výši 720 euro a 857.000 Kč, která byla následně uložena u ČNB. V bodě i) 1.1 daného osvědčení je pak uvedeno, že se belgický příkaz ke konfiskaci týká peněžité částky 750 euro a 857.000 Kč s tím, že byla-li později nalezena další finanční částka, žádá se o její zabavení s přihlédnutím ke konfiskaci a její předání belgickému státu. Celková částka, na níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, je v této části osvědčení vymezena jako peněžní pokuta 96.000 euro a propadnutí majetku v hodnotě 12.906 euro, tedy celkem 108.906 euro.
6. Z opisu evidence Rejstříku trestů je přitom zřejmé, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 51 T 16/2017, který nabyl téhož dne právní moci, bylo ohledně osoby I. G. rozhodnuto o uznání na území České republiky trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, který byl souběžně uložen dotčeným rozsudkem belgického soudu. Jelikož byl I. G. tímto rozsudkem cizozemského soudu vedle trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců uložen též peněžitý trest ve výši 96.000 euro – k jehož uznání a výkonu však může dojít pouze procedurou vycházející z rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, promítnutého do části páté, hlavy VI z. m. j. s. – a konečně trest propadnutí (konfiskace) části majetku ve výši 12.906 euro, je třeba na jednotlivé tresty aplikovat režim různých norem práva Evropské unie upravujících otázky vzájemného uznávání a výkonu rozhodnutí v trestních věcech. Ze všech výše uvedených sankcí, jež byly I. G. pravomocně uloženy předmětným rozsudkem belgického soudu, tak podle ministra spravedlnosti režimu rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci, v rámci kterého byl Okresní soud v Teplicích belgickou stranou osloven, odpovídá pouze propadnutí (konfiskace) části majetku odsouzeného, nikoli peněžitá sankce. Okresní soud tedy nesprávně vyhodnotil obsah osvědčení zaslaného belgickou stranou, a aniž by nejspíše provedl jeho porovnání se samotným rozsudkem jiného členského státu, rozhodl o jeho uznání a výkonu nejen ve vztahu k samotnému trestu propadnutí části majetku ve výši 12.906 euro, nýbrž zcela nepatřičně a v nesprávném právním režimu, v rozporu s §278 z. m. j. s., též co do uznání a výkonu souběžně uloženého peněžitého trestu.
7. Stěžovatel dále namítá, že okresní soud v rozporu s §285 odst. 1 z. m. j. s. taktéž nesprávně formuloval výrok o trestu, když uvedl, že se uznané rozhodnutí na území České republiky vykoná, namísto správné formulace výroku, že se vykoná trest nebo ochranné opatření uložené uznaným rozhodnutím.
8. Podle ministra spravedlnosti přitom Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně v dané věci nesplnil svoji přezkumnou povinnost, neboť na zásadní pochybení Okresního soudu v Teplicích nikterak nezareagoval. Vzhledem k výše uvedenému tak ministr spravedlnosti závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, byl porušen zákon v neprospěch I. G., a to v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení jemu předcházejícím, tedy usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, č. j. 23 Nt 21301/2018-25, v ustanoveních §278, §279 a §285 odst. 1 z. m. j. s. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení krajského soudu, jakož i jemu předcházející usnesení okresního soudu a veškerá další rozhodnutí na obě zrušená citovaná usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Odsouzený I. G. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu sám, ani prostřednictvím své obhájkyně nikterak věcně nevyjádřil.
10. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, podle kterého je namístě tomuto mimořádnému opravnému prostředku přisvědčit, neboť argumentaci užitou ministrem spravedlnosti je třeba považovat za správnou, když usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, ježto tento stížnostní soud nezareagoval na pochybení Okresního soudu v Teplicích a i přes nezákonnost jím vydaného usnesení zamítl jako nedůvodnou proti němu směřující stížnost I. G. Okresní soud totiž postupoval v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, neboť nesprávně vyhodnotil obsah osvědčení, zaslaného belgickou stranou podle čl. 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV, neměl k dispozici český překlad belgického odsuzujícího rozsudku a nemohl tak porovnat, zda obsah doručeného osvědčení odpovídá jeho obsahu. V této souvislosti státní zástupce připomněl, že rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, 28. komora (trestní věci), sp. zn. GE-55.F1.8954/14, byl I. G. uložen jednak trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců, dále peněžitý trest ve výši 96.000 euro a konečně byl za zkonfiskovaný prohlášen majetek jmenovaného ve výši 12.906 euro. Okresní soud v této souvislosti opomněl skutečnost vyplývající z opisu rejstříku trestu odsouzeného, a sice že Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 7. 12. 2017 sp. zn. 51 T 16/2017, který téhož dne nabyl právní moci, shora zmíněný belgický rozsudek ohledně odsouzeného na území České republiky již uznal a rozhodl o výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že si okresní soud neopatřil překlad belgického rozsudku, byť jím krajský soud disponoval, nemohl dospět ke zjištění, že tresty, které byly odsouzenému uloženy, podléhají režimům hned několika norem práva Evropské unie týkajících se vzájemného uznávaní a výkonu rozhodnutí v trestních věcech. Režimu rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci přitom podléhal pouze trest propadnutí části majetku (konfiskace) ve výši 12.906 euro, nikoli však výkon peněžitého trestu, k jehož uznání a výkonu mohlo dojít pouze postupem vyplývajícím z rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2015 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, promítnutého do části páté, hlavy VI z. m. j. s.
11. Na základě shora uvedeného tak státní zástupce dopívá k závěru, že okresní soud svým usnesením v rozporu s §278 z. m. j. s. a v nesprávném právním režimu rozhodl taktéž o výkonu peněžitého trestu, uloženém I. G. předmětným rozsudkem belgického soudu, byť podle §279 z. m. j. s. mohl svým usnesením tento rozsudek za účelem jeho uznání a výkonu převzít pouze v části týkající se konfiskace majetku jmenovaného, avšak nikoli v části ukládající peněžitý trest. Stejně tak lze podle státního zástupce stěžovateli zcela přisvědčit v tom, že okresní soud nesprávně a v rozporu s ustanovením §285 odst. 1 z. m. j. s. zvolil nesprávnou formulaci výroku o výkonu uloženého trestu. Závěrem svého vyjádření pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s jejím závěrečným návrhem vyhověl.
12. O podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodováno v neveřejném zasedání za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. řádu.
13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §266 tr. řádu, na příslušném místě (§266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §267 odst. 1 tr. řádu.
14. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.
15. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle části třetí hlava IV z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí podle části páté hlava VII, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle §12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle §3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek §266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.
16. K postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem v rámci rozhodování o stížnosti podané proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, jímž bylo podle §285 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto o uznání na území České republiky rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, kterým byl I. G. uložen peněžitý trest ve výši 96.000 euro a trest propadnutí majetku 12.906 euro, s tím, že se uznané cizozemské rozhodnutí na území České republiky vykoná, když výše peněžní částky určené ke konfiskaci byla ke dni vydání uznaného rozhodnutí stanovena částkou 2.942.640,12 Kč, Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu, jakož i obsahu jemu předcházejícího řízení je zřejmé, že krajský soud jako soud druhého stupně v souvislosti s rozhodováním o podané stížnosti I. G., jíž jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, nesplnil přezkumnou činnost, jíž lze od tohoto orgánu důvodně očekávat, neboť citované usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, shledal správným, byť bylo zjevné, že jím byl v několika ohledech porušen zákon v neprospěch odsouzeného I. G., a to v konkrétních ustanoveních z. m. j. s. upravujících problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, jímž uloženo propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí.
17. Jak vyplývá z výrokové části usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, na podkladě žádosti a osvědčení zaslaných Státním zastupitelstvím při soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, jako příslušným orgánem Belgického království, bylo tímto soudem rozhodnuto o uznání a výkonu na území České republiky výše uvedeného rozsudku Soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, komora G28 - trestní věci ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, který nabyl právní moci dne 2. 1. 2017, a to nejen ve vztahu k uloženému trestu propadnutí majetku I. G. ve výši 12.906 euro, ale též ve vztahu k souběžně uloženému peněžitému trestu ve výši 96.000 euro, neboť se jedná o výnosy z trestné činnosti, jíž byl jmenovaný uznán vinným. Jelikož však bylo žádost příslušného orgánu Belgického království, jež byla Okresnímu soudu v Teplicích doručena dne 13. 4. 2018, možno s přihlédnutím k připojenému osvědčení uvedenému v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci vztáhnout toliko na I. G. uložený trest propadnutí části majetku ve výši 12.906 euro, nebylo na místě, aby Okresní soud v Teplicích rozhodl za užití §278 a §285 odst. 1 z. m. j. s. o uznání a výkonu na území České republiky rovněž dotčeným rozsudkem belgického soudu souběžně uloženého peněžitého trestu ve výši 96.000 euro, neboť na tento druh trestu bylo na místě aplikovat zcela jiný režim norem práva Evropské unie týkajících se vzájemného uznávání a výkonu rozhodnutí v trestních věcech. Konkrétně k uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění může dojít pouze postupem vycházejícím z rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, jež bylo promítnuto do části páté, hlavy VI z. m. j. s., a nikoli postupem podle rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci, které se promítá do okresním soudem užité části páté, hlavy VII z. m. j. s.
18. S ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Teplicích v době svého rozhodování o žádosti belgického orgánu neměl k dispozici český překlad uznávaného rozsudku Soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, komora G28 - trestní věci ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14 - byť si jej mohl jednoduše opatřit, neboť byl k dispozici již Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který svým rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 51 T 16/2017, pravomocně rozhodl o uznání a výkonu trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, jenž byl I. G. dotčeným rozsudkem belgického soudu souběžně uložen - nebyl s to řádně porovnat obsah doručeného osvědčení s obsahem belgického odsuzujícího rozsudku, resp. - jak správně uvádí stěžovatel, jakož i státní zástupce ve svém písemném vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona – nemohl dospět ke zjištění, že tresty, které byly odsouzenému uloženy týmž rozsudkem belgického soudu, podléhají různým režimům norem práva Evropské unie týkajících se vzájemného uznávání a výkonu rozhodnutí v trestních věcech.
19. Za tohoto stavu Nejvyšší soud konstatuje, že postupem Okresního soudu v Teplicích při uznání a výkonu pravomocného rozsudku Soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, komora G28 - trestní věci ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, který předcházel napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, došlo k porušení zákona jednak v ustanovení §278 z. m. j. s., neboť okresní soud ve zcela nesprávném právním režimu – dopadajícím toliko na uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí – rozhodl taktéž o uznání a výkonu peněžitého trestu, který byl odsouzenému dotčeným rozsudkem belgického soudu souběžně uložen, byť podle §279 z. m. j. s. mohl svým usnesením předmětný rozsudkem cizozemského soudu za účelem jeho uznání a výkonu na území České republiky převzít pouze v části, jež se týká propadnutí (konfiskace) části majetku odsouzeného ve výši 12.906 eur.
20. Podle §278 odst. 1 z. m. j. s. totiž platí, že podle dílu 1 hlavy VII části páté z. m. j. s. se postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení, kterým bylo uloženo
a) propadnutí nebo zabrání věci, která je výnosem z trestné činnosti nebo náhradní hodnotou za výnos z trestné činnosti, nebo
b) propadnutí nebo zabrání věci, která je nástrojem trestné činnosti.
Podle §278 odst. 2 z. m. j. s. se podle tohoto dílu postupuje také při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení, kterým bylo uloženo zabrání části majetku.
21. S ohledem na zjištěný stav věci je současně třeba plně přisvědčit i další námitce ministra spravedlnosti spočívající v tvrzení, že Okresní soud v Teplicích zcela nesprávně formuloval výrok svého usnesení o výkonu uznaného rozhodnutí belgického soudu, když uvedl, že se uznané rozhodnutí na území České republiky vykoná, byť podle §285 odst. 1 z. m. j. s. má být daný výrok správně formulován tak, že se vykoná trest nebo ochranné opatření uložené na území České republiky uznaným rozhodnutím jiného členského státu.
22. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti ministra spravedlnosti porušení zákona v neprospěch odsouzeného I. G. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím, konkrétně usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, č. j. 23 Nt 21301/2018-25, porušení zákona v ustanoveních §278, §279 a §285 odst. 1 z. m. j. s. Za této situace nezbylo, než napadené rozhodnutí krajského soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí okresního soudu zrušit, a v návaznosti na ně zrušit i všechna další rozhodnutí, na obě předmětná usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázat Okresnímu soudu v Teplicích, jehož postupem a rozhodnutím byly detekované vady primárně založeny, k novému projednání a rozhodnutí.
23. Úkolem Okresního soudu v Teplicích bude předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat tak, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Zejména porovná správnost obsahu osvědčení zaslaného příslušným belgickým orgánem s obsahem českého překladu rozsudku Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgické království, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, načež při rozhodování o uznání a výkonu tohoto rozhodnutí jiného členského státu na území České republiky zvolí – v intencích zaslaného osvědčení uvedeného v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci - odpovídající režim norem práva Evropské unie týkajících se vzájemného uznávání a výkonu rozhodnutí v trestních věcech. V případě splnění podmínek pro rozhodnutí o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ve vztahu k uloženému trestu propadnutí (konfiskaci) části majetku odsouzeného ve výši 12.906 euro poté formuluje svůj výrok způsobem odpovídajícím zákonné dikci, konkrétně ustanovení §285 odst. 1 z. m. j. s. V případě stížnostního řízení pak bude Krajský soud v Ústí nad Labem přistupovat ke plnění své přezkumné povinnosti důsledně, s respektem k příslušným ustanovením z. m. j. s. upravujícím postup při uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu