ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1027.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1027/2022-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné A. S., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, proti povinné A. P. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova č. 519, pro 63 797 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 46 EXE 1106/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. června 2021, č. j. 12 Co 478/2020-371, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. června 2021, č. j. 12 Co 478/2020-371, k odvolání povinné potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. srpna 2020, č. j. 46 EXE 1106/2013-346, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, podle nichž jsou povinnou započítávané pohledávky sporné a nejisté, neboť oprávněná je neuznává a sama povinná nemá jistotu v tom, vůči komu má ušlé nájemné nárokovat. Zároveň oba povinnou provedené zápočty trpí zásadní vadou spočívající v jejich neurčitosti, neboť z nich není zřejmé, vůči kterým pohledávkám který zápočet směřuje, nelze tak určit, která z vymáhaných pohledávek oprávněné a v jakém rozsahu provedeným kompenzačním projevem vůle ze strany povinné zaniká (a naopak která a v jaké části nikoliv). Provedené zápočty jsou proto pro jejich neurčitost neplatným právním úkonem [§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. prosince 2013 (dále téže jen „obč. zák.)], resp. zdánlivým právním jednáním, ke kterému se nepřihlíží [§553, 554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „o. z.)], a za této situace nemohlo dojít k platné kompenzaci podle §580 obč. zák., ani podle §1982 o. z. Zároveň jde o pohledávky sporné a nejisté co do jejich existence i výše, a tudíž k započtení podle §1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilé. Odvolací soud proto uzavřel, že všechny uvedené skutečnosti brání tomu, aby mohly nastat účinky, které jsou jinak s provedeným započtením spojovány, a tedy brání, aby bylo možno dovodit, že provedenými zápočty zanikly zcela či alespoň z části zde vymáhané pohledávky oprávněné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že podle jejího názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení tří otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Tyto otázky dovolatelka formuluje následovně: 1) Učiní-li věřitel oznámení o provedení jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek, které je adresováno a doručeno jak skutečnému dlužníku věřitele, tak třetí osobě, dojde vůči skutečnému dlužníku k zániku vzájemných pohledávek, či nikoliv? 2) Jsou-li dva dlužníci, kteří společně užívali nemovité věci, může věřitel započíst celou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vůči kterémukoliv z dlužníků? 3) Postupoval soud správně, pokud v případě spornosti nevyzval povinnou k odstranění nejasností ohledně doručování dvěma subjektům (zjištění, z jakého důvodu tak činila), a nepoučil povinnou o důsledcích neodstranění těchto nejasností? Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a rovněž usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako předpoklad jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i v projednávané věci.
Uvádí-li dovolatelka, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení shora citovaných otázek, mýlí se, neboť řešením těchto otázek se odvolací soud nezabýval, a stran těchto otázek neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení. Dovolatelkou formulované dovolací otázky proto nemůžou založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 5. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu