ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1091.2022.3
sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného O. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Magdalénou Ponczou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, proti povinným 1) A. Č. , narozenému XY, bytem XY, 2) V. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janou Harcovou, advokátkou se sídlem v Miloticích, Školní 601, 3) BIZPOINT s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, identifikační číslo osoby 01849611, zastoupenému JUDr. Janou Bärovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, pro 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2755/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. 16 Co 324/2021-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněný a povinný 1) a 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Oprávněný je povinen nahradit povinnému 3) náklady dovolacího řízení ve výši 17 484,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právní zástupkyně.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 17. 6. 2021, č. j. 49 EXE 2755/2019-127, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinných 2) a 3) na zastavení exekuce ze dne 12. 5. 2019, tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekuce (výrok II. až IV.). Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci notářský zápis sepsaný notářkou Mgr. Kamilou Mirafuentes dne 11. 4. 2017, NZ 116/2017, N 107/2017, ve kterém oprávněný a povinní 1) a 2) uzavřeli smlouvu o přistoupení k dluhu, všichni povinní jako solidární dlužníci učinili prohlášení o uznání dluhu a dali svolení k přímé vykonatelnosti podle §2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a podle §71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „notářský řád“). Odvolací soud dále zjistil, že povinný 3) jako vydlužitel a oprávněný jako zapůjčitel uzavřeli dne 11. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce částky 4 000 000 Kč, přičemž peníze byly na účet povinného 3) připsány až dne 12. 4. 2017. Přitom v předmětném notářském zápisu povinní prohlásili, že ke dni 11. 4. 2017 dluží společně a nerozdílně oprávněnému 5 000 000 Kč (jistinu ve výši 4 000 000 Kč a sjednaný smluvní úrok stanovený pevnou částkou 1 000 000 Kč). Odvolací soud s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, 33 Cdo 1814/2011 a 33 Cdo 475/2012 uzavřel, že v době uznání dluhu dluh povinných neexistoval, a je proto vyloučeno, aby povinní dluh uznali, neboť uznat lze jen právní skutečnost, která již nastala, nikoliv tu, která může, ale nemusí v budoucnosti nastat. Uvedenému neodporuje závěr, že lze uznat dluh nesplatný (je třeba rozlišovat dluh, který nevznikl, od dluhu vzniklého, avšak nesplatného). Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti proto není vykonatelný a je dán důvod k zastavení exekuce [§268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů], a to ve vztahu ke všem povinným. Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že dohoda účastníků a prohlášení o svolení k vykonatelnosti bylo vázáno na splnění odkládací podmínky. Pro nadbytečnost se již odvolací soud nezabýval dalšími námitkami týkajícími se zaplacení zapůjčené částky před podáním exekučního návrhu.
2. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Je přesvědčen, že věc posoudil správně soud prvního stupně, nikoli odvolací soud. Dovolatel poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3968/2016, podle nichž platí, že byl-li notářský zápis sepsán před reálným poskytnutím půjčky, byla dohoda účastníků a prohlášení povinných o svolení k vykonatelnosti zápisu vázána na splnění odkládací podmínky. Protože v projednávané věci byla vymáhaná částka odepsána z účtu oprávněného v den sepisu notářského zápisu a připsána na účet povinného 3) následující den, byla tato odkládací podmínka splněna. Dovolatel obdobně odkázal mimo jiné i na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2184/2013 a jeho závěr, že obsahuje-li dohoda osoby oprávněné a osoby povinné obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti [§71a až §71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009] ujednání, podle kterého se dlužník zavazuje splnit pohledávku a jiné nároky věřitele, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce (na jejímž základě věřitel plnil po sepisu notářského zápisu a jež je podle dohody účastníků skutečností, na níž se budoucí pohledávka zakládá), jde o podmínku ve smyslu ustanovení §36 odst. 1, věty první, a odst. 2, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“ (§71b odst. 2 notářského řádu), jejíž splnění je třeba prokázat způsobem uvedeným v ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“. Podle dovolatele notářský zápis v projednávané věci splňuje veškeré formální náležitosti exekučního titulu. Finanční prostředky byly povinnému 3) prokazatelně poskytnuty. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti uznání dluhu povinnými s následnou nelegitimností notářského zápisu coby exekučního titulu je vůči oprávněnému nepřiměřeně tvrdý, nespravedlivý a koliduje s dobrými mravy. Podle dovolatele není uznání dluhu podmínkou přímé vykonatelnosti notářského zápisu podle §71b notářského řádu. Absence platného uznání dluhu nebrání vedení exekučního řízení, pokud částečně vadný notářský zápis splňuje všechny náležitosti notářského zápisu podle §71b notářského řádu. Odvolací soud vůbec nezdůvodnil, proč u vykonatelnosti notářského zápisu vyžaduje platné uznání dluhu (vždyť významné je to, zda peníze byly poskytnuty). I kdyby k uznání dluhu platně nedošlo, pohledávka stejně není promlčená. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, a současně aby zrušil ta vydaná rozhodnutí, která jsou na měněném rozhodnutí závislá.
3. K dovolání se vyjádřil povinný 3). Podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Trvá na tom, že notářský zápis je nevykonatelný, protože ke dni sepisu povinní nemohli uznat svůj dluh, když tento neexistoval. Zdůraznil, že exekučním titulem je notářský zápis sepsaný explicitně podle §71a odst. 1 notářského řádu. Pokud by byl vázán na splnění odkládací podmínky, jak míní dovolatel, pak bylo třeba její splnění prokázat způsobem stanoveným zákonem (listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem) již při podání exekučního návrhu, což se nestalo. Závěrem navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal povinnému 3) náhradu nákladů tohoto řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
6. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis, sepsaný dne 11. 4. 2017 Mgr. Kamilou Mirafuentes, notářkou v Novém Jičíně, NZ 116/2017, N 107/2017. Skládá se ze dvou částí. Část A obsahuje smlouvu povinných 1) a 2) s oprávněným (zapůjčitelem) o přistoupení k dluhu vydlužitele, tj. povinného 3), ze smlouvy o zápůjčce. V textu smlouvy se konstatuje, že k okamžiku podpisu notářského zápisu oprávněný dokládá, že zapůjčená částka byla zaslána na účet vydlužitele. Část B notářského zápisu sepsaná s povinným 1), 2) a 3) obsahuje prohlášení všech povinných (solidárně zavázaných) podle ustanovení §71a odst. 2 notářského řádu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti.
7. Nejvyšší soud nesdílí názor dovolatele, že by notářský zápis v projednávané věci splňoval všechny formální náležitosti exekučního titulu. Podle §71a odst. 1 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, ve kterém se účastník zaváže splnit peněžitý dluh vyplývající ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být i výše dluhu a lhůta pro plnění.
8. Podle §71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
9. Část A notářského zápisu obsahuje, jak již bylo řečeno výše, smlouvu o přistoupení k dluhu (§1892 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“), jíž se mezi oprávněným a povinným 1) a 2) zakládá závazkový právní vztah. Neobsahuje však již další náležitosti uvedené v §71a odst. 1 notářského řádu, takže v této části notářský zápis jako exekuční titul neobstojí.
9. Část B notářského zápisu výslovně odkazuje na ustanovení §2053 o. z. a §71a odst. 2 notářského řádu a obsahuje prohlášení solidárně zavázaných povinných 1), 2) a 3), že uznávají, že dluží oprávněnému k dnešnímu dni (ke dni sepisu notářského zápisu) finanční částku v celkové výši 5 000 000 Kč. Povinní výslovně svolují k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu, jestliže svou povinnost zaplatit dlužnou částku řádně a včas nesplní. Zápis v této části formálně vystihuje náležitosti stanovené v §71a odst. 2 notářského řádu, učiněná prohlášení po obsahové stránce zcela určitě nelze považovat za dohodu oprávněného s povinnými (a tedy aplikovat na ni stávající judikaturu týkající se notářského zápisu o dohodě), přičemž svolení k přímé vykonatelnosti směřuje k právě uznávaným závazkům. Nelze pak přehlédnout, že jednostranná prohlášení (uznání peněžitého dluhu) nijak nereflektují předchozí text v části A zápisu, z něhož se podává, že zápůjčka vydlužitele reálně dosud nevznikla, protože předmět zápůjčky byl ke dni sepisu notářského zápisu teprve odeslán na účet vydlužitele. Z tohoto důvodu ani v této části notářský zápis jako exekuční titul neobstojí.
10. Ve smyslu §2053 o. z. je uznání dluhu jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem takového uznání je přerušení promlčení a počátek běhu nové promlčecí doby (§639 o. z.) a vznik vyvratitelné právní domněnky, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval (důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka). Nejvyšší soud například ve svém rozsudku ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2226/2018, vysvětlil, že uznání dluhu plní zajišťovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 33 Cdo 1368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 28 Cdo 344/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 33 Cdo 897/2010).
11. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, dospěl k závěru, že uznání dluhu podle §558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl (dále srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1814/2011). Dovolací soud rovněž dovodil, že je vyloučeno, aby před předáním peněz (před vznikem závazkového právního vztahu) žalovaný dluh z půjčky uznával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 475/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018). Obdobně v usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, Nejvyšší soud připomněl, že uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu v okamžiku jeho uznání. Z toho plyne, že dlužníku musí být peněžní prostředky poskytnuty a není možno dluh uznat pod podmínkou, že vznikne. Naopak lze uznat dluh splatný i nesplatný. Uznávaný dluh musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován (co do důvodu i výše). Dlužník samostatně neuznává dobu pro splnění dluhu, proto lhůta pro zaplacení dluhu (doba plnění) a povinnost zaplatit dluh ve lhůtě nemusí odpovídat době plnění uvedené v právním důvodu dluhu. Lhůta pro zaplacení dluhu, která je povinnou náležitostí tohoto typu notářského zápisu, musí být uvedena pouze z důvodu vykonatelnosti a sama o sobě nemá dopad do hmotněprávních ujednání mezi věřitelem a dlužníkem.
12. Vytýká-li dovolatel, že závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti notářského zápisu je vůči oprávněnému nepřiměřeně tvrdý, nespravedlivý a koliduje s dobrými mravy, je třeba připomenout, že oprávněný se mohl a může domáhat vydání řádného exekučního titulu u příslušného soudu, na němž by v případném nalézacím řízení mohla být řešena i uvedená kolize s dobrými mravy. Samotná námitka rozporu s dobrými mravy závěr soudu o vykonatelnosti či nevykonatelnosti exekučního titulu nemůže zvrátit.
13. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu