ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1232.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1232/2022-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné APERTA GROUP a.s. se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2022/125, identifikační číslo osoby 28540808, zastoupené Mgr. Monikou Janouškovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí č. 4077, proti povinné P. Ř. , narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Markem Davidem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV č. 777, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 29 EXE 4/2020, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. ledna 2022, č. j. 58 Co 97/2021-200, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 364 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Davida, advokáta se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV č. 777.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 2. 2021, č. j. 29 EXE 4/2020-121, tak, že se předmětná exekuce zcela zastavuje (výrok I.) a rozhodl, že soudnímu exekutorovi se nepřiznávají náklady exekuce (výrok II.) a že oprávněná je povinna uhradit povinné náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 131 315,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce povinné (výrok III.). Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem je v dané věci notářský zápis sepsaný na Slovensku JUDr. Emílií Rosinovou, notářkou se sídlem v Púchově, dne 28. 11. 2008 pod sp. zn. N 356/08, NZ 52887/08, NCRls 52 399/08, ve spojení s osvědčením o evropském exekučním titulu Krajského soudu v Trenčíně ze dne 25. 11. 2009. Vymáhaná pohledávka vznikla tak, že A. S., rozená Š. (jako věřitelka), uzavřela s J. Ř. (jako dlužníkem) smlouvu o půjčce, na jejímž základě půjčila dlužníkovi 5 000 000 Kč. Tato pohledávka byla dne 18. 11. 2016 postoupena společnosti Sanatherm, s. r. o. a dne 26. 11. 2016 nynější oprávněné. Původní dlužník J. Ř. (manžel nynější povinné) zemřel dne 26. 8. 2019, přičemž na základě dohody dědiců po něm celou pozůstalost nabyla povinná (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2020, pravomocného dne 20. 4. 2020, č. j. 33 D 1451/2019-56). Postupní smlouvou ze dne 18. 11. 2016 A. S. převedla pohledávku na společnost Sanatherm, s. r. o., přičemž její podpis je na předložené smlouvě úředně ověřen, ale podpis jednatele společnosti Sanatherm, s. r. o., nikoli. Z této smlouvy dále vyplývá, že nabývá účinnosti ke dni zaplacení úplaty ve výši 2 000 000 Kč, ale ani tato skutečnost nebyla oprávněnou prokázána. Oprávněná sice k opakované výzvě soudu doložila listiny prokazující výše uvedené, ale pouze jejich kopie. Odvolací soud proto s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že je na místě exekuci zcela zastavit, neboť převod příslušného práva nebyl prokázán kvalifikovaným způsobem, jak vyžaduje ustanovení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu – dále jen „ex. řád.“. Vzhledem k uvedenému bylo další dokazování navrhované oprávněnou odvolacím soudem shledáno nedůvodným, a proto nebylo provedeno.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené usnesení závisí na vyřešení dosud neřešené otázky procesního práva, „zda-li lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva dle ust. §36 odst. 4 ex. řádu prokázat i jinými důkazními prostředky než pouhým předložením listin?“. Uvedla, že odvolací soud informovala o skutečnosti, že ze strany původních věřitelů jí není poskytována součinnost; proto k prokázání převodu práva navrhla jejich výslech a to, aby byli vyzvání k předložení originálů předmětných listin. Odvolací soud však postupoval příliš formalisticky, žádný z důkazních návrhů nepřipustil a exekuční řízení zastavil. Dle názoru dovolatelky lze předložení listin podle ust. §36 odst. 4 ex. řádu nahradit svědeckou výpovědí, která by byla obsahem protokolu o jednání odvolacího soudu a tím pádem listinou vydanou státním orgánem prokazující převod práva v souladu se zákonem. Oprávněná také nebyla v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2398/2013, ze dne 9. 8. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3373/2006, či ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2348/2017) řádně poučena o riziku zastavení exekučního řízení. Byla jí sice poskytnuta lhůta k doplnění listin prokazujících převod práva dle ust. §36 odst. 4 ex. řádu, ale nebyla poučena o tom, že v případě, že tak neučiní, bude exekuční řízení zastaveno. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání povinné není přípustné a ani důvodné. Judikaturu, od které se měl odvolací soud dle oprávněné odchýlit, lze dávat do souvislosti s procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nikoli však jako vymezení předpokladu přípustnosti dle ust. §237 o. s. ř. Navíc, pokud odvolací soud opakovaně po oprávněné požadoval doložení podkladů a důkazů, tak jí muselo být naprosto zřejmé, jaký důsledek je spojen s neplněním takové výzvy soudu. Oprávněná nesplnila svou procesní povinnost dle ust. §36 odst. 4 ex. řádu, kterou se nyní snaží zhojit v dovolacím řízení skrze tvrzené procesní pochybení odvolacího soudu. Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítnul, případně zamítnul, a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné není přípustné.
5. Již v usnesení ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1205/2017, dovolací soud konstatoval, že oprávněný, jenž do exekuce vstoupil jako tzv. singulární sukcesor dřívějšího oprávněného, může exekuci po právu vést jen tehdy, když došlo k prokázání přechodu nebo převodu exekvované pohledávky listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nedošlo-li k přechodu nebo převodu práva přímo ze zvláštního právního předpisu (ustanovení §36 odst. 5 ex. řádu je spjato s ustanovením §36 odst. 3 a 4 ex. řádu). Tento fakt plyne z jasné a jednoznačné gramatické dikce ustanovení §36 odst. 3 a 4 ex. řádu, z nichž se podává, že nový oprávněný může vést exekuci, jestliže je přechod práva nebo povinnosti od dřívějšího oprávněného prokázán (§36 odst. 3 ex. řádu); k průkazu přitom může dojít jen skrze listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem (§36 odst. 4 ex. řádu). Jiný způsob průkazu této okolnosti (ani svědeckou výpovědí zachycenou v protokolu) tedy není možný, a to s ohledem na v průběhu celé exekuce trvající zásady formalizace předpokladů nejen pro zahájení (pro rozhodování o tzv. singulární sukcesi), ale i pro další vedení exekuce, včetně případného rozhodování o návrhu na zastavení exekuce (srov. s ustanovením §36 odst. 3 ex. řádu, v němž se uvádí, že exekuci při výše popsaném způsobu prokázání aktivní legitimace nového oprávněného nelze „vést“, dále též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 3622/2021). Tentýž závěr je prezentován i v komentářové literatuře (srov. KASÍKOVÁ, Martina. §36 [Účastníci řízení]. In: KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017).
6. Odvolací soud proto dle výše uvedeného nepochybil, když neprovedl všechny oprávněnou navrhované důkazy a když dospěl k závěru, že je předmětnou exekuci na místě zcela zastavit, neboť převod příslušného práva nebyl prokázán kvalifikovaným způsobem, jak vyžaduje ustanovení §36 odst. 4 zákona ex. řádu.
7. Přípustnost dovolání nemůže bez dalšího založit ani námitka, jíž dovolatelka uplatňuje vadu řízení (skutečnost, že nebyla odvolacím soudem poučena o tom, že v případě nedoložení listin prokazujících převod práva dle ust. §36 odst. 4 ex. řádu, bude exekuce zastavena). Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Tento předpoklad v posuzované věci – s odkazem na shora uvedené – naplněn není. Dodává se, že z výzev odvolacího soudu ze dne 20. 5. 2021 a ze dne 26. 11. 2021 dovolatelce muselo být zcela zřejmé, že odvolací soud pokládá pro posouzení věci za zásadní, zda dovolatelka svoji aktivní legitimaci doloží předmětnými listinami, případně originály těchto listin, jakož i postupní smlouvou ze dne 18. 11. 2016 s úředně ověřenými podpisy postupníka i postupitele. K tomu, aby si dovolatelka uvědomila následek pro případ jejich nedoložení, nebylo nutné, aby ji odvolací soud v rámci řízení o odvolání do návrhu povinného na zastavení exekuce výslovně sdělil, že návrh na zastavení exekuce bude za takových okolností pokládat za důvodný. Odvolací soud tedy smyslu poučovací povinnosti podle ustanovení §118a odst. 1 – 3 o. s. ř. i podle ustanovení §5 o. s. ř. v zásadě učinil zadost. Dovolatelka má k dispozici nástroje, kterak doložit svoji aktivní legitimaci v souladu s §36 odst. 4 ex. řádu, případně může využít i podání příslušné žaloby na určení existence hmotněprávní skutečnosti.
8. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 6. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu