ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1541.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1541/2022-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce D. P. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. ICLic. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 191/4, proti žalovanému J. P. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vostřelem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka č. 937/30, o uznání rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 40/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2022, č. j. 14 Co 6/2022-129, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 C 40/2021-101, kterým byl zamítnut návrh žalobce na uznání rozsudku vydaného Bristol County Superior Court – New Bedford, 441 County Street, 1st floor, New Bedford, MA 02740, dne 18. 12. 2020 pod sp. zn. 1973CV01013 – dále jen „rozsudek“, a kterým soud I. stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 13 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení 6 475,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). Uzavřel, že soud I. stupně rozhodl správně a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Žalovanému nebyla v řízení, v němž byl vydán rozsudek, řádně doručena žaloba a předvolání k jednání dle Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních ze dne 15. 11. 1965, vyhlášené pod č. 85/1982 Sb. – dále jen „Úmluva“. Žalovaný byl připraven o svá procesní práva a nemohl se proti žalobě bránit, a to bez ohledu na to, zda právní předpisy státu Massachusetts postup, který žalobce pro doručování zvolil (doručení prostřednictvím právního zástupce žalobce), umožňují. Navíc, i pokud by žalovanému byly předmětné listiny doručeny právním zástupcem žalobce, je dalším problémem jazyk písemností, protože není důvod předpokládat, že žalovaný rozumí natolik anglicky, aby byl schopen se s obsahem písemností dostatečně seznámit. Názor žalobce, že si žalovaný sám mohl nechat listiny přeložit, popírá veškeré právní předpisy o řádném doručování do ciziny. Odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4725/2017, a ze dne 27. 4. 201, sp. zn. 20 Cdo 1852/2020, taktéž není případný, neboť v těchto rozhodnutích byla předmětem posuzování otázka, nakolik má na uznání cizího rozhodnutí vliv nedoručení samotného rozsudku, a nikoli nedoručení předvolání žaloby a předvolání k jednání. V dané věci je proto naplněna výjimka z uznání dle ustanovení §15 odst. 1 písm. d) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – dále jen „ZMPS“.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; nebo rozhodováním dovolacího soudu otázka dosud nebyla řešena“. Namítá, že na danou věc dopadá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4725/2017, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1852/2020, dle kterých nedoručení rozsudku pro zmeškání automaticky nevede k závěru, že rozhodnutí nelze uznat. Žádná procesní práva povinného nebyla dle názoru dovolatele v řízení vedeném v USA porušena, neboť postup, který žalobce při doručování zvolil, je v souladu s právními předpisy státu USA, v němž byl rozsudek vydán. Taktéž v této věci nelze uplatnit ustanovení o doručování obsažené v Úmluvě, která byla vydána později než ZMPS; uplatní se tak zásada „lex posterior derogat priori“ v důsledku čehož je Úmluva nepoužitelná. Soudy rovněž neprovedly takové dokazování, které by vedlo k závěru, že žalovanému nebyly předmětné listiny řádně doručeny, když se vůbec nezabývaly tím, jaké konkrétní listiny byly právním zástupcem žalobce žalovanému doručeny; nebylo tak tedy prokázáno, že by žalovanému nebyla doručena žaloba a předvolání k jednání. Pokud žalovaný listinám v anglickém jazyce nerozuměl, mohl se obrátit na osoby, které se o něj starají a na svého právního zástupce. Dovolatel ve svém podání dále obsáhle popisuje postup při ukládání pokut za spáchání přestupku v rámci Evropské unie s tím, že rozhodnutí o udělení pokuty může být v některých případech taktéž doručeno v jiném jazyce, než kterému pachatel rozumí, nemusí být doručeno ani do vlastních rukou a stejně na jeho základě může dojít k nařízení exekuce. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
4. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1623/2008, uzavřel, že nedoručením listiny o zahájení řízení vedeného v USA dle požadavků Úmluvy byla zcela nepochybně naplněna podmínka uvedená v ustanovení §65 písm. c) ZMPS účinného do 31. 12. 2012 [dnes obdobně ustanovení §15 odst. 1 písm. d) ZMPS], které stanoví, že byla-li účastníku řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno, odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno do vlastních rukou předvolání nebo návrh na zahájení řízení, nebo nebyl-li odpůrci návrh na zahájení řízení doručen do vlastních rukou, nelze cizí rozhodnutí uznat ani vykonat.
5. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že v dané věci nelze rozsudek uznat pro naplnění důvodu dle ustanovení §15 odst. 1 písm. d) ZMPS proto, že žalovanému nebyla v souladu s Úmluvou doručena žaloba a předvolání k jednání, neboť tyto listiny byly žalovanému doručeny pouze prostřednictvím právního zástupce žalobce, je jeho rozhodnutí správné.
6. Namítá-li dovolatel rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4725/2017, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1852/2020, dle kterých nedoručení rozsudku pro zmeškání automaticky nevede k závěru, že rozhodnutí nelze uznat, pomíjí, že dovoláním napadený rozsudek nestojí na otázce nedoručení předmětného rozsudku žalovanému, ale na otázce porušení procesních práv žalovaného v důsledku řádného nedoručení žaloby a předvolání k jednání.
7. Vzhledem k výše uvedenému je nepodstatné, v jakém jazyce byly právním zástupcem žalobce žalovanému doručeny předmětné písemnosti, i prokazování toho, které konkrétní listiny takto byly doručeny, když tento způsob doručení není v souladu s Úmluvou, jíž jsou USA i Česká republika vázány. Stejně tak je pro danou věc nepodstatné, jak probíhá proces udělování pokut za spáchané přestupky na území Evropské unie.
8. K námitce dovolatele o tom, že je v této věci nepoužitelná Úmluva, neboť byla přijata později než v současné době účinný ZMPS a uplatní se tak zásada „lex posterior derogat priori“, Nejvyšší soud odkazuje na §2 ZMPS, podle něhož „se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen, mezinárodní smlouva‘), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.“. Tím sám ZMPS jasně podává, že je-li v mezinárodní smlouvě, kterou je ČR vázána, stanoveno jinak, použije se tato smlouva jako lex specialis (k tomu srov. BŘÍZA, Petr. §2 Mezinárodní smlouvy a předpisy Evropské unie. In: BŘÍZA, Petr, BŘICHÁČEK, Tomáš, FIŠEROVÁ, Zuzana, HORÁK, Pavel, PTÁČEK, Lubomír, SVOBODA, Jiří. Zákon o mezinárodním právu soukromém. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 10 - 19).
9. Protože je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání žalobce přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu