ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.19.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 19/2022-634
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné FOCUS – METAL, s.r.o. , se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova č. 399/11, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, Karola Śliwky č. 34, proti povinné J. Č. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, pro 5 164 679 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 EXE 1123/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2020, č. j. 66 Co 817/2018-565, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2020, č. j. 66 Co 817/2018-565, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 24. 5. 2018, č. j. 31 EXE 1123/2015-498, zamítl návrh J. Č., dříve Č. (manželky původního povinného J. Č.), ze dne 7. 3. 2017 na zastavení exekuce v části, v níž byla vedena postižením nemovitých věcí zapsaných na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, a to k jejich jedné polovině.
Proti tomuto usnesení podala J. Č. včasné odvolání.
3. Poté bylo odvolacím soudem zjištěno, že původní povinný dne 30. 1. 2019 zemřel a Krajský soud v Ostravě proto usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 66 Co 817/2018-565, rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno s J. Č. (dříve Č.), narozenou dne XY, bytem XY, jako s povinnou, namísto zemřelého povinného J. Č. Odvolací soud z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 10. 2020, č. j. 34 D 99/2019-327, jež nabylo právní moci dne 3. 11. 2020, zjistil, že jedinou dědičkou ze zákona po zemřelém J. Č. je pozůstalá manželka J. Č. (dříve Č.). Dále byla tímto usnesením nařízena likvidace pozůstalosti a likvidačním správcem byla jmenována společnost AAA INSOLVENCE OK v.o.s., se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 168/18, identifikační číslo osoby 29355940. Vzhledem k tomu odvolací soud za splnění podmínek stanovených v ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude dále pokračovat s pozůstalou manželkou, jako jedinou dědičkou ze zákona, která dědictví neodmítla.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání s odůvodněním, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud podle dovolatelky postupoval ryze formálně, když dospěl k závěru, že je jedinou dědičkou ze zákona. Soud totiž nezohlednil fakt, že v dědickém řízení byla nařízena likvidace pozůstalosti, přičemž ze samotného usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 10. 2020, č. j. 34 D 99/2019-327, vyplývá, že účast dovolatelky v řízení skončila. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2028/2007, a ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 235/2008, dovolatelka uvedla, že v případě, že byla nařízena likvidace dědictví, nelze odhadnout výsledek dědického řízení a předjímat, zda se někdo stane právním a tudíž i procesním nástupcem žalovaného, či zda dědické řízení skončí bez právního nástupce. Soud měl tedy vyčkat výsledků dědického řízení, neboť nelze předjímat jeho výsledek. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá níže uvedené judikatuře dovolacího soudu.
6. Z ustanovení §200 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen z. ř. s., plyne, že dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zanikají dědická práva zůstavitelových dědiců; tím není dotčeno právo na vydání likvidačního přebytku. V dané věci se tedy dovolatelka (pozůstalá manželka povinného) nemohla stát procesním nástupcem zemřelého povinného, protože její dědické právo zaniklo dnem právní moci usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 10. 2020, č. j. 34 D 99/2019-327, tedy dnem 3. 11. 2020. S případným výtěžkem získaným v rámci likvidace pozůstalosti se naloží specifickým způsobem upraveným zejména v ustanovení §212 a násl. z. ř. s., aniž by jeho nabyvatelé mohli být pokládáni za právní nástupce zemřelého, kteří jsou odpovědní za jeho dluhy (§269 a násl. z. ř. s., jde-li o likvidační přebytek viz §275 odst. 2 z. ř. s.). Ze zákona pak zásadně dochází k zastavení exekuce vedené vůči povinnému (§198 odst. 1 z. ř. s.).
7. Jestliže tedy manželka povinného má podle sdělení exekutora ze dne 8. 6. 2021 v exekuci i nadále figurovat jako účastnice, je tomu tak nikoliv proto, že by byla jako dědic procesní nástupkyní zemřelého povinného ve smyslu ustanovení §107 odst. 1 a 2 o. s. ř., ale proto, že v době smrti povinného se exekuce vedla i vůči bývalé manželce povinného. Za takových okolností platí, že se exekuce i nadále vede jen ohledně majetkových hodnot, které z výlučného majetku manželky povinného nebo z majetku ve společném jmění (případně v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění) do doby smrti povinného již byly exekučně postiženy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2299/2020).
8. Usnesení odvolacího soudu (založené na závěru, že v exekuci má být v souladu s ustanovením §107 odst. 1 a 2 o. s. ř. nadále jako s povinnou pokračováno s manželkou povinného) tedy není správné. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ostravě) vrátil k dalšímu řízení (srov. §243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 3. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu