ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.220.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 220/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné A. P. C. Four s. r. o ., se sídlem v Praze 1, V celnici 1031/4, identifikační číslo osoby 09022902 (dříve Zaclypso s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, identifikační číslo osoby 01807901), zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému P. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ivem Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 121/11, pro 54 353,35 Kč s příslušenstvím a pro 101 543,86 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 4286/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, č. j. 12 Co 659/2017-209, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. 11. 2017, č. j. 120 EX 4286/14-180, jímž soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy JUDr. Dalimil Mika, LL.M., rozhodl, že na místo dosavadní oprávněné (MONETA Auto, s. r. o., identifikační číslo osoby 60112743) vstupuje do řízení jiný účastník, a to: Zaclypso, s. r. o., identifikační číslo osoby 01807901, se sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1 – Nové Město. Dospěl k závěru, že oprávněná zákonem předepsaným způsobem prokázala, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva oprávněné; práva z obou exekučních titulů byla převedena na subjekt, který se má stát novou oprávněnou ve smyslu §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Poté soudní exekutor usnesením ze dne 25. 3. 2021, č. j. 120 EX 4286/14-376, rozhodl, že na místo společnosti Zaclypso, s. r. o. do řízení vstupuje A. P. C. Four s. r. o.
2. Povinný podal proti usnesení krajského soudu dovolání. Jeho důvod spatřuje ve skutečnosti, že „rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v jiných vadách řízení a odchýlení se od judikatury“. Přípustnost dovolání shledává v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě Ústavního soudu.
3. V souvislosti s aplikací §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dovolatel otevírá otázku, jaké povinnosti je třeba splnit, aby mohl vstoupit do řízení jako nový účastník postupník (právní nástupce postupitele). Současně dovolatel vznáší doplňující otázky, zda splnila firma Zaclypso s. r. o. všechny náležitosti a povinnosti s postoupením pohledávky i vůči dovolateli a zda jejich nesplnění má za následek neplatnost postoupení pohledávky a vstupu nového účastníka do řízení. S tím souvisí navazující otázka, zda je povinný oprávněn namítat tyto skutečnosti a za jakých podmínek (srov. bod 10 dovolání).
4. Dovolatel poukázal na §1879 až §1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, upravující postoupení pohledávky. Připomněl, že dokud se dlužník o postoupení pohledávky nedozví, platí, že se zprostí svého závazku plněním postupiteli. Současně poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 682/15, a uvedl, že v průběhu řízení opakovaně upozorňoval na nutnost zabývat se otázkou existence a platnosti notifikace v souvislosti s oběma případy postoupení pohledávek, tuto otázku však obecné soudy ponechaly stranou, čímž měly porušit právo povinného na spravedlivý proces. „Aby mohlo býti považováno za řádné a oprávněné aplikovat vstup nástupce za původního věřitele v souvislosti s postoupením pohledávky, musí být také v souběžných úkonech učiněno notifikace postoupení vůči dlužníku. Pokud takový úkon stran postupitele či postupníka není (nejlépe obou), pak má dlužník, v tomto případě dovolatel právo nejen namítat oprávnění postoupení v naříkaném rozhodnutí, a je k tomu i řádně legitimován“. V souzené věci postupník ani postupitel „ničeho o notifikaci vůči dovolateli neučinili.“ Protože soudní exekutor i odvolací soud ignorovali, že notifikace chybí, povinný má právo činit námitky týkající se platnosti postupní smlouvy. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
5. Oprávněná uvedla, že dovolání je třeba odmítnout pro jeho zjevnou bezdůvodnost. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, označila námitky povinného ohledně platnosti smlouvy o postoupení pohledávky a platnosti notifikace v dané fázi řízení za irelevantní, ba dokonce šikanózní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004), vedoucí toliko k průtahům vykonávacího řízení, přičemž povinný je nadto osvobozením od placení soudních poplatků zbaven jakéhokoli nákladu na takové zneužití práva. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“
7. Dovolání není přípustné.
8. Nejvyšší soud se k otázce rozhodování o návrhu na změnu účastníků podle ustanovení §107a o. s. ř. v rámci výkonu rozhodnutí vyjádřil v usnesení velkého senátu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016 (uveřejněném pod č. 145/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). K situaci, kdy ke změně v osobě oprávněné z exekučního titulu dojde až poté, co výkon rozhodnutí byl již nařízen, Nejvyšší soud uvedl, že pro rozhodování o procesním nástupnictví se uplatní specificky ustanovení §107a o. s. ř. a §256 odst. 1, 2 o. s. ř. společně, resp. přiměřeně (v poměrech exekučního řízení viz obdobnou formulaci v §36 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Navrhovatel má povinnost osvědčit, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy (obecně) spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, kterou navrhovatel dokládá příslušnými listinami. Podmínky nástupnictví v rámci §107a o. s. ř. nemohou být přirozeně jiné (natožpak přísnější) než ty, jež pro samotné nařízení výkonu rozhodnutí zakotvuje §256 odst. 2 o. s. ř., který pro dokládané listiny požaduje, aby byly vydány nebo ověřeny státním orgánem nebo notářem (tento požadavek je odůvodněn skutečností, že soud o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce rozhoduje bez nařízení jednání a řádného dokazování; se zřetelem k účelu exekučního práva se zde prosazuje zásada formalizace předpokladů pro takové rozhodnutí). Nejvyšší soud proto dovodil, že teprve až ve stadiu rozhodování o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce je v úplnosti a zpravidla při jednání cestou procesního dokazování (§269 odst. 2 o. s. ř.) hodnocena námitka nedostatku věcné legitimace oprávněné (v daném případě byla tvrzena neplatnost postupní smlouvy uzavřené v rozporu s předchozí dohodou mezi původním věřitelem a povinným). Jinak řečeno veškerá zjištění za účelem posouzení splnění podmínek stanovených k rozhodnutí o vstupu jiného oprávněného do vykonávacího řízení soud provádí „z listin“, tedy nikoliv procesním dokazováním, k němuž by bylo nutné nařídit jednání. Tato zjištění se vedou jen v „obecné rovině“ (soud zjišťuje, že z kvalifikovaných listin připojených k návrhu se podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného). Jejich předmětem však nejsou vedlejší skutečnosti, jež z listin prokazujících převod (přechod) práva z exekučního titulu přímo neplynou, a které (pro případ, že budou prokázány) jsou způsobilé založit důvod pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí (exekuce).
9. Pokud se odvolací soud v projednávané věci nezabýval otázkou notifikace, postupoval zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, neboť notifikační úkon, resp. okolnost, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popřípadě postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal, není třeba ve fázi rozhodování o vstupu nového oprávněného do řízení listinami osvědčovat, jelikož ke změně v osobě věřitele dochází smlouvou o postoupení pohledávky, není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, k tomu srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 (uveřejněný pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 293/2002 (uveřejněný pod č. 16/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
10. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu