ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.244.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 244/2022-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Š. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, proti povinným 1) R. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, a 2) D. K. , narozenému XY, bytem XY, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 1737/2018, o dovolání povinné 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021, č. j. 70 Co 293/2021-76, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 8 (dále soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. 15 EXE 1737/2018-63, zastavil řízení o návrhu povinné 1) ze dne 26. 3. 2021 na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že o věci již bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2019, č. j. 15 EXE 1737/2018-38, pravomocně rozhodnuto, přičemž povinná 1) v novém návrhu neuvádí žádná nová skutková tvrzení, takže dalšímu řízení brání překážka res iudicata (§103, 104 odst. 1 a §159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“).
2/ K odvolání povinné 1) Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 8. 2021, č. j. 70 Co 293/2021-76, změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v posuzované věci usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 2. 2018, č. j. 0 Nc 1002/2018-26, jímž soud předběžným opatřením uložil povinným, aby se zdrželi veškerých jednání spočívajících v zamezování příjezdu oprávněné k budově č. p. XY v katastrálním území XY, obec XY, do doby skončení dědického řízení po zemřelé J. P. Soud prvního stupně nařízenou exekuci ukládáním pokut částečně zastavil (usnesením ze dne 4. 1. 2019, č. j. 15 EXE 1737/2018-38), neboť „povinní přestali oprávněné v příjezdu k domu č. p. XY bránit“.
3/ Odvolací soud konstatoval, že po částečném zastavení pokračuje exekuce vymáháním dosud uložených pokut a nákladů exekuce. Návrh povinné 1) na zastavení exekuce byl podán opožděně vzhledem ke lhůtě stanovené v §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), z návrhu však žádné skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce nevyplývají. Na vymožení dosud uložených pokut nemá vliv skončení dědického řízení po J. P. a důvodem pro zastavení exekuce není ani skutečnost, že povinná 1) nevlastní žádné vozidlo, jímž by bránila oprávněné v příjezdu k domu, neboť to nevylučuje, že mohla s vozidlem povinného 2) nakládat.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 1) dovolání, v němž předestřela tři právní otázky, a to:
A/ zda lhůta pro podání návrhu na zastavení exekuce podle §55 odst. 1 ex. řádu je lhůtou pouze pořádkovou, jež motivuje povinného k včasnému podání svého návrhu a její zmeškání nemůže vést k závěru, že opožděně podaný návrh na zastavení exekuce bude zamítnut;
B/ zda podání návrhu na zastavení exekuce po uplynutí této lhůty „nemůže vést k závěru, že soud není povinen provádět ve věci zastavení exekuce žádné dokazování (…) a může tak rezignovat na svou poučovací povinnost podle §118a o. s. ř. za situace, když má za to, že některé tvrzení obsažené v návrhu na zastavení exekuce nebylo navrhovatelem řádně prokázáno; a
C/ zda nemůže podání návrhu na zastavení exekuce po uplynutí shora označené lhůty „vést k závěru, že soud není povinen ve věci nařídit ústní jednání k projednání takového návrhu, když pro nařízení ústního jednání jsou jinak splněny předpoklady podle §269 odst. 2 o. s. ř.
Přípustnost dovolání spatřovala povinná 1) s odkazem na §237 o. s. ř. v tom, že otázka ad A/ „byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR a rovněž Ústavního soudu ČR“ (k čemuž dovolatelka označila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 4086/2014, a ze dne 24. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016) a otázky ad B/ a C/ dosud nebyly v judikatuře dovolacího soudu řešeny. Postupem odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
5/ Oprávněná se k dovolání povinné 1) nevyjádřila.
6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné 1) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.), současně dovolatelka nevystihla ani důvod dovolání (§241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.).
7/ V případě ohlášené otázky ad A/ dovolatelka formulací předpokladu přípustnosti dovolání nezvolila žádné z hledisek obsažených v §237 o. s. ř., neboť tvrzení, že otázka „byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR a rovněž Ústavního soudu ČR“ se zákonnou dikcí nekoresponduje. Současně nelze přehlédnout, že na řešení otázky zmeškání lhůty podle §55 odst. 1 ex. řádu odvolací soud, vědom si ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, své rozhodnutí nezaložil (viz bod 12 odůvodnění napadeného usnesení), z čehož vyplývá, že na řešení dovolatelkou prosazované otázky napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí.
8/ Námitky dovolatelky koncentrované do podoby otázek ad B/ a C/ představují kritiku postupu odvolacího soudu (který měl podle názoru dovolatelky nařídit ústní jednání, provádět dokazování a dovolatelku poučit podle §118a o. s. ř.), tj. směřují k označení vad exekučního řízení, k nimž může dovolací soud přihlédnout pouze u přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
9/ V rámci obiter dictum považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že posuzovaná exekuce byla z důvodu splnění formou pokut vynucené povinnosti usnesením soudu pravomocně zastavena (viz shora) a dne 17. 2. 2022 došlo rovněž k vymožení veškerých pohledávek a nákladů exekuce, jak písemně oznámil vedením exekuce do doby jejího skončení pověřený soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha - západ. V rozsahu pravomocně zastavené exekuce nelze exekuci zastavit znovu, byť by to bylo z jiného důvodu, neboť tomu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 ex. řádu, dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2204/2020). V části, kde byla exekuce skončena vymožením plnění, sice zastavení exekuce nelze vyloučit, ale jedná se o postup výjimečný na základě konkrétního důvodu vedoucího k aplikaci ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (tj. pro nepřípustnost vedení exekuce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, ze dne 15. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, nebo ze dne 10. července 2019, sp. zn. 20 Cdo 2039/2019), k čemuž námitky dovolatelky obsažené v dovolání ani nemíří.
10/ Dovolací soud proto dovolání povinné 1) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ Podle výsledku dovolacího řízení a s přihlédnutím k tomu, že oprávněné a povinnému 2) žádné účelně vynaložené náklady dovolací řízení nemohly vzniknout, Nejvyšší soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu