ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2774.2021.3
sp. zn. 20 Cdo 2774/2021-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti povinnému L. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, pro 1 373 317,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 2616/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2021, č. j. 18 Co 45/2021-82, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2021, č. j. 18 Co 45/2021-82, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. února 2021, č. j. 9 EXE 2616/2020-63, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 9 EXE 2616/2020-63, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Vyšel ze zjištění, že exekuce byla zahájena dne 3. 9. 2020 a je vedena pověřeným soudním exekutorem JUDr. Jaroslavem Homolou, Exekutorský úřad Brno-město, podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 7. 4. 2017 pod sp. zn. NZ 200/2017, N 217/2017, notářkou v Hradci Králové JUDr. Hanou Kulhánkovou (dále „exekuční titul“) za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1 373 317,80 Kč s příslušenstvím. Právním důvodem vymáhané částky byla účastníky dne 7. 4. 2017 uzavřená smlouva o zápůjčce, na jejímž základě povinný (vydlužitel) převzal částku 750 000 Kč, kterou se oprávněnému (zapůjčiteli) zavázal vrátit spolu s úroky 19% p. a. v pravidelných 120 (jednostodvaceti) splátkách vždy po 14 000,43 Kč, první se splatností ke dni 20. 8. 2017, a to pod ztrátou výhody splátek (bod III. odst. 4 smlouvy).
2/ Soud prvního stupně v mezích §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) posuzoval návrh povinného na zastavení exekuce, namítal-li povinný, že ujednané splátky hradil řádně a včas až do dubna 2020; za květen a červen 2020 se dostal s úhradou splátek do prodlení „v důsledku utlumené ekonomiky v souvislosti s opatřeními přijatými Vládou České republiky ve snaze zabránění šíření koronaviru Covid-19“, tj. z omluvitelného důvodu, neboť „odběratelé“ povinnému nezaplatili faktury; jakmile se tak stalo, povinný dvě dlužné splátky doplatil a byl nadále připraven splátkovou povinnost dodržet. Exekuční návrh oprávněného se za vylíčeného stavu dostal do rozporu s dobrými mravy.
3/ Soud prvního stupně argumentaci povinného neuznal, protože zesplatnění celé pohledávky oprávněného nastalo v souladu se smluvním ujednáním účastníků a povinný ani neoznámil úvěrujícímu oprávněnému, že hodlá využít ochranné doby podle §4 a §6 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií Covid-19, ve znění účinném od 17. 4. 2020 (dále „ZCov-19“).
4/ K odvolání povinného Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 4. 2021, č. j. 18 Co 45/2021-82, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že samotné podání exekučního návrhu nemůže být jednáním v rozporu s dobrými mravy. K zesplatnění celé vymáhané pohledávky rovněž nedošlo v důsledku chování věřitele, ale „automaticky“ následkem dohodnuté ztráty výhody splátek. Povinný zároveň nevyužil možnosti dané ZCov-19, s odkazem na oznamovací povinnost úvěrovaného ve smyslu §6 odst. 1 tohoto zákona. Důvod pro zastavení exekuce proto není dán.
5/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena a spočívá v tom, „zda postup oprávněného, který se při krátkodobém prodlení povinného s úhradou dluhu obrátil na exekutora s návrhem na nařízení exekuce, je v souladu s dobrými mravy, a zda má být takovému postupu poskytnuta právní ochrana“ .
6/ Dovolatel opakoval, že k prodlení s jeho splátkovou povinností došlo pouze ve dvou případech (s úhradou splátek za květen a červen 2020), a to výlučně z důvodu tzv. pandemie koronaviru Covid-19, a že ihned poté, co finanční problémy pominuly, obě splátky uhradil. Vláda České republiky v reakci na šíření koronaviru přijala několik krizových opatření, přičemž šíření nemoci a tato opatření změnila „zásadním způsobem předpoklady, na kterých bylo pro rok 2020 postaveno běžné fungování ve společnosti“. Omluvitelný důvod se splácením závazku dovolatele by měl být poměřován s judikaturou dovolacího soudu (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 2951/2013) a s právem povinného na spravedlivý proces (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. listopadu 2016, sp. zn. III. ÚS 2700/15). Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i předcházející usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7/ Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v dovolatelem předestřené otázce tzv. šikanózního exekučního návrhu je dovolání přípustné (§237 o. s. ř.), protože se odvolací soud (a současně i soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; dovolání je současně opodstatněné.
9/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi k otázce tzv. šikanózního exekučního návrhu (v daném smyslu je třeba chápat ohlášenou otázku dovolatele, tj. zda exekuční návrh podaný oprávněným za situace nedodržení dvou splátek - v rámci jinak povinným řádně hrazeného závazku - z důvodu přijatých vládních opatření proti šíření koronaviru je či není v rozporu s dobrými mravy) vysvětlil, že podání takového návrhu zakládá důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Zároveň šikanózní návrh definoval tak, že jeho uplatnění není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce), ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 20 Cdo 2239/2021). V uvedeném směru judikatura dovolacího soudu koresponduje s rozhodováním Ústavního soudu, který mj. vyslovil, že bude-li mít oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla exekuční návrh charakter návrhu šikanózního, neboť lze přepokládat motivaci zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14).
10/ Samotný pojem „rozpor s dobrými mravy“ byl v judikatuře Nejvyššího soudu rovněž opakovaně a konzistentně interpretován. Za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež se v historickém vývoji vyznačují jistou neměnností, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu základních norem chování. Pro použití korektivu dobrých mravů zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tak závisí v jednotlivém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod číslem 16/1998 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 263/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. 33 Cdo 4087/2019, jakož i řadu dalších rozhodnutí). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je v uvedeném ohledu dlouhodobě konformní rovněž judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 26. února 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nelze proto vyloučit, že i výkon práva (zde podání exekučního návrhu), byť odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy, a proto mu bude soudem odepřena ochrana. Na straně druhé je třeba mít na zřeteli, že fungování systému psaného práva je založeno na důsledném dodržování pravidel plynoucích z právních předpisů, takže korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, uveřejněný pod číslem 5/2002 Sb. rozh. obč.).
11/ V posuzované věci se v kontextu zmíněné judikatury jeví jako podstatné, že povinný v době od srpna 2017 do dubna 2020 plnil řádně a včas exekučním titulem stanovenou splátkovou povinnost, v květnu a v červnu 2020 splátky neuhradil (z důvodu tvrzené dočasné insolvence vyvolané opatřeními Vlády České republiky proti šíření koronaviru), avšak následně chybějící částky doplatil a splátky měl plnit až do podání exekučního návrhu (tj. do září 2020); při ústním jednání odvolacího soudu dne 20. 4. 2021 povinný demonstroval připravenost po zastavení exekuce dlužné splátky vzniklé od zahájení exekučního řízení jednorázově uhradit (č. listu 78 spisu sp. zn. 9 EXE 2616/2020).
12/ Z napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud výše uvedené okolnosti věci dílem nehodnotil a dílem jim nepřiřadil v otázce posuzování tzv. šikanózního návrhu judikatuře dovolacího soudu odpovídající význam. Zaměření pozornosti pouze na skutečnost ztráty výhody ujednaných splátek a na nedodržení oznamovací povinnosti podle ZCov-19 se jeví coby přepjatě formalistické a neúplné hodnocení případu, je-li obecně známo, jaké (neočekávatelné a bezprecedentní) dopady do společenského a pracovního života některých občanů nastaly na jaře 2020 v důsledku omezujících vládních opatření a především byla-li před podáním exekučního návrhu zřetelná snaha povinného svým přístupem (nerozporovaným doplacením dvou dlužných splátek a plněním splátkových povinností před finančním výpadkem, u něhož je s ohledem na dobu tzv. první covidové vlny pravděpodobné, že mohl být vyvolán objektivními okolnostmi, i plněním splátek po uvedeném výpadku) zabránit zahájení exekučního řízení a vzniku nákladů exekuce.
13/ Protože právní závěry odvolacího soudu v předestřené otázce nemohou ve světle ustálené rozhodovací praxe obstát (od této judikatury se zjevně odchylují), Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání či pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, pro které platí tytéž kasační důvody) podle ustanovení §243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. ruší a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
14/ Okresní soud v následném řízení (při nařízení jednání) důkazně upřesní zejména okolnosti dvouměsíční splátkové absence dovolatele (zjistí tudíž, v jaké oblasti povinný pracoval a zda a jaký vliv na jeho příjmy měly či mohly mít tehdejší omezující vládní opatření, a to i s ohledem na výši sjednaných splátek), upřesní dále, kdy došlo k doplacení uvedených splátek, přihlédne k celkové platební disciplíně povinného za dobu od první splátky do podání exekučního návrhu, objasní, zda v době zahájení exekučního řízení existoval na vymáhané pohledávce nějaký nedoplatek (v té souvislosti, kdy a zda se oprávněný včas dovolal splatnosti celé pohledávky) a jaká byla mezi účastníky řízení před podáním exekučního návrhu komunikace. Teprve na základě citlivého (vzhledem k vládním restrikcím na jaře 2020) a úplného vyhodnocení všech důkazů k naznačeným stěžejním momentům bude možné otázku tzv. šikanózního exekučního návrhu ve smyslu důvodu nepřípustnosti další exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) uspokojivě vyřešit.
15/ V dalším řízení bude soud prvního stupně (případně též soud odvolací) právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz §243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
16/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu