ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3009.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3009/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci , se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 49/5, proti povinné STRAIMAR group s. r. o. , se sídlem v Praze, Kateřinská č. 465/42, identifikační číslo osoby 65412966, zastoupené Mgr. Michalem Špulkou, advokátem se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty č. 3163/28, pro 144 393 150,83 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 3476/19, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022, č. j. 13 Co 196/2022-143, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022, č. j. 13 Co 196/2022-143, a usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 20. dubna 2022, č. j. 167 EX 3476/19-188, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi JUDr. Igoru Ivankovi, Exekutorský úřad Praha 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10 (dále též jen „soudní exekutor“), byl pověřen vedením exekuce na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 2, ze dne 15. ledna 2020, č. j. 53 EXE 133/2019-141, podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného JUDr. Ivanou Demutovou, notářkou v Žatci, ze dne 1. dubna 2011, sp. zn. N 207/2011, NZ 180/2011.
Původní oprávněná Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též jen „původní oprávněná“) podáním ze dne 6. dubna 2021 doručila soudnímu exekutorovi návrh na změnu účastníka řízení na straně oprávněné podle ustanovení §107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). V tomto návrhu původní oprávněná uvedla, že jí bylo doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2021, sp. zn. 6 To 12/2021, kterým bylo zrušeno zajištění pohledávek, jejichž správou byla původní oprávněná pověřena na základě opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. srpna 2017, č. j. 4 VZN 1577/2014-1633. V důsledku toho původní oprávněná pozbyla oprávnění vykonávat práva a povinnosti spojená s pohledávkami zajištěnými usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, sp. zn. 6 To 48/2016. Proto původní oprávněná navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci (dále též jen „WPB Capital“), nebo LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem 15 Stopher House, Webber Street, London SE1 0RE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále též jen „LCCD“), do řízení namísto původní oprávněné. WPB Capital poté doručilo soudnímu exekutorovi souhlas se vstupem do řízení, přičemž uvedlo, že je právním nástupcem původní oprávněné. Soudní exekutor na základě toho usnesením ze dne 26. dubna 2021, č. j. 167 EX 3476/19-114, rozhodl o vstupu WPB Capital na místo původní oprávněné. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2021, č. j. 13 Co 201/2021- 136, usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu neurčitosti návrhu původní oprávněné, kdo má vstoupit do řízení na její místo. Soudní exekutor poté usnesením ze dne 7. března 2022, č. j. 167 EX 3476/19-170, vyzval původní oprávněnou, aby své neurčité podání doplnila. Původní oprávněná tak učinila svým podáním ze dne 28. března 2022 a navrhla, aby na její místo vstoupilo do exekučního řízení WPB Capital.
Soudní exekutor poté usnesením ze dne 20. dubna 2022, č. j. 167 EX 3476/19-188, rozhodl o vstupu WPB Capital do řízení namísto původní oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh ze strany původní oprávněné je důvodný. Vzhledem ke zrušení zajištění pohledávek představujících podklad pro vedení předmětné exekuce, jejichž správou byla původní oprávněná pověřena, došlo k nabytí všech práv souvisejících s původně zajištěným majetkem zpět původnímu vlastníkovi, a jelikož není sporu o právu WPB Capital vůči osobě povinné z předmětného exekučního řízení, ze strany původní oprávněné byl podán návrh v souladu s §107a odst. 1 o. s. ř. a WPB Capital souhlasilo se vstupem do řízení, byly naplněny veškeré procesní podmínky pro rozhodnutí o procesním nástupnictví.
Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 15. června 2022, č. j. 13 Co 196/2022-143, rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že původní oprávněná pozbyla aktivní legitimaci k vedení této exekuce poté, kdy bylo zrušeno zajištění pohledávek, jejichž správou byla pověřena, a k vedení exekuce je tak nadále oprávněna osoba, které svědčí exekuční titul. Odvolací soud dále konstatoval, že rozhodčím nálezem ze dne 2. června 2014, sp. zn. 286/14 (dále též jen „rozhodčí nález“), sice bylo určeno, že ke dni 10. květnu 2013 je vlastníkem předmětné pohledávky LCCD, avšak u Obvodního soudu pro Prahu 1 je pod sp. zn. 65 C 101/2014 vedeno dosud neskončené řízení o žalobě WPB Capital proti LCCD o zrušení uvedeného rozhodčího nálezu, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. srpna 2014, č. j. 65 C 101/2014-199, bylo LCCD uloženo zdržet se jednání, kterým by jakkoli nakládala (mimo jiné) i s předmětnou pohledávkou. Odvolací soud uzavřel, že LCCD sice svědčí (dosud) nezrušený rozhodčí nález, zároveň jí však bylo předběžným opatřením zakázána jakákoli dispozice s vymáhanou pohledávkou, a podle názoru odvolacího soudu tak je možné rozhodnout o procesním nástupnictví, neboť WPB Capital svědčí právo z exekučního titulu a se vstupem do řízení souhlasilo.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítala, že odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu právní otázku, jakým způsobem posoudit situaci, kdy je společnosti LCCD pravomocným rozhodčím nálezem přiznáno vlastnictví předmětné pohledávky, ale současně předběžným opatřením (vydaném v odlišném řízení) zakázáno jakkoli s touto pohledávkou nakládat. Soudní exekutor a odvolací soud podle dovolatelky nebyli oprávněni rozhodnout o vstupu WPB Capital do exekučního řízení na místo původní oprávněné, a to i přesto, že se svým vstupem do exekučního řízení WPB Capital vyslovilo souhlas, neboť souhlas se vstupem do řízení nemůže sám o sobě představovat důvod vydání usnesení o vstupu nového oprávněného do řízení (když současně nejsou splněny všechny podmínky pro vstup subjektu do řízení). WPB Capital především není osobou, které svědčí exekuční titul, jelikož existuje pravomocný rozhodčí nález, dle něhož je jediným vlastníkem předmětné pohledávky LCCD. Dovolatelka v této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 3479/2021, ve kterém dovolací soud konstatoval, že není možné odložit vykonatelnost u těch rozhodnutí, kterými není ukládána žádná povinnost. V projednávaném případě se výrok rozhodčího nálezu týká určení vlastnictví pohledávky, kdy bylo rozhodnuto, že vlastníkem této pohledávky je LCCD. Jestliže tímto rozhodčím nálezem nedošlo k uložení žádné povinnosti, pak dle citovaného usnesení Nejvyššího soudu ani není možné odložit vykonatelnost předmětného rozhodčího nálezu. Pokud by i přesto k odložení vykonatelnosti takového rozhodčího nálezu došlo, pak nezpůsobuje toto rozhodnutí odklad jeho právní moci a ve smyslu §159a odst. 1 a 4 o. s. ř. jsou jeho výroky i nadále účastníci řízení a též všechny orgány vázány. V souladu s uvedeným je pak i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2021, sp. zn. 18 Co 413/2015, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se návrh na odklad vykonatelnosti zamítá. V současné době tak neexistuje žádné rozhodnutí, kterým by byla odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu určujícího jako vlastníka předmětné pohledávky LCCD. Vstup WPB Capital do exekučního řízení, nemůže oproti závěru odvolacího soudu odůvodňovat ani předběžné opatření, kterým bylo LCCD zakázáno nakládat s předmětnou pohledávkou, neboť uvedené předběžné opatření by například mohlo mít vliv toliko na nemožnost vyplatit v exekuci vymožené finanční prostředky LCCD, je však zcela nepřípustné, aby s odkazem na dočasný zákaz dispozice pohledávkou LCCD bylo rozhodnuto o vstupu osoby, která není vlastníkem vymáhané pohledávky. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudního exekutora, zrušil a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení a aby byla zároveň odložena právní moc napadeného rozhodnutí do okamžiku rozhodnutí dovolacího soudu podaném dovolání, protože v opačném případě by povinná byla závažně ohrožena ve svých právech, když pověřený soudní exekutor by nadále mohl vykonávat činnosti směřující k postižení majetku povinné ve prospěch WPB Capital, čímž by povinné (v případě, že bude jejímu dovolání následně vyhověno) vznikla těžce napravitelná škoda.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že s názorem povinné nesouhlasí a navrhuje dovolání zamítnout. K dovolacím námitkám se vyjádřil v tom smyslu, že z dovolatelkou uvedeného rozhodčího nálezu není možné vycházet, jelikož v rozhodčím řízení nebyla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, a aktivně věcně legitimován je tak v tomto exekučním řízení oprávněný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení (řízení o návrhu podle §107a o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda původní věřitel (zde nynější oprávněný) vstoupí automaticky na místo oprávněného při zániku oprávnění původní oprávněné být účastníkem exekuce, i přes to, že vykonatelným rozhodčím nálezem bylo vlastnictví (v exekuci) vymáhané pohledávky přiznáno jinému subjektu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ex. řád), lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle ustanovení §36 odst. 4 ex. řádu lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle ustanovení §36 odst. 5 ex. řádu prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Podle ustanovení §52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Otázkou aplikace ustanovení §107a o. s. ř. v exekučním řízení se Nejvyšší soud zabýval ve svém stanovisku ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V bodě X. tohoto stanoviska Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o procesním nástupnictví v exekučním řízení se rozhoduje ve smyslu standardů občanského soudního řádu. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012, vysvětlil, že přiměřená aplikace §107a o. s. ř. se při procesním nástupnictví na straně oprávněného uplatní pro exekuční řízení potud, že o takovém procesním nástupnictví musí exekuční soud rozhodnout (usnesením), že osobou legitimovanou k podání návrhu na vydání takového usnesení je pouze původní oprávněný a že vydání takového usnesení je podmíněno souhlasem toho, kdo má vstoupit do exekučního řízení namísto dosavadního oprávněného.
Dovolací soud již dříve dovodil, že okolnost, že je rozhodčí nález případně věcně nesprávný (ba dokonce zmatečný), mu účinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu §159a o. s. ř. neodnímá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2254/2011) a nezpůsobuje tedy ani jeho nicotnost (k nicotnosti právních aktů srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 26 Cdo 2182/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 1697/2017, včetně judikatury tam zmíněné). Ke stejnému závěru je třeba dospět i ve vztahu k pouhé skutečnosti, že předmětný rozhodčí nález byl napaden návrhem na jeho zrušení soudem (srov. §32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSCR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud dále uvedl, že nabývá-li rozhodčí nález dnem doručení účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je-li soudně vymahatelný (k povaze rozhodčího nálezu srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), má obdobnou povahu jako soudní rozhodnutí, které je veřejnou listinou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018, sen. zn. 29 ICdo 72/2016, uveřejněný pod číslem 13/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je proto správný závěr odvolacího soudu, že z těchto důvodů je třeba předmětný rozhodčí nález ve smyslu §36 odst. 4 ex. řádu považovat za listinu vydanou státním orgánem, jež prokazuje přechod či převod práva z exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 3479/2021, nebo ze dne 9. března 2022, sp. zn. 20 Cdo 249/2022).
Uvedené závěry přitom plně dopadají i na nyní řešenou věc. Jestliže pravomocným rozhodčím nálezem ze dne 2. června 2014, sp. zn. 286/14, bylo určeno, že ke dni 10. květnu 2013 je vlastníkem vymáhané pohledávky LCCD, jedná se ve smyslu §36 odst. 4 ex. řádu o listinu vydanou státním orgánem, jež prokazuje přechod či převod práva z exekučního titulu, a lze tudíž dospět k závěru, že WPB Capital není osobou, na kterou zrušením zajištění pohledávky přešlo právo oprávněného z exekučního titulu, protože až do (případného) pravomocného zrušení rozhodčího nálezu jsou jím účastníci řízení i všechny orgány vázány. Na uvedeném nemohou ničeho změnit ani skutečnosti, že je v současné době vedeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu, a že LCCD bylo uloženo zdržet se jednání, kterým by s předmětnou pohledávkou jakkoli nakládala. WPB Capital by za těchto okolností mohlo do exekuce na místo původní oprávněné vstoupit teprve v případě pravomocného rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu.
Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudního exekutora, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Dovolatelka v dovolání dále navrhla odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že není porušením ústavně zaručených práv, rozhodne-li dovolací soud spolu s dovoláním o návrhu na odklad vykonatelnosti (resp. právní moci), aniž by se zabýval odůvodněním takového návrhu, stane-li se tak ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti (resp. právní moci) rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatelky na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 ex. řádu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu