ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3152.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3152/2022-555
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné SILVER MARK s.r.o. se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 88/9, identifikační číslo osoby 05870089, zastoupené opatrovníkem J. C., advokátem se sídlem XY, proti povinné L. F. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, pro 19 926 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 2290/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2022, č. j. 14 Co 389/2021-512, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2022, č. j. 14 Co 389/2021-512, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2021, č. j. 48 EXE 2290/2017-429 [kterým byla předmětná exekuce zastavena (výrok I.), a kterým bylo rozhodnuto, že oprávněná je povinna uhradit povinné paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka v částce 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a náhradu nákladů řízení zastoupenému účastníku v částce 158 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Kafky, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Slupi č. 134/15 (výrok II.), a že oprávněná je povinna uhradit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Benešovi, Exekutorský úřad Praha – západ, náklady řízení ve výši 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.)], tak, že se předmětná exekuce nezastavuje. Odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že v projednávané věci je exekuce vedena na podkladě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dle ustanovení §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti – dále jen „notářský řád“, dne 26. 7. 2017 K. K., zástupkyní notářky Mgr. Olgy Spoustové, pod sp. zn. N 850/2017, NZ 793/2017 – dále jen „exekuční titul“, pro pohledávku oprávněné ve výši 19 926 000 Kč s příslušenstvím. Ohledně skutečností, na nichž se vymáhaná pohledávka zakládá, účastnice v exekučním titulu uvedly, že dne 27. 2. 2017 byla založena oprávněná, že povinná do ní vložila nepeněžitý vklad – nemovité věci v k. ú. Škvorec – dále jen „nemovité věci“, oceněné znaleckým posudkem částkou 19 926 000 Kč, že příslušný katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch oprávněné k těmto nemovitým věcem a na oprávněnou tak vlastnické právo k nim nepřešlo. Proto je povinná dle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech – dále jen „z. o. k.“, povinna uhradit cenu nepeněžitého vkladu v penězích podle ocenění uvedeného ve společenské smlouvě. Účastnice dále prohlásily, že povinná přes výzvu oprávněné cenu svého nepeněžitého vkladu neuhradila a povinná zároveň uznala svůj závazek uhradit oprávněné částku 19 926 000 Kč z titulu povinnosti uhradit cenu nepeněžitého vkladu, který vložila do základního kapitálu oprávněné. Dne 3. 4. 2017 bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 nařízeno pod č. j. 33 Nc 2361/2017-12 předběžné opatření, jímž bylo povinné uloženo, aby nepřevedla, nezatížila či jinak nenakládala se svým vlastnickým právem k výše uvedeným nemovitým věcem. Odvolací soud uzavřel, že v době zakladatelského právního jednání, jímž byla založena oprávněná, tj. ke dni 27. 2. 2017, zde nebylo žádné předběžné opatření, jímž by bylo povinné zakázáno nakládat s nemovitými věcmi, a nebylo zde ani žádného exekučního příkazu, jímž by byly nemovité věci postiženy, a v jehož důsledku by bylo povinné zapovězeno s nimi disponovat. Předběžné opatření nařízené Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 3. 4. 2017 pod č. j. 33 Nc 2361/2017-12 nebránilo uznání peněžitého dluhu, který povinné vznikl ve smyslu ustanovení §26 odst. 1 z. o. k., neboť tímto právním jednáním povinná s nemovitými věcmi nenakládala a z týchž důvodů nebránilo povinné ani v uzavření dohody ve smyslu ustanovení §71b notářského řádu, stejně tak jako skutečnost, že povinná měla ke dni sepsání zakladatelského právního jednání, jímž byla založena oprávněná, další závazky. Vymáhaná povinnost pak odpovídá hmotněprávnímu vztahu účastnic, neboť povinná se na základě platně uzavřené společenské smlouvy zavázala k nepeněžitému vkladu do oprávněné.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013), dle které notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti sepsaným dle ustanovení §71b notářského řádu nelze založit právní poměr, tento typ notářského zápisu nemá hmotněprávní povahu a nezakládá ani nemění závazkové právní poměry mezi subjekty notářského zápisu. Odvolací soud tedy nesprávně posoudil otázku založení právních poměrů dle typu notářského zápisu – „zda notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti v této věci (dle konkrétních skutkových okolností tohoto případu) je založen či změněn mezi stranami závazkový právní poměr, kdy povinná je přesvědčena, že nikoli“. V průběhu řízení bylo prokázáno, že povinná prostřednictvím svého bývalého jednatele nemohla platně uzavřít notářský zápis, který je v dané věci exekučním titulem, protože jí v tom bránilo generální inhibitorium v podobě nařízeného předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 4. 2017, č. j. 33 Nc 2361/2017-12. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2368/2011, ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4018/2008, a ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, musí být exekuční titul považován za neplatný. Navíc, právní jednání, které bylo podkladem pro sepsání exekučního titulu, je absolutně neplatné, přičemž odvolací soud vůbec nezkoumal důvody vzniku oprávněné a ve svém odůvodnění odhlédl od skutečností, které podporují tvrzení povinné. Povinná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Při přezkumu přípustnosti dovolání dovolací soud zkoumal, zda napadené rozhodnutí obstojí při konfrontaci s argumenty, které dovolatelka vznáší v dovolání (§242 odst. 2 a 3 o. s. ř.).
4. Dovolatelka klade právní otázku, „zda notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti v této věci (konkrétní skutkové okolnosti tohoto případu) je založen či změněn mezi stranami závazkový právní poměr, kdy povinná je přesvědčena, jakož i nalézací soud, že nikoliv?“.
5. Tato právní otázka však nestojí na závěrech, k nimž dospěl odvolací soud. Z nich se naopak podává, že odvolací soud uzavřel, že skutečností, na jejímž základě byl sepsán exekuční titul, je, že dne 27. 2. 2017 byla založena oprávněná, že povinná do ní vložila nepeněžitý vklad – nemovité věci v k. ú. Škvorec oceněné znaleckým posudkem částkou 19 926 000 Kč, že příslušný katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch oprávněné k těmto nemovitým věcem a na oprávněnou tak vlastnické právo k nim nepřešlo. Proto povinné vznikla dle ustanovení §26 odst. 1 z. o. k. povinnost uhradit cenu nepeněžitého vkladu v penězích podle ocenění uvedeného ve společenské smlouvě. Odvolací soud tedy nedospěl k závěru formulovanému povinnou v dovolání, že exekučním titulem v dané věci – notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti sepsaným dle ustanovení §71b notářského řádu byl mezi oprávněnou a povinnou založen či změněn závazkový právní poměr. Závazek uhradit cenu nepeněžitého vkladu v penězích vznikl povinné již před sepsáním exekučního titulu. Dovolací důvod, jenž je postaven na skutkových zjištěních, která odvolací soud neučinil, však není způsobilým dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 692/2013, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 515/2018, ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2492/2020, či ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3196/2020).
6. Namítá-li dovolatelka, že prostřednictvím svého bývalého jednatele nemohla platně uzavřít notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 26. 7. 2017, protože jí v tom bránilo generální inhibitorium v podobě nařízeného předběžného opatření Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 3. 4. 2017, č. j. 33 Nc 2361/2017-12, odvolací soud srozumitelně vysvětlil, že v rámci sepsání exekučního titulu povinná již nedisponovala s předmětnými nemovitými věcmi, s nimiž podle předběžného opatření již neměla nakládat, ale pouze uznala svůj dluh spočívající v povinnosti zaplatit oprávněné náhradní plnění právě proto, že povinná ve prospěch oprávněné předmětné nemovité věci nepřevede (srov. i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2966/2020). Odkazuje-li dovolatelka v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2368/2011, ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4018/2008, a ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, jde o rozhodnutí, která se týkají nakládání s majetkovými hodnotami, přestože již existující a závazné rozhodnutí soudu takovou dispozici přímo s těmito hodnotami zapovídá. Odkaz dovolatelky na tuto judikaturu je tedy zjevně nepřípadný, neboť dopadá na jinou právní situaci; přípustnost dovolání tedy není v tomto směru řádně vymezena.
7. Dovolatelka konečně vyjadřuje názor, že právní jednání jejího bývalého jednatele pana M. S. při založení oprávněné bylo zjevným zneužitím práva a jako takové nepožívá právní ochrany, a to včetně uznání dluhu povinné, k němuž došlo v předmětném notářském zápisu. Odvolací soud v odstavci 30 – 39 a 45 – 54 podrobně popsal skutkové a právní úvahy, na jejichž základě se s tímto postojem dovolatelky neztotožnil. Paušální právní přesvědčení dovolatelky o potřebě aplikovat ustanovení §8 o. z. nevede k položení dostatečně konkrétní právní otázky vymezující dovolací důvod; ohledně této části dovolání není vymezen ani předpoklad přípustnosti, neboť dovolatelka své přesvědčení vystavuje na skutkových okolnostech, které odvolací soud ani nezjistil.
8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání povinné není přípustné, a proto jej v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu