ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3522.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3522/2021-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Statutární město Brno , se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, identifikační číslo osoby 44992785, proti povinnému V. K. , narozenému XY, bytem v XY, adresa pro doručování: XY, zastoupenému JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, o odstranění stavby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 1338/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2021, č. j. 20 Co 81/2021-41, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 1.2021, č. j. 75 EXE 1338/2020-30, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I) a účastníkům řízení nepřiznal náhradu účelných nákladů tohoto úseku exekučního řízení (výrok II). Návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s §55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), zamítl s odůvodněním, že exekuční soud není aprobován mocí, která by mu umožnila zkoumat hmotněprávní stránku exekučního titulu; o případné neplatnosti exekučního titulu je oprávněn rozhodovat správní orgán v rámci nalézacího řízení.
2. Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I, ve výroku II o nákladech řízení jej zrušil. Vyšel mimo jiné ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem rozhodnutí Úřadu městské části Brno-Líšeň, stavební odbor ze dne 8. 1. 2018, č. j. MCLISEN 11339/2017/2700/MAL, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. OUSR/MMB/0082117/2018, kterým bylo povinnému uloženo odstranit v rozhodnutí uvedené stavby.
3. Uvedl, že úřad rozhodnutí vydal v rámci výkonu státní správy v tzv. přenesené působnosti a že osobou odpovědnou za výkon přenesené působnosti je jen Statutární město Brno, které má právo na základě exekučního titulu vydaného jeho orgánem v rámci přenesené působnosti domáhat se nařízení výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve smyslu ust. §105 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále jen „správní řád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 608/2018).
4. K tomu dodal, že „Statutární město Brno jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace), jež má právní subjektivitu, svoji působnost vykonává prostřednictvím organizačních jednotek – městských částí [§20 a §134 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“)] – v daném případě Městské části města Brna, Brno-Líšeň, za niž jedná starosta, který ji zastupuje navenek. To platí jak při výkonu samostatné působnosti (hlava II. - ust. §35 a násl. zákona o obcích), tak i v rámci přenesené působnosti (hlava III. - ust. §61 a násl. zákona o obcích), nicméně jen pro výkon samostatné působnosti platí ust. §41 odst. 2 zákona o obcích, na nějž poukazuje povinný. O výkon samostatné působnosti se však v posuzovaném případě nejedná (výkon přenesené působnosti zahrnuje i případný nucený výkon vykonávaného rozhodnutí vydaného orgánem obce při výkonu přenesené působnosti). Z hlediska podmínek exekučního řízení je ovšem zásadní jen to, že exekuční návrh byl podán oprávněným, který je způsobilým účastníkem exekučního řízení a rovněž je dle §105 odst. 2 správního řádu oprávněn podat exekuční návrh u soudního exekutora, přičemž podepsán byl starostou městské části, který za oprávněného v dané věci jedná“ (odst. 12 odůvodnění).
5. Jako důvod pro zastavení exekuce odvolací soud neshledal ani skutečnost, že oprávněný podal exekuční návrh u soudního exekutora a nezvolil cestu správní exekuce (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014-47, bod 15).
6. Povinný v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je v dané věci k podání exekučního návrhu aktivně legitimováno Statutární město Brno jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace) nebo Úřad městské části Brno-Líšeň jako orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni. Uvedl, že Nejvyšší soud v minulosti řešil otázku aktivní legitimace rozdílně a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 2539/98 a dále na usnesení ze dne 10. 4. 2018, č. j. 20 Cdo 608/2018-405. S ohledem na rozdílné závěry v těchto rozhodnutích je třeba, aby Nejvyšší soud sjednotil praxi a určil, kdo je k podání exekučního návrhu aktivně legitimován. S odkazem na §105 správního řádu a §19 o. s. ř. povinný dospívá k závěru, že aktivně legitimován je příslušný městský úřad, nikoliv sama obec, neboť exekuční návrh je podáván v rámci přenesené působnosti. Navrhl, aby dovolací soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší soud (dále též jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
8. Podle ustanovení §105 odst. 1 správního řádu exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje
a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo
b) osoba oprávněná z exekučního titulu.
9. Podle ustanovení §105 odst. 2 správního řádu správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.
10. Podle §72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2005, účastník řízení nebo vymáhající správní orgán mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
11. V projednávané věci podalo Statutární město Brno exekuční návrh k vymožení povinnosti odstranit v exekučním titulu (vydaném Úřadem městské části Brno-Líšeň) uvedené stavby povinným. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 608/2018, na něž odkazuje i odvolací soud, řešil otázku, kdo je osobou oprávněnou ve smyslu §105 odst. 1 písm. b) správního řádu. Přitom uzavřel, že je to obec, která má právo na základě exekučního titulu, vydaného jejím orgánem v rámci přenesené působnosti, domáhat se nařízení výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce), a to jako osoba oprávněná z exekučního titulu ve smyslu §105 odst. 1 správního řádu; je přitom bez významu, zda je předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) peněžité či nepeněžité plnění. O takový případ se v dané věci jedná.
12. Naproti tomu v usnesení ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 2539/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 56/2000, Nejvyšší soud řešil, zda může vymáhající správní orgán podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Přičemž dospěl k závěru, že využije-li vymáhající správní orgán - včetně orgánu obce - svého oprávnění daného mu ustanovením §72 odst. 2 správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.), podá-li tedy návrh na soudní výkon rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení §19, věty za středníkem, o. s. ř.
13. Z uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích nerozhodoval o tom, kdo je aktivně legitimován k podání exekučního návrhu v případě, kdy exekuční titul vydal správní orgán, rozdílně.
14. Protože odvolací soud posoudil otázku věcné legitimace oprávněné v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, postupoval Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 2. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu