ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3653.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3653/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci , se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 49/5, proti povinné MOLA AQUARIA, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 823/33, identifikační číslo osoby 27193586, zastoupené JUDr. Jiřím Oršulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 988/31 pro 23 094 153,02 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 Ex 2529/19, o dovolání povinné, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. 91 Co 221/2021-117, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. 91 Co 221/2021-117, a usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 4. května 2021, č. j. 167 Ex 2529/19-102, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi JUDr. Igoru Ivankovi, Exekutorský úřad Praha 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, pověřený vedením exekuce na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1, ze dne 28. srpna 2019, č. j. 45 EXE 1186/2019-46, podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Ivanou Demutovou dne 30. listopadu 2010, sp. zn. N 648/2010, NZ 602/2010, rozhodl usnesením ze dne 4. května 2021, č. j. 167 Ex 2529/19-102, že namísto původní oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vstupuje do řízení WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci. V odůvodnění rozhodnutí soudní exekutor uvedl, že v průběhu exekuce původní oprávněná doručila soudnímu exekutorovi návrh na změnu účastníka řízení na straně oprávněné podle ustanovení §107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“). V tomto návrhu původní oprávněná uvedla, že jí bylo doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2021, sp. zn. 6 To 12/2021, jímž bylo zrušeno zajištění pohledávek, jejichž správou byla původní oprávněná pověřena na základě opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. srpna 2017, č. j. 4 VZN 1577/2014-1633. V důsledku toho původní oprávněná pozbyla oprávnění vykonávat práva a povinnosti spojená s pohledávkami zajištěnými usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, sp. zn. 6 To 48/2016, podle ustanovení §79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Proto původní oprávněná navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci nebo LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem 15 Stopher House, Webber Street, London SE1 0RE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „LCCD“), do řízení namísto původní oprávněné. WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci poté doručilo soudnímu exekutorovi souhlas se vstupem do řízení, přičemž uvedlo, že je právním nástupcem původní oprávněné. Soudní exekutor na základě toho dospěl k závěru, že podmínky pro vstup WPB Capital, spořitelního družstva na místo původní oprávněné byly splněny.
Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 11. srpna 2021, č. j. 91 Co 221/2021-117, rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že původní oprávněná přestala být správkyní předmětné pohledávky poté, kdy bylo zrušeno zajištění pohledávek, jejichž správou byla pověřena, přičemž tímto rozhodnutím přešla všechna práva týkající se dispozice s danou pohledávkou zpět na jejího vlastníka (WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci). Odvolací soud dále uvedl, že byly splněny podmínky pro postup podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §36 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „e. ř.“), za nichž bylo možné rozhodnout o vstupu WPB Capital, spořitelního družstva do řízení namísto původní oprávněné. Odvolací soud dále uvedl, že ač v současné době není postaveno na jisto, kdo je vlastníkem předmětné pohledávky za povinnou (zda WPB Capital, nebo LCCD, o čemž má být podle odvolacího soudu rozhodnuto v probíhajícím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014), bylo podle názoru odvolacího soudu možné rozhodnout o procesním nástupnictví, neboť WPB Capital, spořitelnímu družstvu svědčí právo z exekučního titulu a se vstupem do řízení souhlasilo.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítá, že o procesním nástupnictví neměl rozhodovat soudní exekutor, ale exekuční soud, že povinná neměla možnost se k procesnímu nástupnictví vyjádřit a že zánikem postavení původní oprávněné v exekučním řízení automaticky nevzniklo procesní postavení WPB Capital, spořitelního družstva jakožto oprávněného, neboť k tomu by byl nutný účinný návrh původní oprávněné na procesní nástupnictví. Původní oprávněná však účinný návrh nepodala. Povinná proto navrhla, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že se mění usnesení soudního exekutora tak, že návrh na procesní nástupnictví se zamítá a exekuční řízení se zastavuje.
WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci ve svém vyjádření k dovolání uvedlo, že s názorem povinné nesouhlasí a navrhuje dovolání zamítnout. K dovolacím námitkám se vyjádřilo v tom smyslu, že o procesním nástupnictví správně rozhodoval soudní exekutor, že původní oprávněná byla oprávněna podat návrh záměnu účastníků a že původní oprávněná podala účinný návrh na procesní nástupnictví.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení (řízení o návrhu podle §107a o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda původní věřitel (zde nynější oprávněný) vstoupí automaticky na místo oprávněného při zániku oprávnění původní oprávněné být účastníkem exekuce, při jejímž řešení se odvolací soud (i soudní exekutor) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §36 odst. 3 e. ř. lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle ustanovení §36 odst. 4 e. ř. lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle ustanovení §36 odst. 5 e. ř. prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Podle ustanovení §52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Otázkou aplikace ustanovení §107a o. s. ř. v exekučním řízení se Nejvyšší soud zabýval ve svém stanovisku ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V bodě X. tohoto stanoviska Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o procesním nástupnictví v exekučním řízení se rozhoduje ve smyslu standardů občanského soudního řádu. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012, vysvětlil, že přiměřená aplikace §107a o. s. ř. se při procesním nástupnictví na straně oprávněného uplatní pro exekuční řízení potud, že o takovém procesním nástupnictví musí exekuční soud rozhodnout (usnesením), že osobou legitimovanou k podání návrhu na vydání takového usnesení je pouze původní oprávněný a že vydání takového usnesení je podmíněno souhlasem toho, kdo má vstoupit do exekučního řízení namísto dosavadního oprávněného. Předpokladem pro vydání usnesení, jímž soud v exekučním řízení připustí, aby do řízení namísto dosavadního oprávněného (jenž nezanikl) vstoupil jeho právní nástupce z titulu universální nebo singulární sukcese, je nejen to, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nýbrž i to, že je prokázáno, že právo z exekučního titulu skutečně přešlo či bylo převedeno na osobu, která se má stát novým oprávněným a že průkaz této skutečnosti byl podán způsobem předjímaným §36 odst. 4 exekučního řádu.
V návrhu musí oprávněný (vedle obecných náležitostí uvedených v §42 odst. 4 o. s. ř.) zejména označit právní skutečnost, která podle jeho názoru měla za následek převod nebo přechod práva nebo povinnosti, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má nastoupit na jeho místo (srov. Kůrka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s., 2004, strana 273). Z výše uvedeného je zřejmé, že k podání návrhu na vstup do řízení na místo oprávněného je legitimován výlučně oprávněný jako účastník exekučního řízení. Bez takového návrhu není soud (resp. soudní exekutor) oprávněn o vstupu nového účastníka do řízení rozhodnout, a to ani v případě, že by právní skutečnost, zakládající právní nástupnictví, vyplynula z provedeného dokazování.
Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 15. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 3529/2021, uzavřel, že návrh oprávněného na procesní nástupnictví musí být dostatečně určitý, přičemž tak nelze učinit ani eventuálně ani alternativně. Není totiž věcí exekučního soudu ani soudního exekutora, aby konkrétního právního nástupce oprávněného sám vybíral ze dvou v úvahu připadajících subjektů, které oprávněný označil. Návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. učiněný alternativně není dostatečně určitý a na jeho základě nelze rozhodnout o vstupu nového účastníka řízení na místo oprávněné.
Uvedené závěry přitom plně dopadají i na nyní řešenou věc. WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci by mohlo do exekuce na místo původní oprávněné vstoupit jedině na návrh původní oprávněné, přičemž takový návrh by musel být dostatečně určitý, resp. musel by jednoznačně identifikovat subjekt, který měl do řízení namísto původní oprávněné vstoupit. Soudní exekutor ani odvolací soud se však splněním uvedených předpokladů pro vstup WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci na místo původní oprávněné nezabývali.
Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudního exekutora, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu