ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3733.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3733/2021-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné GasNet, s.r.o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, identifikační číslo osoby 27295567, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti povinnému E. K. , narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, pro 237 797,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 EXE 251/2014, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2021, č. j. 26 Co 121/2021-89, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2021, č. j. 26 Co 121/2021-89, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 31 EXE 251/2014-60, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1 pod sp. zn. 099 EX 387/14 na základě pověření téhož soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 31 EXE 215/2014-12.
2. Vyšel ze zjištění, že oprávněná v nalézacím řízení v pozici žalobkyně uplatnila proti povinnému nárok na zaplacení 237 797,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že je vlastnicí a provozovatelkou distribuční sítě a současně distributorkou zemního plynu. Žalovaný – povinný – po marném pokusu o přerušení dodávky zemního plynu do odběrného místa provedením demontáže měřidla žalobkyní po ukončení smlouvy o dodávce zemního plynu a odstoupení od smlouvy ze strany obchodníka s plynem, tj. společnosti Východočeská plynárenská a. s., z důvodu dluhu za odebraný plyn v době od 21. 5. 2011 do 9. 10. 2011, kdy neoprávněně odebíral ve smyslu §74 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále též jen „EZ“), zemní plyn na odběrném místě na adrese XY a způsobil žalobkyni, která je distributorkou plynu, škodu ve výši 237 797,35 Kč. Dne 13. 10. 2011 byla vystavena faktura v. s. 1966003715 na uvedenou částku, přičemž splatnost dluhu byla stanovena dne 27. 10. 2011. Množství neoprávněně odebraného zemního plynu, a tedy i výpočet náhrady škody, vyplývá z rozdílu mezi konečným stavem měřidla na odběrném místě ke dni přerušení dodávek plynu na základě žádosti obchodníka s plynem. Měření bylo provedeno ke dni 21. 5. 2011 odhadem pro nepřístupnost měřidla a stavem měřidla ke dni 9. 10. 2011, kdy byla provedena jeho demontáž. Povinný, který v uvedeném období na odběrném místě bydlel, i přes výzvu a následnou upomínku žalovanou částku nezaplatil.
3. Dále zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 24. 3. 2020, č. j. KSHK 41 INS 18310/2014-B-56/celk.3, podle §413 a §414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), vzal na vědomí oddlužení povinného a osvobodil ho od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, a současně rozhodl, že se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nepřihlásili.
4. Okresní soud poté uzavřel, že i když exekuční titul postrádá jakékoliv právní posouzení, je z něho zřejmé, že povinný neoprávněně odebíral plyn v období od 21. 5. 2011 do 9. 10. 2011 a oprávněné dluží za odběr 237 797,35 Kč. Nalézací soud zcela převzal skutkovou argumentaci oprávněné a žalobě vyhověl, což nelze vyložit jinak, než že oprávněné částku přisoudil jako náhradu škody. Z žaloby přitom vyplývá, že povinný věděl, že svým jednáním působí škodu a přinejmenším byl s tímto následkem srozuměn. Proto ve smyslu 416 odst. 1 insolvenčního zákona vymáhání této pohledávky nepodléhá osvobození od placení pohledávek.
5. Krajský soud (dále též „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu změnil tak, že exekuci na majetek povinného zastavil, soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce a oprávněné uložil zaplatit povinnému náklady řízení o zastavení exekuce ve výši 38 498,93 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka, kterou oprávněná vymáhá, nemá charakter škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti ve smyslu §416 odst. 1 insolvenčního zákona, a proto ji nelze vymáhat.
6. Odvolací soud doplnil dokazování listinami založenými ve spise nalézacího soudu (spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 8 C 347/2012). Protože povinný popřel, že by mu oprávněná avizovala dluh na platbách, a sporoval, že by mu oprávněná oznámila, že hodlá od smlouvy odstoupit, měla podle odvolacího soudu oprávněná prokázat, že povinný věděl, že plyn odebírá neoprávněně a že tím způsobí škodu, a že tuto škodu chtěl způsobit, anebo byl s tímto důsledkem ukončení smlouvy přinejmenším srozuměn. Oprávněná žádný takový důkaz nenabídla před okresním soudem, který ji k tomu ovšem nevyzval, ale ani před soudem odvolacím, který byl připraven poskytnout oprávněné při odvolacím jednání poučení ve smyslu §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Oprávněná se však k odvolacímu jednání nedostavila, a proto odvolací soud vycházel jen z toho, co bylo v řízení prokázáno. Za situace, kdy nelze z ničeho uzavřít, že by právní základ exekuované pohledávky byl nárok na náhradu škody způsobené úmyslně, není dán důvod pro závěr, že by se u této pohledávky jednalo o výjimku ze zásady vtělené do §414 insolvenčního zákona. Povinný smlouvu o odběru plynu měl řádně uzavřenou a jeho úmysl plyn neoprávněně odebírat by bylo možné dovodit jen z toho, že věděl, že smlouva je ukončena, a přesto plyn odebíral. Odvolací soud proto považoval za nesprávný odkaz oprávněné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3009/2017, neboť ten, kdo odebíral plyn, na rozdíl od povinného, neměl uzavřenou žádnou smlouvu o odběru.
7. Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, „a to na nesprávné aplikaci příslušných ustanovení energetického zákona a dále na nesprávném posouzení jednání povinného.“ Odvolacímu soudu vytýká, že ve věci aplikoval nesprávná ustanovení EZ; uvedla, že je provozovatelkou distribuční soustavy (§59 EZ), a nikoliv obchodníkem s plynem (§61 EZ), odvolací soud však tyto subjekty zaměnil. Oprávněná nikdy netvrdila, že by smlouva o dodávkách plynu byla z její strany vypovězena, neboť k tomu není ani oprávněna. Dále oprávněná připomněla, že teprve v exekučním řízení povinný tvrdil, že mu nebylo doručeno upozornění o neuhrazených zálohových platbách na dodávku plynu a že nebyl upozorněn na odstoupení od smlouvy o dodávkách plynu a přerušení těchto dodávek v případě, jestliže dluh neuhradí. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, že úmysl povinného odebírat plyn by bylo možné dovodit až tehdy, pokud by se dozvěděl o ukončení smlouvy o dodávkách plynu. S odkazem na §4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, uvedla, že povinnému muselo být známo, že plyn není volným statkem a že jeho užívání není bezplatné. Přitom povinný netvrdil, že by zálohy na plyn hradil, přičemž plyn spotřebovával. Proto nelze jeho jednání hodnotit jako nedbalostní; jednání je projevem jeho nepřímého úmyslu.
8. Oprávněná rovněž odvolacímu soudu vytýká, že v souvislosti s jednáním povinného nesprávně vyložil závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3009/2017, neboť vědomost povinného, že plyn odebíral, je nepochybná. Z uvedeného důvodu se proto na vymáhanou pohledávku nevztahuje osvobození od povinnosti ji platit podle §414 insolvenčního zákona.
9. Zároveň uvedla, že odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu přistoupil k přezkumu závěrů nalézacího soudu, ačkoliv přezkum věcné správnosti exekučního titulu je v exekučním řízení nepřípustný. Navíc odvolací soud provedl jen některé důkazy, a to i ty, které nebyly provedeny v nalézacím řízení. Otázka, zda odvolací soud může v exekučním řízení provádět nové důkazy, a na jejich podkladě rozhodnout, je přitom dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
11. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování otázky vázanosti exekučního soudu exekučním titulem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolání je důvodné.
12. V souvislosti s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhoduje insolvenční soud o osvobození dlužníka (povinného) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (§414 odst. 1 insolvenčního zákona). Ustanovení §416 odst. 1 téhož zákona stanoví, že osvobození se nedotýká mimo jiné pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. V souzené věci pak jde o posouzení, zda lze takto oprávněnou vymáhanou pohledávku kvalifikovat.
13. Dovolací soud již dříve dovodil, že ve vykonávacím řízení již není prostor k revizi skutkových zjištění, na nichž nalézací soud postavil své rozhodnutí. Vykonávací řízení totiž neslouží k nalezení, ale k prosazení již zjištěného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1545/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2377/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1166/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto exekuční soud zásadně nemá ani možnost, aby posoudil právní charakter přiznaného plnění jinak než v souladu s odůvodněním exekučního titulu. Skutková zjištění a jejich hmotněprávní posouzení ze strany nalézacího soudu totiž vytvářejí funkční jednotu, pro kterou reálně není možné, aby exekuční soud, aniž by mohl doplnit nebo upřesnit skutková zjištění nalézacího soudu, uzavřel, že plnění bylo exekučním soudem přiznáno z nesprávného hmotněprávního důvodu. Exekuční titul je tedy potřeba pro účely jeho nucené realizace pojímat jako celek i při posouzení, jaký je právní důvod vzniku exekuované pohledávky, jenž plyne nikoliv z výroku, ale z odůvodnění exekučního titulu ve formě rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 417/2020). Současně Nejvyšší soud dovodil, že jedině v případě, kdy z rozhodnutí nalézacího soudu není zřejmé, podle jakého právního předpisu soud vztah mezi účastníky hodnotil (např. u platebního rozkazu), učiní tak sám exekuční soud podle obsahu spisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010).
14. Nejvyšší soud rovněž již dříve konstatoval, že exekuční soud (exekutor) při úvaze, zda exekuční titul je dostatečně určitý, má v případě potřeby využít i odůvodnění exekučního titulu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2188/2019).
15. Nejvyšší soud současně uzavřel, že jestliže exekuční soud má při posouzení materiální vykonatelnosti exekučního titulu vycházet i z jeho odůvodnění, tím spíše (argumentem od většího k menšímu) exekuční soud musí respektovat odůvodnění rozsudku i tehdy, když řeší, zda přisouzená pohledávka zanikla nebo nezanikla následkem oddlužení. V opačném případě by došlo k setření rozdílu mezi nalézacím a vykonávacím řízením, který je nezbytné zachovat s ohledem na potřebu funkčnosti soudního řízení jako celku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 417/2020, ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 20 Co 84/2022).
16. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2013, č. j. 8C 347/2012-33, vyplývá, že nalézací soud při svém rozhodování vycházel z údajů uvedených v žalobě, k níž se žalovaný (povinný) i přes výzvu soudu nevyjádřil. Z rozsudku je dále uvedeno, „že z provedených důkazů vzal soud za prokázané“, že žalovaný neoprávněně odebral zemní plyn v období od 21. 5. 2011 do 9. 10. 2011 na adrese odběrného místa: XY, v hodnotě 237 797,35 Kč (vyúčtování odběru na č. l. 25 spisu). Bližší odůvodnění rozsudek neobsahuje. V žalobě je mimo jiné uvedeno, že žalovaný po marném pokusu o přerušení dodávky zemního plynu do odběrného místa provedením demontáže měřidla žalobkyní a následném ukončení smlouvy o dodávce zemního plynu odstoupením od smlouvy ze strany obchodníka s plynem, tj. společností Východočeská plynárenská a. s., nadále neoprávněně odebíral plyn ve smyslu §74 odst. 1 písm. a) a písm. b) EZ.
17. Jestliže nalézací soud vycházel z obsahu žaloby, tedy i z tvrzení, že Východočeská plynárenská a. s. (nikoliv tedy oprávněná, jak nesprávně uvádí odvolací soud) odstoupila od smlouvy o dodávce plynu uzavřené s povinným, že povinný byl vyzván k úhradě vzniklé škody a že mu byla zaslána i upomínka k zaplacení vymáhané částky, nepřísluší již exekučnímu soudu taková tvrzení zpochybňovat.
18. Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu je v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť odvolací soud podle názoru dovolacího soudu překročil meze přezkumu exekučního titulu.
19. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243e odst. l a odst. 2 o. s. ř., usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, němž odvolací soud znovu posoudí charakter vymáhané pohledávky z hlediska §416 odst. 1 insolvenčního zákona.
20. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (ustanovení §226 odst. 1, §243g odst. 1 o. s. ř.).
21. O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (ustanovení §243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto v režimu zvláštním (§87 ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 5. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu