ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3744.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3744/2021-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1) R. W. , narozenému dne XY 2) I. W. , narozené dne XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Radimem Kwaczkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hrabinská č. 498/19, a 3) F. W. , narozenému dne XY, bytem v XY, pro 3 291 321 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 29 EXE 2051/2018, o dovolání povinných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2021, č. j. 66 Co 259/2021-140, takto:
Dovolání povinných 1) a 2) se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 66 Co 259/2021-140, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 22. 2. 2021, č. j. 29 EXE 2051/2018-119, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinných 1) a 2) na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Davidem Chaloupkou v rozsahu exekučního příkazu přikázáním jiné peněžité pohledávky než z účtu povinného u peněžního ústavu, č. j. 122 EX 11/18-17, ze dne 4. 4. 2018. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekuce na majetek povinných v projednávané věci je vedena na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15. 10. 2015, č. j. 6 Cm 91/2015-17 (dále též jen „exekuční titul“), k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 3 291 321 Kč, a že vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. David Chaloupka, Exekutorský úřad Kroměříž, který dne 4. 4. 2018 vydal exekuční příkaz č. j. 122 EX 11/18-17 (dále též jen „předmětný exekuční příkaz“), jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou mají povinní 1) a 2) vůči svému dlužníkovi soudnímu exekutorovi Mgr. Davidu Chaloupkovi, Exekutorský úřad Kroměříž. Postižená pohledávka povinným vznikla z titulu povinnosti soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupky vrátit část vymoženého plnění z exekučního řízení vedeného proti povinným 1) a 2) pod sp. zn. 122 EX 608/15, která nebyla vyplacena oprávněnému, a to v důsledku pravomocného zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 122 EX 608/15. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupky, neboť exekučním příkazem byla postižena peněžitá pohledávka, kterou mají povinní 1) a 2) vůči soudnímu exekutorovi Mgr. Davidovi Chaloupkovi. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor byl oprávněn předmětný exekuční příkaz vydat a že je jím postižena jiná peněžitá pohledávka, byť jako plnění vymožené v jiné exekuci, jejíž postižení není zákonem vyloučeno, není návrh povinných 1) a 2) na částečné zastavení exekuce důvodný.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost zakládají na řešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu údajně dosud nebyla vyřešena, zda lze postihnout v exekučním řízení pohledávku povinných za soudním exekutorem z titulu povinnosti soudního exekutora vrátit povinným tu část vymoženého plnění z jiného (předcházejícího) exekučního řízení, která dosud nebyla vyplacena oprávněnému, a to poté, co toto jiné (předcházející) exekuční řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu podle §268 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, tedy že podkladové rozhodnutí nebylo vykonatelné. Namítají, že soudní exekutor předmětným exekučním příkazem postihl plnění, které byl povinen jim vrátit, neboť šlo o peněžité plnění neoprávněně vymožené v jiném (předcházejícím) exekučním řízení. Tento postup soudního exekutora je nepřípustným zásahem do majetkových práv povinných 1) a 2), neboť jeho cílem je zhojit předcházející nezákonně vedenou exekuci vůči povinným nově vydaným exekučním příkazem, kterým soudní exekutor postihuje sebe samého (svou povinnost vydat povinným 1/ a 2/ vymožené plnění). Vymožené plnění přitom není pohledávku, kterou by bylo možné postihnout exekučním příkazem ve smyslu §47 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, neboť to povaha této povinnosti neumožňuje, když soudní exekutor ve vztahu k povinným vystupuje v pozici orgánu veřejné moci a tato povinnost není pouhou součástí závazkového vztahu mezi exekutorem a povinnými. Postižená pohledávka je pohledávkou povinných za soudním exekutorem z titulu neoprávněně vymoženého plnění, které má být povinným navráceno, a proto není „jinou peněžitou pohledávkou“, kterou by bylo možné postihnout exekučním příkazem. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinných 1) a 2) není přípustné, neboť odvolací soud rozhodnou právní otázku, co se rozumí jinou peněžitou pohledávkou ve smyslu ustanovení §312 o. s. ř, vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
4. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Podle ustanovení §59 odst. 1 ex. řádu exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést a) srážkami ze mzdy a jiných příjmů, b) přikázáním pohledávky, c) prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, d) postižením závodu, e) správou nemovité věci, f) pozastavením řidičského oprávnění.
6. Podle ustanovení §65 ex. řádu ve znění do 31. 12. 2021 nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci přikázáním pohledávky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky.
7. Podle ustanovení §312 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v §299 lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.
8. Jinými peněžitými pohledávkami ve smyslu ustanovení §312 o. s. ř. zákon rozumí jiné pohledávky, které nejsou výslovně postihovány jinými způsoby výkonu rozhodnutí (exekuce), jimiž jsou přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu podle ustanovení §303 až §311 o. s. ř., srážkami ze mzdy a jiných příjmů (§276 až 302 o. s. ř.), postižení jiných majetkových práv (§320 o. s. ř.), a způsoby podle ustanovení §334 a §334a o. s. ř. Výkonem rozhodnutí (exekucí) přikázáním jiné peněžité pohledávky lze postihnout pohledávku, kterou má povinný vůči svému dlužníkovi, jejímž předmětem je peněžité plnění, přičemž tato jiná pohledávka se může opírat o soukromoprávní nebo veřejnoprávní vztahy a může mít svůj původ v hmotném nebo jen procesním právu. Vždy však musí jít o pohledávku existentní, tj. takovou, která existuje ke dni nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); její splatnost ovšem může nastat i později. Z výkonu rozhodnutí jsou výslovně vyloučeny pohledávky uvedené v ustanoveních §317 až 319 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3774/2013, uveřejněné pod číslem 76/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Z uvedeného vyplývá, že pohledávka, kterou mají povinní vůči soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede, z titulu nároku povinných na vrácení vymoženého, avšak nevyplaceného, plnění soudním exekutorem v jiné exekuci, je tzv. jinou peněžitou pohledávku ve smyslu §312 o. s. ř. Jak již uvedl exekuční soud v předcházejícím řízení, právě citované ustanovení umožňuje výkonem rozhodnutí (exekucí) postihnout veškeré pohledávky povinného, které mohou prostřednictvím plnění dlužníka povinného přímo oprávněnému sloužit k majetkovému uspokojení vymáhané pohledávky. Současně pohledávky, které výkonu rozhodnutí (exekuci) nepodléhají, jsou taxativně vymezeny ustanoveními §317 až §319 o. s. ř. Pohledávka, která je předmětem návrhu povinných 1) a 2) na částečné zastavení exekuce, přitom mezi tyto vyloučené pohledávky nepatří; její postižení proto vyloučeno není.
10. Okolnost, že soudní exekutor postupoval tak, že vlastní dluh spočívající v povinnosti k navrácení jiné peněžité pohledávky povinným 1) a 2) postihl exekučním příkazem ve prospěch jiné exekuce, kterou on sám vede, na výše uvedeném závěru ničeho nemění. Až ve chvíli, kdy předmětný exekuční příkaz nabyl právní moci, lze uvažovat o tom, že exekutor by mohl být vyloučen z další exekuce, v níž byl exekuční příkaz vydán, ve smyslu §29 ex. řádu, neboť se ocitl jak v postavení exekutora, tak v pozici dlužníka povinného (§313 o s. ř.). Do té doby však postupu exekutora nelze ničeho vytknout, protože i pohledávka povinného za exekutorem spočívající v povinnosti vrátit plnění vymožené v jiné exekuci zcela jistě a přímo z textu zákona je tzv. jinou peněžitou pohledávkou, kterou má povinný za exekutorem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněné pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016).
11. Skutečnost, že právní mocí předmětného exekučního příkazu lze uvažovat o postupu podle ustanovení §29 ex. řádu z důvodu, že soudní exekutor provádějící exekuci se ocitá současně i v postavení dlužníka povinných 1) a 2), je však pro posouzení tohoto dovolání irelevantní. To, že má být soudní exekutor vyloučen, není předmětem tohoto řízení, neboť tento návrh dovolatelé nevznesli a současně jde o vadu řízení, ke které může dovolací soud přihlédnout pouze v případě, že je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání povinných 1) a 2) není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu