ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1166.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1166/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněné ČSOB Stavební spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 49241397, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady č. 794/45, proti povinné Z. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. č. 14/9, za účasti předražitele STING investiční fond s proměnným základním kapitálem, a. s. se sídlem v Třinci – Starém Městě, 1. máje č. 540, IČO 29017688, zastoupeného H. K., narozenou XY, bytem XY, pro 2 830 797 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 43999/16, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. ledna 2022, sp. zn. 8 Co 1229/2021, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 8 Co 1229/2021, neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace (nebo jeho části) není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
V posuzovaném případě povinná v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Námitky dovolatelky uplatněné ve vztahu k posouzení včasnosti odvolání, které podala proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2019, č. j. 33 C 117/2018-96, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 1. 2020, č. j. 33 C 117/2018-154 [že „opravné usnesení č. j. 33 C 117/2018-154 ze dne 6. 1. 2020, které nabylo právní moci dne 6. 2. 2020, založilo běh nové lhůty pro podání odvolání proti rozsudku č. j. 33 C 117/2018-96, ze dne 2. 5. 2019“, že odvolacímu soudu „nepříslušelo odmítnout odvolání, odvolací soud měl odvolání proti rozsudku … projednat ve věci samé a o odvolání rozhodnout“, že „opravné usnesení bylo vydáno za účelem, aby byl vyčerpán celý žalobní návrh“, že „odvolací soud dále v napadeném usnesení nesprávně vyložil ustanovení §164 OSŘ ve vazbě na ust. §204 OSŘ“, že „za porušení jejího práva na spravedlivý proces a zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí povinná považuje skutečnost, že o tom, že odvolání nebylo věcně vyřízeno, nýbrž pouze odmítnuto, se povinná dozvěděla až v měsíci lednu tohoto roku“, že jí „nebylo doručeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020 (správně 17. 12. 2021 – pozn. dovolacího soudu), č. j. 7 Co 1399/2021-264 a 7 Co 1400/2021-264“], ani její nesouhlas se závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích, k němuž tento soud dospěl v usnesení ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264, jímž bylo odvolání dovolatelky odmítnuto, o tom, že „vydáním opravného usnesení nedošlo k obsahové změně výroku opravovaného rozhodnutí z hlediska práv a povinností účastníků a nedošlo tedy k otevření odvolací lhůty pro žalobkyni“, nesměřují proti dovoláním napadenému rozhodnutí, nýbrž proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020 (správně 17. 12. 2021), č. j. 7 Co 1399/2021-264, 7 Co 1400/2021-264.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. proto nezakládá dovolatelkou předestřená otázka (vyplývající z obsahu dovolání), za jakých podmínek běží lhůta k podání odvolání znovu od právní moci opravného usnesení ve smyslu ustanovení §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nespočívá; odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyšel jen z toho, jakým způsobem byla otázka včasnosti odvolání podaného dovolatelkou proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2019, č. j. 33 C 117/2018-96, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 1. 2020, č. j. 33 C 117/2018-154, vyřešena v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2020 (správně 17. 12. 2021), č. j. 7 Co 1399/2021-264 a 7 Co 1400/2021-264. Jednotlivé dílčí otázky vymezené v části III. dovolání, jež dovoletelka v této souvislosti formulovala, proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. rovněž nezakládají. Okamžik, kdy bylo o tomto (opožděném) odvolání pravomocně rozhodnuto, není přitom relevantní, neboť opožděné odvolání nemá suspenzivní účinek a jím napadené rozhodnutí nabývá právní moci a posléze se stává i vykonatelným bez ohledu na opožděně podané odvolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1969, sp. zn. 8 Cz 32/69, uveřejněné pod č. 47/1970 Sb. rozh. obč.); v projednávané věci tedy – jak správně uvedl odvolací soud – „v době konání dražby a nařízení dražebního jednání bylo řízení vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 C 117/2018 pravomocně skončeno, účinky odkladu provádění exekuce pominuly a soudní exekutor tedy mohl dražit“.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu