ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.2512.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 2512/2022-344
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců a) J. Z., narozeného dne XY, a b) J. Z., narozené dne XY, obou bytem ve XY, obou zastoupených Mgr. Janem Konířem, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě č. 583/15, proti žalované SILMET Příbram a. s. se sídlem v Příbrami III č. 168, IČO 26210428, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 188/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. června 2022, č. j. 72 Co 153/2020-306, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Koníře, advokáta se sídlem v Praze, Na příkopě č. 583/15.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 16. 6. 2022, č. j. 72 Co 153/2020-306, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
I když dovolatelka formuluje dovolání tak, že vyjadřuje nesouhlas se všemi rozhodnutími, doposud v řízení vydanými, která v preambuli obsahu dovolání přepisuje, dovolací soud s ohledem na formulaci návrhu rozhodnutí (bod VI. obsahu dovolání) usoudil, že je dovoláním napadeno pouze poslední rozhodnutí odvolacího soudu v této věci.
Dovolání však neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatelky splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žalovaná, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Dovolání žalované je kompilací, složenou z jejích jednotlivých podání, učiněných v průběhu řízení ve vztahu k soudům nižších stupňů, přičemž jde o zcela doslovný opis (prostřednictvím počítačové techniky „zkopírovaných“) pasáží těchto podání, navíc pasáží mnohdy vytržených z kontextu včetně naprosto nesouvisejících odkazů; obsah dovolání v bodě I. tak doslova kopíruje podání ze dne 23. 4. 2019 (bod I.), následuje část podání ze dne 1. 2. 2019 (bod II., bod III.) a pokračuje opět zkopírovaný bod I. podání ze dne 23. 4. 2019, bod II. obsahu dovolání doslova kopíruje bod II. podání ze dne 23. 4. 2019, bod II. obsahu dovolání potom je opětovně doslovným opisem bodu III. podání ze dne 23. 4. 2019 (vyjma dvou vět, obsahově bezvýznamných), bod IV. je v prvním odstavci doslovným přepisem bodu IV. podání ze dne 23. 4. 2019, ve druhém potom zkopírováním posledního odstavce první strany podání založeného u jednání dne 16. 6. 2022, bod V. obsahu dovolání je doslovným přepisem bodu V. podání ze dne 23. 4. 2019.
Tento přístup ke koncipování dovolacích námitek je však v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř., dle nějž platí, že v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení; není obsahového rozdílu mezi „poukazem“ na podání a doslovnou citací (resp. okopírováním) těchto podání, či jejich částí.
Pakliže dovolání žalované žádnou jinou argumentaci neobsahuje, musel Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu