ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.2838.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 2838/2021-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v exekuční věci oprávněné TIMA, spol. s r. o. – obchodně výrobní služby, se sídlem v Karlových Varech – Staré Roli, Vančurova č. 477/9, IČO 40523284, zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova č. 1343/2, proti povinné PARI SA CZ s. r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Divadelní č. 1036/13, IČO 27970671, zastoupené Mgr. Kristýnou Mácovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, pro 43 259 551,80 Kč, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 46 EXE 1913/2018, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2021, č. j. 15 Co 60/2021-257, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. 15 Co 60/2021-257 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Povinná v kontextu shora uvedeného rozboru nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Vlastní dovolací námitky povinné se koncentrují v bodě IV. obsahu dovolání, avšak ani zde povinná neformuluje žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání. Dovolatelka v podstatě pouze brojí proti procesnímu postupu soudu prvního stupně; ve vztahu k postupu odvolacího soudu pouze namítá, že (stručně řečeno) s ohledem na procesní pochybení soudu prvního stupně mělo být jeho rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přehlíží však, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že povinná „nedoplnila žádné tvrzení ani věcné námitky“, že „soud prvního stupně posoudil všechny věcné důvody uvedené v návrhu na zastavení exekuce“, a že „namítaná procesní vada nevedla k nesprávnému rozhodnutí“ (srov. body 9. – 11. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně, že „z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by zpochybnilo existenci pohledávky obligačního věřitele za povinnou“ (srov. bod 15. odůvodnění usnesení soudu prvního stupně); proti tomuto nosnému závěru odvolacího soudu však povinná žádné relevantní námitky nevznesla. Procesní postup odvolacího soudu je navíc v souladu se zákonem [srov. ustanovení §254 odst. 7 ve spojení s ustanovením §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Dovolatelka navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní moci. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu