ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.468.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 468/2022-1107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně K. S. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 327/4, proti žalované GRÉZL s.r.o. , se sídlem v Olomouci – Hodolanech, Ostravská č. 870/25, IČO 29390656, zastoupené JUDr. Mariou Jansovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 331/18, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 238/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2021 č. j. 16 Co 215/2020-984, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.5.2021 č.j. 16 Co 215/2020-984 do části výroku I., v níž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně (v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 250.861,- Kč a žalované byla uložena povinnost platit žalobkyni „s účinností od 1.7.2020 do budoucna částku 2.098,- Kč“), a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovolatelka nevymezila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Jako důvod, pro který dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, žalobkyně uvedla, že „je přesvědčena“, že odvolací soud v napadeném rozsudku „sice správně vyložil ustanovení §386 zákoníku práce v plném a platném znění, avšak že poté nesprávně vypočítal náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti“. Odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodování nepřihlédl k tomu, že dovolatelka je „plně invalidní osoba“ a že poškodil dovolatelku „nesprávným výkladem při stanovování tzv. stop výdělku“. Nehledě k tomu, že v problematice odpočtu tzv. „stop výdělku“ po zjištění nemoci z povolání soudy obou stupňů důsledně vycházely ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2019 sp.zn. 21 Cdo 1392/2019-792, není takto dovolatelkou vymezený dovolací důvod pro posouzení věci významný (určující), neboť odvolací soud založil své rozhodnutí týkající se části, v níž nebylo žalobkyni vyhověno (rozsudek soudu prvního stupně byl v této části zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno), na závěru, že „okresní soud (soud prvního stupně) v tomto rozsahu překročil uplatněný návrh (žalobu)“. Protože uvedený závěr odvolacího soudu dovolatelka nijak nerozporuje, ani vůči němu neuvádí žádnou právní argumentaci, dovolává se v tomto směru přípustnosti dovolání z důvodu, který nemá bezprostřední vztah k napadenému rozhodnutí, neboť posouzení jí vymezených právních otázek samo o sobě nemá na rozhodnutí odvolacího soudu o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení žádný vliv.
K podání dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.5.2021 č.j. 16 Co 215/2020-984 do části výroku I., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 138.492,- Kč a dále jí platit „s účinností od 1.5.2021 do budoucna kromě částky 1.141,- Kč měsíčně další částku 1.361,- Kč měsíčně“, pak není žalobkyně oprávněna (subjektivně legitimována), protože napadeným rozhodnutím v této části bylo dovolatelce vyhověno a nevznikla jí ani jiná újma, kterou by bylo možné odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 5. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu