ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.689.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 689/2022-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce L. H. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem v Bruntále, Jesenická č. 1757/5, proti žalované TS Bruntál, s. r. o. , se sídlem v Bruntále, Zeyerova č. 1489/12, IČO 25823337, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská č. 1340/2c, o 107 800 Kč, za účasti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 2/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2021, č. j. 16 Co 121/2021-231, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. března 2021, č. j. 11 C 2/2018-193, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 662 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radka Závodného, advokáta se sídlem v Olomouci, Litovelská č. 1340/2c.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 3. 2021, č. j. 11 C 2/2018-193, zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura).
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2021, č. j. 16 Co 121/2021-231, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení,
podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu [jeho závěr, že vztah znalce k vedlejšímu účastníkovi (který by vedl k vyloučení znalce) nelze dovozovat toliko z toho, že znalec na jeho žádost vypracoval znalecký posudek] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Judikatura Nejvyššího soudu dospěla již v minulosti k závěru, že okolnost, že „znalec vyšetřoval žalobkyni již v dřívější době v souvislosti s vypracováním posudku na žádost pojišťovny, která v tomto řízení vystupuje jako vedlejší účastník na straně žalovaného, nezakládá sama o sobě důvod pro vyloučení znalce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1593/2001). Pochybnost o podjatosti znalce nebyla shledána ani (toliko) z důvodu, že účastník řízení uzavřel se znalcem jednorázovou dohodu o provedení práce za účelem podání posudku na žádost účastníka, a nebyly tvrzeny žádné další skutečnosti, které by svědčily o takovém vztahu znalce k zadavateli posudku, jimiž by byla dotčena nepodjatost znalce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 440/2020).
Poukazuje-li dovolatel na nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 453/04, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sen. zn. 29 ICdo 12/2017, pak se jedná o odkaz nepřiléhavý, neboť druhé z uvedených rozhodnutí se týká postavení soudce, nikoliv znalce, a neřeší otázku podjatosti znalce (na rozdíl od výše uvedených rozhodnutí), který již dříve vypracoval posudek na základě zadání účastníka nebo vedlejšího účastníka.
Přípustnost dovolání není způsobilý založit ani odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 28 Nd 137/2018, neboť toto se opět týká vyloučení soudce bez vztahu k právním otázkám, na nichž v této věci spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Stejně tak rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na řešení otázky, zda soud v řízení přihlíží ke skutečnostem, pro které je znalec vyloučen, kdykoliv za řízení (jak dovolatel zvýrazňuje citaci z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněného pod č. 109/2014 Sb. rozh. obč.), neboť v posuzované věci se odvolací soud právě podjatostí znalce (jako odvolacím důvodem) sám zabýval.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu