ECLI:CZ:NS:2022:21.ND.274.2022.1
sp. zn. 21 Nd 274/2022-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Davidem Smrčkou, advokátem se sídlem v Praze, Hvězdova č. 1716/2, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, nábřeží Ludvíka Svobody č. 1222/12, o 27 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 26/2022, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 26/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 26. 1. 2022 domáhal po žalované zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady nemajetkové újmy ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení o přestupku v zákonné lhůtě.
Podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne 18. 3. 2022 žalovaná navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1, a to „s ohledem na ekonomii a účelnost řízení“. Návrh zdůvodnila tím, že ačkoliv přestupkové řízení bylo zahájeno Magistrátem města Brna a žalobce má trvalé bydliště v XY, zástupce žalobce stejně jako příslušná organizační složka žalované sídlí v Praze, že „z úřední činnosti je známo“, že žalobci ve skutkově stejných věcech „zastoupených právním zástupcem Mgr. Davidem Smrčkou a v předchozích správních řízeních panem Miloslavem Jarošem, společností FLEET Control, s. r. o., IČO: 24149322, a dalšími osobami spolupůsobícími v projektu pojištění proti pokutám“, se „kompenzačních řízení“ sami neúčastní, a že proto žalovaná považuje za „krajně nehospodárné“, aby se jednání v této věci konala u Městského soudu v Brně. Současně má za to, že projednání věci u Městského soudu v Brně „není způsobilé usnadnit případné dokazování ve věci, spíše naopak“, že „stěžejní“ důkazní prostředek v „tomto typu řízení“ představuje spisový materiál, který zašle příslušný správní orgán soudu jednorázově poštou či pomocí jiných doručovacích služeb, a že zjišťování rozhodného skutkového stavu se obejde bez důkazních prostředků, které by měly být provedeny přímo v Brně. Uzavřela, že nemá za to, že by určením jiného soudu byl žalobce „nějakým způsobem negativně dotčen“.
Žalobce s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí a poukazuje na skutečnost, že v případě, kdy je k projednání věci místně příslušných více soudů, je volba soudu plně v dispozici žalobce. Uvádí, že postoupením věci jinému soudu by se vlastní soudní řízení nedůvodně prodlužovalo, že již v samotné žalobě navrhoval, aby soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání, které podle jeho názoru není nutné nařizovat, neboť za účelem vydání rozhodnutí je nutné výhradně posoudit, zda v daném případě došlo k průtahům řízení, resp. jaká má být výše peněžitého zadostiučinění v případě konstatování nemajetkové újmy, a že jediné listinné podklady jsou tvořeny spisovou dokumentací z daného přestupkového, resp. navazujícího soudního řízení. Uzavřel, že za „nejhospodárnější“ považuje postup, aby žalovaná souhlasila s návrhem žalobce na rozhodnutí věci bez nařízení jednání.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2001, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh. obč.).
V posuzovaném případě důvody pro přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uvedené žalovanou nepředstavují okolnosti, které by (samy o sobě) umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci Obvodním soudem pro Prahu 1 oproti jejímu projednání Městským soudem v Brně, který je – vedle obecného soudu žalované (§84 a §85 odst. 5 o. s. ř.) – soudem místně příslušným podle ustanovení §87 písm. b) o. s. ř., a jež by dostatečně odůvodňovaly průlom zásady zákonného soudce, a to navíc za situace, kdy žalobce s navrhovaným přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce využil zákonné možnosti (příslušnosti soudu na výběr daného) a žalobu podal u Městského soudu v Brně, v jehož obvodu došlo podle žalobce ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy [§87 písm. b) o. s. ř.]. Bylo tedy jen rozhodnutím žalobce, že žalobu nepodal u obecného soudu žalované, jímž je podle ustanovení §84 a §85 odst. 5 o. s. ř. okresní soud (Obvodní soud pro Prahu 1), v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu. Okolnosti, kterými žalovaná odůvodnila předložení návrhu na delegaci vhodnou podle §12 o. s. ř. (sídlo žalované a zástupce žalobce) jsou běžného charakteru a nesplňují kritéria takové závažnosti, aby mohla být porušena zásada zákonného soudce garantovaná Listinou základních práv a svobod. Současně tvrzení žalované, že „projednání věci u Městského soudu v Brně není způsobilé usnadnit případné dokazování ve věci, spíše naopak“, a že „stěžejní důkazní prostředek v tomto typu řízení představuje spisový materiál, který zašle příslušný správní orgán soudu jednorázově poštou či pomocí jiných doručovacích služeb“, nepředstavují dostatečný důvod pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému.
Nejvyšší soud, jakožto soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, proto návrhu žalované na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu