ECLI:CZ:NS:2022:21.ND.44.2022.1
sp. zn. 21 Nd 44/2022-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Bohemia Faktoring, a. s. se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, IČO 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, proti povinnému M. S. , narozenému XY, bytem XY, pro 17 429 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2316/2021, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2316/2021, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. Marcel Kubis podal dne 10. 11. 2021 u Okresního soudu v Břeclavi spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 27. 10. 2021 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 17 429 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 11. 2018 č. j. 10 C 58/2018-59, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2021 č. j. 14 Co 50/2019-83.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 20. 12. 2021 č. j. 53 EXE 2316/2021-22 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti. Vyšel ze zjištění, že „oprávněný označil povinného bytem ve Slovenské republice“, že povinný, který „neprochází CEO ani registrem obyvatel ČR“, je slovenským státním občanem a že „exekuční titul byl povinnému doručen prostřednictvím opatrovníka“. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit.
Z přípisu Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 2. 2. 2022 Nejvyšší soud zjistil, že povinný v současné době nemá na území České republiky jako cizinec povolen žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, že jeho pobyt od 3. 8. 2007 „za účelem zaměstnanecké karty“ skončil dne 31. 12. 2019, že poslední nahlášená adresa pobytu od 1. 8. 2007 do 31. 7. 2008 byla XY a že povinný je na území České republiky nahlášen od 19. 1. 2020 do 14. 2. 2022 k ubytování na adrese XY, ubytovatel XY.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinné (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu