ECLI:CZ:NS:2022:21.ND.547.2022.1
sp. zn. 21 Nd 547/2022-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, IČO 41197518, proti povinnému Z. J., narozenému dne XY, naposledy bytem v XY, pro 103 062 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 16 EXE 6664/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 16 EXE 6664/2022, projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Rakovník Mgr. Pavel Tintěra podal dne 20. 6. 2022 u Okresního soudu v Litoměřicích spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 13. 6. 2022 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 103 062 Kč podle vykonatelných platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 24. 8. 2021 č. 2840065082 a č. 4940048167.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 15. 8. 2022,
č. j. 16 EXE 6664/2022-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k „určení, který okresní soud ji projedná a rozhodne“. Vyšel ze zjištění, že povinný, který „neprochází registrem obyvatel“, má v exekučním návrhu uvedenou adresu bydliště „XY“, že podle sdělení Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, „nemá v současné době na území ČR povolen žádný typ pobytu, současné místo pobytu povinného není známé, na území České republiky pobýval v době od 11. 6. 2012 do 23. 2. 2014 a to na základě Potvrzení o přechodném pobytu“, že „poslední známá adresa povinného byla XY“, a že „dne 6. 2. 2014 podal žádost o přechodný pobyt občana EU, řízení bylo nepovoleno a nabylo právní moci dne 30. 12. 2014, poslední známá adresa povinného byla XY“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Litoměřicích (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu