ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1325.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1325/2022-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. P. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Michalem Čerňanským, advokátem se sídlem v Praze, Radlická 2000/3, proti žalovanému R. B. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Soňou Panákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kounicova 39, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o přistoupení vedlejšího účastníka, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 147/2018, o dovolání žalovaného a I. B., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Soňou Panákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kounicova 39, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 15 Co 155/2021-106, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 15 Co 155/2021-106, se mění následovně: usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2020,
č. j. 55 C 147/2018-72, se mění tak, že vstup I. B., narozené XY, bytem v XY, do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného se připouští .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 11. 2020, č. j. 55 C 147/2018-72, nepřipustil vedlejší účastenství I. B., narozené XY, bytem v XY, na straně žalovaného.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 15 Co 155/2021-106, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný a I. B. dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03. Uvádí, že odvolací soud nesprávně posoudil „širší významové, přirozenoprávní a hodnotové hledisko sporu pro vedlejší účastnici“. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné. Na straně I. B. není dán právní zájem na výsledku řízení ve smyslu §93 o. s. ř., jelikož nemá žádný právní vztah k předmětné nemovitosti a k lepší reakci na průběh soudního sporu neslouží institut vedlejšího účastenství. Navrhuje dovolání zamítnout.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Nastalá změna se musí promítnout do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení §93 o. s. ř. nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1045/2020, nebo ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5418/2015, tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ).
V poměrech dané věci odvozují dovolatelé právní zájem I. B. na výsledku sporu zejména z toho, že žalovaný umožnil I. B. spornou nemovitost doživotně užívat. Odtud je pro Nejvyšší soud zjevné, že I. B. má ve smyslu §93 odst. 1 o. s. ř. právní zájem na výsledku sporu, neboť je zřejmé, že způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného bezesporu ovlivní hmotněprávní postavení I. B. potud, že by mohl být ovlivněn rozsah jejího práva doživotního užívání nemovitosti, uděleného žalovaným (změnilo by se její právo danou nemovitost užívat). Právní posouzení věci soudy nižších stupňů (jež v uvedených skutečnostech spatřovaly neprávní zájem I. B.) tudíž není správné.
Dosavadní výsledky řízení umožňují dovolacímu soudu rozhodnout; protože I. B. má právní zájem na výsledku sporu, Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně tak, že její vstup do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného připustil [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé (§243g odst. 1 o. s. ř. per analogiam ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu