ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2339.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2339/2022-567
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce V. D. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 864/19, proti žalované J. D. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova 621/19, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 163/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 91 Co 375/2021-519, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Pavla Vintra.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 43 C 163/2017-456,určil, že pozemek parc. č. XY o výměře 2436 m 2 , orná půda, v k. ú. XY, obec XY, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY, je ve společném jmění bývalých manželů V. D. a J. D. (výrok I) a uložil žalované, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení 104 985 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
Městský soud v Praze k odvolání účastníků jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 91 Co 375/2021-519, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II změnil jen tak, že náklady řízení činí 82 539,50 Kč, jinak se v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá, jak uvádí, o „§237 odst. 1 písm. c)“ občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v „ §241a odst. 2, písm. b) a v §241a odst. 3“ o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Ve věci šlo o toto: V době po uzavření manželství se žalobcem koupila žalovaná spornou nemovitost; účastnící smlouvy byla jen ona a také byla jako jediná vlastnice evidována v katastru nemovitostí; žalobce se domáhal určení, že nemovitost je součástí společného jmění manželů („ SJM“) účastníků. Kupní cenu žalovaná zaplatila z účtu, na kterém byly uloženy její výlučné prostředky; žalobce jí však ještě před koupí zaslal na tento účet celkem 200 000 Kč. Spor byl o to, zda tyto peníze žalobce poukázal žalované jako splnění dluhu z dřívější půjčky, nejde tedy o prostředky společné, a nemovitost tak byla pořízena za výlučné prostředky žalované a není součástí SJM, jak tvrdila žalovaná. Soudy vyšly z toho, že žalovaná existenci tvrzené půjčky neprokázala a neprokázala, že by nešlo o společné prostředky. To napadá žalovaná dovoláním.
Dovolání není projednatelné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)].
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. K tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou.
Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatněním nyní jediného způsobilého dovolacího důvodu upraveného v §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání jen takto: „Dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť napadený rozsudek je pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“. Současná úprava občanského soudního řádu však takový předpoklad přípustnosti nezná (též dovolací důvody vymezuje dovolatelka podle již dlouho neúčinné právní úpravy). Dovolatelka pak v dalších částech dovolání poukazuje na některá rozhodnutí dovolacího soudu, kterými se odvolací podle jejího názoru soud neřídil, nicméně v této souvislosti nijak nevymezuje otázky hmotného nebo procesního práva, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí závisí. Dovolání je tak neprojednatelné.
Žalovaná sice též tvrdí porušení jejího práva na spravedlivý proces, ovšem toto porušení odůvodňuje tak, že podává odlišný názor na to, co bylo v řízení prokázáno a z čeho měl odvolací soud vycházet. Neuvádí však žádnou skutečnost, kterou judikatura považuje za porušení práva na spravedlivý proces; její polemika ve skutečnosti zpochybňuje hodnocení důkazů. To, co uvádí k právnímu posouzení, je za soudem zjištěného skutkového stavu irelevantní.
Již nad rámec zkoumání projednatelnosti dovolání se uvádí: Dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění soudů v nalézacím řízení; dovolatelkou uplatněný důvod dovolání („ §241a odst. 3“ o. s. ř.), občanský soudní řád již nezná. Nebylo však zjištěno, že by účastníci před uzavřením manželství učinili projev vůle směřující k poskytnutí půjčky z výlučného majetku žalované žalobci; na to pak logicky navazuje právní závěr, že existence půjčky nebyla prokázána. I kdyby jen část kupní ceny byla hrazena z výlučných prostředků žalované a část ze společného jmění, koupená věc by byla součástí SJM (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1144/2009, a judikaturu tam uvedenou).
Protože v dané věci nebyl důvod přípustnosti dovolání řádně uveden, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat, Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu