ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2574.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2574/2022-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně K. Č. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Blankou Schneiderovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Miškovická 877/3, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, IČO: 69797111, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 363/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. dubna 2022, č. j. 12 Co 151/2021-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. dubna 2022, č. j. 12 Co 151/2021-159, se zamítá .
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Blanky Schneiderové, advokátky se sídlem v Praze 9, Miškovická 877/3.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2021, č. j. 8 C 363/2019-121, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 7. 2021, č. j. 8 C 363/2019-141, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku (jenž je správně označen níže) – (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 12 Co 151/2021-159, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v tom správném znění, že se určuje, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY o výměře 3 141 m 2 , druh pozemku trvalý travní porost, v k. ú. XY, obci XY, který vznikl oddělením od pozemků parc. č. XY a parc. č. XY zapsaných na LV č. XY pro obec XY, v k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště XY (dále jen „předmětné pozemky“), a to geometrickým plánem vyhotoveným GEOS Litoměřice, s. r. o., se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 6, č. 253-129/2020, jejž ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr V. N. dne 17. 7. 2020 pod č. 218/2020, uvedený geometrický plán je přílohou tohoto rozsudku [výrok I bod a)] i ve výroku II [výrok I bod b)]. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvedla, že bylo odhlédnuto od skutečnosti, že předmětné pozemky se nacházejí v konkursní podstatě úpadce Služeb pro zemědělství Střížovice, přičemž tato skutečnost vyplynula z výpisů z listů vlastnictví v katastru nemovitostí a z výpovědi svědka D. P.. Z výpisu z katastru nemovitostí rovněž podle dovolatelky vyplývá, že je podána žaloba o vyloučení předmětných pozemků z konkursní podstaty. Za dosud výslovně neřešenou otázku považuje, zda pasivně legitimovaný v řízení o určení vlastnictví má být zapsaný katastrální vlastník či konkursní správce, tj. zda se uplatní §14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). Tato otázka podle přesvědčení žalované zakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Nesprávné právní posouzení shledala v tom, že odvolací soud na daný případ neaplikoval §14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání, podle něhož řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci. Odvolací soud se měl odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2191/2009 či 22 Cdo 394/2002. Soud měl podle dovolatelky postupovat buď cestou zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace dovolatelky, anebo měl řízení alespoň přerušit podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť je vedena žaloba o vyloučení věci z konkursní podstaty, která může mít význam na rozhodnutí soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud jednak odložil právní moc rozsudku odvolacího soudu a jednak rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaná své dovolání opírá o nově tvrzenou skutečnost, že pozemky jsou součástí konkursní podstaty. Domnívá se, že dovolání žalované není přípustné, neboť na řešení vymezené právní otázky napadené rozhodnutí nezávisí. Žalovaná svoji pasivní legitimaci poprvé zpochybňuje až v dovolání. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, popřípadě zamítnuto.
Dovolání trpí vadou, pro kterou nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud setrvale vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010 (tato i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
V projednávané věci dovolatelka vymezila podle svého přesvědčení v praxi dovolacího soudu doposud neřešenou otázku, zda pasivně legitimovaný v řízení o určení vlastnictví má být zapsaný katastrální vlastník či konkursní správce. Z obsahu dovolání přitom vyplývá, že má na mysli konkursního správce úpadce – Služeb pro zemědělství Střížovice, státního podniku v likvidaci, IČO: 14868334, tj. třetí osoby, v jejíž konkursní podstatě se předmětné nemovitosti mají nacházet. Dovolatelka však ve své podstatě až nyní
– v dovolacím řízení – poprvé vznáší námitku nedostatku své pasivní legitimace, resp. namítá, že ve věci je pasivně procesně legitimovaný konkursní správce podle §14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání. Skutečnost, že předmětné pozemky jsou součástí konkursní podstaty, žalovaná před tím, než jí bylo soudem prvního stupně poskytnuto poučení podle §119a o. s. ř., ale ani později v řízení před nalézacími soudy neuvedla. Povinnost tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti mají v souladu s projednací zásadou [resp. s §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] účastníci řízení. Ve vztahu k jim tvrzeným skutečnostem pak nalézací soud prostřednictvím navržených důkazních prostředků provádí dokazování. Je tedy nepodstatné, že ve výpisech z katastru nemovitostí má být uvedena poznámka „zapsáno do soupisu konkursní podstaty“ či že se svědek zmínil o „konkursu zemědělského družstva Střížovice“, neboť žalovaná, nesoucí procesní odpovědnost za zjištění skutkového stavu, v řízení netvrdila, že předmětné pozemky tvoří konkursní podstatu státního podniku Služeb pro zemědělství Střížovice, a uvedené důkazní prostředky (tj. listina a výslech svědka) tak ani nebyly provedeny k prokázání takového tvrzení. To platí obdobně i pro – až v dovolání tvrzenou – skutečnost, že je podána žaloba o vyloučení předmětných pozemků z konkursní podstaty.
Samotná skutečnost, že se odvolací soud v souzené věci nezabýval dovolatelkou vymezenou otázkou, tak v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu nezaloží dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Dovolaní proto trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, pročež se jím dovolací soud po věcné stránce nezabýval.
Jelikož dovolání žalované trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro kterou nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze pokračovat v dovolacím řízení, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 9. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu