ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2861.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2861/2021-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce L. Š. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, Pražská 212/38, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 9 C 268/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 24/2021-213, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 7. 2020, č. j. 9 C 268/2017-183, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku, parc. č. XY, o výměře 126 m2, orná půda, pozemku parc. č. XY, o výměře 5 m2, orná půda, zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY, obec XY, katastrální území XY, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 24/2021-213, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl; rozhodl o nákladech řízení i odvolacího řízení. Odvolací soud rozhodnutí opřel o zjištění, že žalobce nabyl vlastnické právo vydržením.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání je podle žalované dána tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „v otázce dobrověrného nabyvatele“. Dále tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to „zda lze na organizační složky státu pohlížet coby na dva různé subjekty, pakliže hospodaří každá na svůj účet, ani nemají stejný nadřízený orgán a od této skutečnosti odvodit i právo dobrověrného nabyvatele.“ Pro případ, že „Nejvyšší soud shledá, že jeho dosavadní praxe na daný případ plně nedopadá“, pak dovolatelka „namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.
V této části jde dovolatelce zjevně (byť v dovolání to takto výslovně uvedeno není, z jeho obsahu se to však podává), o to, zda převodem příslušnosti k hospodaření s majetkem státu (dovolatelka nesprávně uvádí, že jde o „převod vlastnického práva“) z organizační složky státu na jinou složku lze aplikovat §984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravující nabytí vlastnického práva na základě dobré víry v zapsaný stav katastru nemovitostí. Vychází z toho, že sporné pozemky „nabyla“ od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v dobré víře.
Dále uvádí: „Otázkou je i skutečnost, zda lze nabýt vlastnického práva i k nemovitostem tzv. přisloučeným, resp. pouze k jejich částem a zda lze rozhodnout ve věci samé bez vyřešení této otázky coby předběžné.“
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.).
Dovolání není projednatelné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 o. s. ř.].
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Požadavek, aby dovolatelka uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelka je povinna v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě že jde o otázku, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena“, musí být z dovolání zřejmé, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a v čem spočívá odchýlení od judikatury dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2013, a řadu dalších rozhodnutí).
Dovolatelka tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; takovou judikaturu však neoznačuje a dovolacímu soudu není zřejmé, od jaké rozhodovací praxe a při řešení jaké otázky se měl konkrétně odvolací soud odchýlit. Z důvodů uvedených níže není splněn ani předpoklad přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Na právní otázce, zda při převodu „lze odvodit i právo dobrověrného nabyvatele při převodu vlastnického práva k nemovité věci z jedné organizační složky státu na druhou“ totiž napadené rozhodnutí nezávisí, takovou otázku odvolací soud vůbec neřešil; nemůže tak založit přípustnost dovolání.
Nad rámec zkoumání přípustnosti dovolání se uvádí, že již z povahy věci je zjevné, že na takové otázce rozhodnutí ani spočívat nemůže; nejde tu totiž o převod vlastnického práva, ale o příslušnost k hospodaření s majetkem státu; vlastníkem je tak stále Česká republika (viz body 24 a 25 rozsudku soudu prvního stupně). Ustanovení §984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na který dovolatelka patrně odkazuje (i když je v dovolání nezmiňuje) tak ve věci nelze aplikovat.
Uvedený závěr lze analogicky dovodit i z judikatury dovolacího soudu, která neuznává tzv. koncepci „dělené subjektivity státu“ (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 2764/2016, publikovaný pod č. 126/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), a vychází z toho, že nedostatek dobré víry státu, který se chopil držby, nelze zhojit tím, že věc je předána do správy jinému státnímu orgánu, který o okolnostech nabytí držby není informován (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1115/2001).
Druhá „otázka“ se týká možnosti nabytí „přisloučených“ nemovitostí, resp. jejich částí; tuto otázku však dovolatelka nespojuje s další argumentací a není zjevné, co by mělo být předmětem přezkumu. Takto neurčité vymezení nemůže založit přípustnost dovolání.
Jelikož dovolání trpí vadami, pro které nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, dovolací sodu je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu