ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3046.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 3046/2021-296
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně B. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 39, proti žalovanému J. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Karlem Rohrem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Husova 308, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 20/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, ze dne 7. 4. 2021, č. j. 72 Co 73/2021-271, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. 4. 2021, č. j. 72 Co 73/2021-271, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení, že stavba rodinného domu č. p. XY stojící na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, obec XY, není součástí pozemku parc. č. st. XY, a dále určení, že stavba uvedeného rodinného domu na pozemku parc. č. st. XY je ve vlastnictví žalobkyně.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále soud prvního stupně) r rozsudkem ze dne 26. 6. 2020, č. j. 12 C 20/2018-180, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 12 C 20/2018-189, Okresní sodu ve Žďáru nad Sázavou žalobě vyhověl (výroky I a II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Shora uvedený rozsudek žalovaný napadl odvoláním.
Usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. 12 C 20/2018-195, soud žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 10 000 Kč, v souladu s §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Žalovaný ve lhůtě požádal o osvobození od soudního poplatku. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 12 C 20/2018-245, žádost o osvobození od soudního poplatku zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 12. 2020.
Následně usnesením ze dne 6. 1. 2021, č. j. 12 C 20/2018-247, soud prvního stupně žalovaného opět vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 10 000 Kč. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku žalovanému uplynula dne 27. 1. 2021, aniž by však žalovaný vyměřený soudní poplatek za odvolání zaplatil nebo soud případně požádal o prodloužení lhůty jeho splatnosti. Soud prvního stupně proto v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích odvolací řízení usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 12 C 20/2018-248 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“), zastavil.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
Odvolací soud usnesením ze dne 7. 4. 2021, č. j. 72 Co 73/2021-271, (dále jen „usnesení odvolacího soudu“) usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Obsah usnesení soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolání není přípustné, napadené rozhodnutí není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolatel zakládá dovolání na otázce, proč obecné soudy nevyužily ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř., resp. proč nepovažovaly lékařské potvrzení o zdravotním stavu za omluvitelný důvod k prominutí zmeškání lhůty, když s odpadnutím důvodu ke zmeškání byl současně uhrazen soudní poplatek a o prominutí lhůty bylo požádáno, a když lékařské potvrzení dokládající omluvitelný důvod bylo následně také doloženo. Dovolatel dále uvádí, že k danému došlo za situace, kdy meritorní projednání odvolání žalovaného ve věci samé je v zájmu osoby, která o prominutí lhůty žádala, a navíc nalézací soud založil své rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení na nepravdivém tvrzení o údajném neuhrazení soudního poplatku ke dni vydání tohoto svého rozhodnutí.
Přestože tak dovolatel v dovolání explicitně neuvádí, z textu dovolání lze dospět k závěru, že dovolatel uplatňuje předpoklad přípustnosti dovolání, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované konkrétně jím citovanými rozhodnutími - usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5243/2015, ze kterých dovolatel usuzuje, že jeho důvod k prominutí zmeškání lhůty stanovené k uhrazení soudního poplatku měl být podle §58 odst. 1 o. s. ř. posouzen odvolacím soudem jako omluvitelný.
Dovolací soud k tomu uvádí následující:
Podle §4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Poplatek je podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí: „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Dále §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích stanoví, že soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku nezastaví, „je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.“
Takové doložené okolnosti však dovolatel soudu prvního stupně po učiněné výzvě k zaplacení soudního poplatku nesdělil. Proto nebylo namístě postupovat podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
Podle §58 o. s. ř. „Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.“
Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015).
Dovolací soud odkazuje na závěry odvolacího soudu učiněné ohledně zjištění pod bodem 14. usnesení odvolacího soudu: „Nic časově konkrétního nevyplývá ani z lékařské zprávy S. H., praktického lékaře v XY ze dne 23. 2. 2021, na jejímž základě by bylo namístě účinek ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích pokládat za zjevně nepřiměřený a odvolatel by mohl spravedlivě požadovat projednání odvolání, přestože soudní poplatek za odvolání nebyl včas zaplacen.“ Dovolatel touto zprávou neprokázal, že by mu v úhradě soudního poplatku ve lhůtě bránil omluvitelný důvod ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř. Bez bližší specifikace není možné dospět k závěru, že by lékařskou zprávou doporučený klidový režim měl dovolateli bránit ve včasné úhradě soudního poplatku. Rovněž z lékařské zprávy nevyplývá, zda tento důvod měl časově souviset s promeškáním předmětné lhůty.
Nad rámec uvedeného lze dodat, že tam, kde má účastník zástupce a zmeškaný úkon mohl zástupce učinit, se musí důvod zmeškání týkat zástupce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3352/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4001/2017). Dovolatel však netvrdil a neprokazoval, že by se měl omluvitelný důvod vztahovat rovněž na jeho zástupce.
Nabylo-li pak 29. 12. 2020 právní moci usnesení o zamítnutí žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku ze dne 3. 12. 2020, mohl dovolatel důvodně předpokládat nutnost uhrazení soudního poplatku již v prosinci roku 2020. Výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 6. 1. 2021, která byla dovolateli doručena dne 12. 1. 2021, přičemž lhůta započala plynout 13. 1. 2021 a marně uplynula dne 27. 1. 2021, již představovala logicky poslední možnost dovolatele k zaplacení soudního poplatku, neuvedl-li dovolatel omluvitelné důvody, které by mu v takovém zaplacení bránily, a soud tyto důvody neshledal jako omluvitelné. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že dovolatel dne 1. 2. 2021 poplatek uhradil a požádal o prominutí zmeškání lhůty, neboť se tak stalo již po marném uplynutí lhůty poskytnuté k úhradě soudního poplatku a důvody, které dovolatel uváděl, nelze považovat ve světle uvedené judikatury Nejvyššího soudu za omluvitelné.
Nutno nakonec připomenout, že prominutí zmeškání lhůty je svým způsobem opatřením výjimečným, neboť zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013). I s ohledem na to, že dovolatel byl poprvé vyzván soudem prvního stupně k úhradě soudního poplatku z odvolání již usnesením ze dne 18. 8. 2020, které nabylo právní moci dne 3. 9. 2020, nelze dospět ani k tomu závěru, že by zásah do právní jistoty žalobkyně byl nepatrný. I tato skutečnost tedy svědčí v neprospěch dovolatele.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu