ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3242.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 3242/2021-496
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. N. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Šustrem, Ph.D., advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1054, proti žalovanému P. Ch. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Lenkou Dalihodovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Štítného 1344, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vzájemné žalobě o zaplacení 384 656 Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 52/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. 28 Co 53/2021-450, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. května 2021, č. j. 28 Co 53/2021-450, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a pozemku v žalobě a v rozhodnutích soudů specifikovaných (dále jen „nemovité věci“).
Okresní soud v Kladně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. 14 C 52/2017-234, zrušil podílové spoluvlastnictví k nemovitým věcem [výrok I a)] a současně je přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného [výrok I b)]. Současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 1 400 000 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci rozsudku [výrok I c)]. Dále soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost doplatit dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru v částce 913 302,44 Kč [výrok II a)] a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 456 651,22 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze („odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. 28 Co 53/2021-450, rozsudek soudu prvního stupně změnil mj. ve výroku I b) tak, že nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílu 1 400 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud uložil žalobkyni povinnost doplatit dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru v částce 876 465,40 Kč a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 438 232,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to do výroku II rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu, kterým se mění výrok I písm. b), c) a výrok II písm. a) a b) rozsudku soudu prvního stupně, a rovněž do souvisejících výroků IV, V a VI rozsudku odvolacího soudu. Jeho přípustnost opírá o citaci §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Jelikož dovolatel v dalším textu dovolání nevymezil konkrétní předpoklad přípustnosti dovolání v rozporu s §241a odst. 2 o. s. ř., dovolací soud vzal za dovolatelem předložený předpoklad přípustnosti dovolání zvýrazněnou pasáž z dovolatelem uváděné citace §237 o. s. ř., tj. přípustnost založenou tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Obsah všech uvedených rozsudků, jakož i obsah dovolání i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolání není projednatelné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013. K tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou.
K nastíněnému důvodu přípustnosti dovolání se uvádí:
Dovolatelem uvedený předpoklad přípustnosti dovolání spočívající v tom, že (v dovolání jasně nevymezená) právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, míří na situaci, „kdy určitá otázka hmotného nebo procesního práva je jednotlivými tříčlennými senáty Nejvyššího soudu posuzována v jejich rozhodnutích rozdílně.“ Viz např. komentář k §237 o. s. ř. in SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, chybí stránka. Tvrzení, že napadené rozhodnutí „řeší otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a ve kterých rozhodnutích dovolacího soudu byla tato otázka rozhodnuta rozdílně, tj. která rozhodnutí dovolacího soudu jsou vzájemně rozporná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel však v dovolání neuvádí žádná rozporná rozhodnutí dovolacího soudu, a dovolacímu soudu taková rozhodnutí nejsou známa.
Dovolatel neuvádí ani skutečnosti, které by snad mohly být považovány za uplatnění kteréhokoliv jiného předpokladu přípustnosti dovolání. „Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že jeho úkolem není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3052/2016).
Již jen na okraj se uvádí, že nově v dovolání předkládané důkazy dovolatel uplatňuje v rozporu s §241a odst. 6 o. s. ř., a již proto k nim nelze přihlédnout.
Protože v dané věci nebyl v dovolání důvod přípustnosti dovolání řádně uveden, Nejvyšší soud je odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Vzhledem k tomu, že dovolání není projednatelné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
K dovolání podala žalobkyně vyjádření, ve kterém se však nezmiňuje ani o projednatelnosti, ani o přípustnosti dovolání; náklady na vyjádření tak nebyly vynaloženy účelně („k účelnému bránění práva“ - §142 odst. 1 o. s. ř.), a proto dovolací soud právo na jejich náhradu žalobkyni nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu