ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3319.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3319/2022-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně obce Helvíkovice , identifikační číslo osoby 00580929, se sídlem v Helvíkovicích 3, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 36, proti žalovaným 1) B. H. , narozené XY, a 2) J. H. , narozenému XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská tř. 164, o odstranění stavby plotu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 194/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 7/2022-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 7/2022-183, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 6. 2018 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí („soud prvního stupně“) domáhala toho, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit společně a nerozdílně z částí pozemků p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY v k. ú. XY, stavbu plotu, a to v rozsahu záboru specifikovaném v Kontrolním zaměření oplocení pozemku ze dne 9. 9. 2016 M. K.
Soud prvního stupně žalobě rozsudkem ze dne 1. 9. 2021, č. j. 5 C 194/2018-140, a doplňujícím usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. 5 C 194/2018-158, vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 7/2022-183, rozsudek soudu prvního stupně a doplňujícím výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil., a to ve výroku ve správném znění (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání. Dovolatelé následně podali návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 19. 10. 2022, v němž navrhuje jeho zamítnutí.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání, jakož i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolání není projednatelné.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatelé předpoklad přípustnosti dovolání nijak nevymezují, jen tvrdí, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“ Nesprávné právní posouzení věci je však ve smyslu §241a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) zákonným dovolacím důvodem, nikoliv předpokladem přípustnosti dovolání. Dovolatelé netvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Nevymezují tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání, a dovolání proto trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, popř. ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a řadu dalších rozhodnutí).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných projednatelným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání není projednatelné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
Dovolací soud nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť ve vyjádření k dovolání není nijak zmíněna otázka projednatelnosti dovolání a žalobkyně navrhla zamítnutí (nikoliv odmítnutí) dovolání; polemika s věcným obsahem dovolání je však nadbytečná a náklad na takové vyjádření vynaložený není vynaložen účelně (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu