ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3612.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 3612/2021-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) Z. B., narozené XY, bytem ve XY, b) J. D. , narozeného XY, bytem v XY, c) P. D. , narozeného XY, bytem v XY, d) V. D. , narozeného XY, bytem v XY, e) M. K. , narozené XY, bytem v XY a f) D. V. , narozené XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Kryštofem Mannem, advokátem se sídlem v Praze, Na Ořechovce 15, proti žalované AUTO – MÜHLAU, spol. s r. o. , IČO 61507024, se sídlem v Praze, Dačická 178, zastoupené JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Štěpánská 643/39, o vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 96/2020, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. 25 Co 178/2021-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 5 C 96/2020-29, rozhodl, že namísto žalobkyně a) Z. B. bude v řízení v souladu s ustanovením §107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pokračováno v řízení s žalobkyní f) D. V., neboť v průběhu řízení došlo k převodu vlastnického práva žalobkyně a) na žalobkyni f) a současně žalobkyně a) navrhla procesní nástupnictví a žalobkyně f) s ním vyslovila souhlas.
Proti uvedenému usnesení podala žalovaná odvolání a následně návrh na přerušení odvolacího řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 6. 2021, č. j. 25 Co 178/2021-45, rozhodl, že odvolací řízení se nepřerušuje (výrok I) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II).
Proti výroku II usnesení odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje odkazem na §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dále přípustnost dovolání opírá o §237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž napadené usnesení považuje za nepřezkoumatelné, jelikož se odvolací soud nevypořádal s odvolacími důvody žalované. Navrhuje rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání není přípustné.
Dovolání žalované není přípustné podle §238a o. s. ř., neboť toto ustanovení zakládá přípustnost dovolání v případě, že k singulární sukcesi a rozhodnutí podle §107a o. s. ř. došlo v průběhu odvolacího řízení. Tak tomu ale v projednávané věci není, neboť k tvrzenému převodu vlastnického práva i návrhu původní žalobkyně a) na rozhodnutí o právním nástupnictví došlo v řízení před soudem prvního stupně, který o tomto návrhu rozhodl, přičemž odvolací soud toto rozhodnutí přezkoumal. Za této procesní situace může být dovolání přípustné pouze podle §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Při rozhodování o právním nástupnictví podle §107a o. s. ř. soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř., nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod č. 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3015/2009, publikované pod C 7764 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
V posuzovaném řízení žalobkyně a) doložila soudu údaje z katastru nemovitostí, ze kterých vyplývá, že mezi žalobkyní a) a žalobkyní f) byla dne 7. 10. 2020 uzavřena kupní smlouva, na základě které se žalobkyně f) stala vlastníkem podílu o velikosti XY na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, do té doby ve vlastnictví žalobkyně a). Dále doložila souhlas žalobkyně f) se vstupem do řízení na její místo a podala návrh ve smyslu §107a o. s. ř. Tím splnila formální předpoklady pro vyhovění tomuto návrhu. Smlouva kupní je právní skutečností, která nastala po zahájení řízení a s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva. Jestliže se odvolací soud nezabýval otázkou, zda došlo k žalovanou tvrzenému porušení předkupního práva, popřípadě zda mohlo být vlastnické právo podle kupní smlouvy skutečně převedeno na žalobkyni f), postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu