ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3650.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 3650/2021-376
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně VILLA HEY s.r.o. , IČO 09666281, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 267/12, zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalovaným 1) R. M. , narozenému XY, bytem v XY, 2) D. M. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 89/2018, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2021, č. j. 71 Co 316/2019-311, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2021, č. j. 71 Co 316/2019-311, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 37 C 89/2018-64, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 6. 2019, č. j. 37 C 89/2018-82, zrušil ve výroku I spoluvlastnictví společnosti GOLD ROYAL DIAMOND a.s., IČO 25867911 (ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně v postavení žalobkyně), a žalovaných k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a k pozemkům parc. č. XY a XY, vše v k. ú. XY, zapsáno pro toto k. ú. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY (dále rovněž jako „předmětné nemovitosti“). Předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II) a uložil jí povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na vypořádání jejich spoluvlastnického podílu 52 000 Kč (výrok III). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých jeho účastníkům (výrok IV).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 71 Co 316/2019-227, vyhověl návrhu společnosti GOLD ROYAL DIAMOND a.s., IČO 25867911, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 290/16, aby na její místo žalobkyně vstoupila do řízení společnost VILLA HEY s.r.o., IČO 09666281, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 267/12, jako její právní nástupkyně, neboť se měla stát vlastníkem spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech.
Rozsudkem ze dne 21. 6. 2021, č. j. 71 Co 316/2019-311, Krajský soud v Ostravě (dále jako „odvolací soud“) k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II. Ve výroku III jej změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na vypořádání spoluvlastnického podílu 63 500 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům i státu před soudy obou stupňů.
V souvislosti s námitkou žalovaných, prostřednictvím které zpochybnili vlastnictví žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech, odkázal na §980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným stavem. Ve smyslu tohoto ustanovení vycházel odvolací soud z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, který je veřejným seznamem a ve kterém není ve vztahu k zápisu vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech (vyjma poznámky vztahující se k tomuto řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) žádná jiná poznámka ani jiný údaj o spornosti tohoto zápisu. Z těchto důvodů nepovažoval námitku žalovaných za opodstatněnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, která nebyla doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to zda je soud povinen zjišťovat pravdivost tvrzení o vlastnickém právu ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci některého z účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, která jsou v rozporu s vyvratitelnou domněnkou ve smyslu §980 odst. 2 o. z., i v případě, že v katastru nemovitostí není zapsána poznámka spornosti zápisu. Podle dovolatelky vyvratitelná právní domněnka zakotvená v §980 odst. 2 o. z. pouze „obrací“ důkazní břemeno, avšak je možno prokázat opak. Soud se však námitkou, že žalobkyně není (z důvodů blíže specifikovaných v dovolání) vlastníkem spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech, nijak nezabýval, jako by domněnka zakotvená v §980 odst. 2 o. z. byla domněnkou nevyvratitelnou. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání předně namítá, že žalovaná 2) podala dovolání opožděně. Dovolatelce bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno 20. 7. 2021, avšak žalovaná 2) podala dovolání u soudu prvního stupně až 23. 9. 2021, tedy po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně tak měl dovolání odmítnout. Poznamenává také, že původně mělo dovolání blanketní formu a o nezbytné náležitosti mohlo být doplněno pouze v průběhu trvání lhůty k podání dovolání. Tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo.
K obsahu samotného dovolání žalobkyně uvádí, že žalovanou 2) formulovaná právní otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť na ni rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Poznamenává také, že odvolací soud postupoval při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Úkolem soudů v řízení o vypořádání spoluvlastnictví není zjišťování okolností nabytí spoluvlastnických práv, pokud účastníky řízení jsou ti, jejichž vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí, aniž by byla vznesena námitka spornosti vůči některému ze zapsaných práv. Poznamenává, že v poměrech projednávané věci učinil odvolací soud vše nezbytné vzhledem ke zjištění o vlastnickém právu žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované 2) odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1 a §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právní otázce, zda musí být v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví předběžně vyřešena otázka, které osoby jsou vlastníky spoluvlastnických podílů k vypořádávané věci, namítá-li některý z účastníků řízení, že vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovité věci je osoba odlišná od účastníka řízení zapsaného jako vlastníka v katastru nemovitostí.
Podle §980 odst. 2 věty první o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 507/2019, přijal a odůvodnil závěr, že „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být předběžně vyřešena otázka, které osoby jsou spoluvlastníky. Zrušit a vypořádat lze totiž spoluvlastnictví jen tehdy, účastní-li se řízení všichni spoluvlastníci, neboť právě o jejich právním vztahu má být rozhodnuto. Při samotném určení okruhu spoluvlastníků ovšem není bez dalšího rozhodný stav zápisů v katastru nemovitostí, protože ten nemusí být v souladu se skutečností“ (srovnej také přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3152/2011).
V usnesení ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 695/2021, Nejvyšší soud vyložil, že domněnka uvedená v §980 odst. 2 o. z. „se vztahuje na veškeré atributy práva zapsaného ve veřejném seznamu. Je-li tedy právo zapsáno, pak zápis svědčí v první řadě o tom, že toto právo existuje a dále že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu vyplývá, že bylo zřízeno na dobu zapsanou ve veřejném seznamu, že mu náleží pořadí, ve kterém je zapsáno, a že se k němu vztahují případné další skutečnosti či omezení vyznačené zejména formou poznámek [srovnej SPÁČIL, Jiří, a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 9].
Úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je tedy založena na vyvratitelné domněnce správnosti práva zapsaného v katastru nemovitostí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 507/2019). Tudíž platí, že stav v katastru nemovitostí nemusí být v souladu se stavem skutečným a samotný zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí nezakládá právní stav vlastnictví, resp. jeho nevyvratitelnou domněnku.“
Z uvedeného se podává, že pokud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci je řádně vznesena námitka, že některý z účastníků řízení není vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovité věci a stav zápisů v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným stavem, je soud povinen v takovém případě předběžně vyřešit otázku, které osoby jsou spoluvlastníky vypořádávané nemovitosti. Povinnost tvrzení i důkazní břemeno leží na tom, kdo tuto námitku vznesl. Nelze se s touto námitkou vypořádat pouhým odkazem na stav zápisu v katastru nemovitostí s tím, že účastník řízení, jehož vlastnické právo je zpochybňováno, je jako vlastník spoluvlastnického podílu na nemovité věci zapsán v katastru nemovitostí. Pokud by se totiž řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neúčastnili všichni vlastníci spoluvlastnických podílů na nemovitosti, bylo by nezbytné žalobu zamítnout.
Jelikož v projednávané věci nepovažoval odvolací soud námitku žalovaných o nedostatku spoluvlastnického práva žalobkyně k nemovité věci za opodstatněnou jen z toho důvodu, že žalobkyně je jako vlastník spoluvlastnického podílu zapsána v katastru nemovitostí, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání je tak důvodné. Protože v posuzované věci nejsou dány podmínky pro postup podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc podle §243e odst. 2 o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
K námitce žalobkyně, že žalovaná 2) podala dovolání opožděně, Nejvyšší soud poznamenává následující.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalované 2) doručeno 20. 7. 2021. Žalovaná 2) podala soudu prvního stupně tzv. blanketní dovolání v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailem) bez elektronického podpisu dne 20. 9. 2021. V souladu s §42 odst. 2 o. s. ř. toto podání doplnila, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailem) jako řádný výstup autorizované konverze původně listinného podání (srovnej §22 odst. 2 a 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Jelikož se jednalo o tzv. blanketní dovolání a žalovaná 2) při jeho podání nebyla zastoupena advokátem, vyzval Okresní soud v Opavě žalovanou 2) usnesením ze dne 27. 9. 2021, č. j. 37 C 89/2018-335, aby si ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. zvolila pro podání dovolání zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podala ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení soudu prvního stupně (tedy do 11. 10. 2021) proti rozsudku odvolacího soudu řádné dovolání. Dne 11. 10. 2021, tedy ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně, podala žalovaná 2) prostřednictvím zástupce z řad advokátů řádné dovolání. Z uvedeného plyne, že dovolání žalované 2) bylo podáno a řádně doplněno k soudu prvního stupně ve lhůtách stanovených zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a proto není důvodné odmítnout jej pro opožděnost.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu