ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.584.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 584/2021-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. C. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, proti žalované společnosti Professional Building Development, s. r. o. , se sídlem v Plzni, Karlovarská 563/83, IČO: 29124671, zastoupené Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, o stanovení povinnosti umožnit výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 264/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. října 2020, č. j. 10 Co 250/2020-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vladimíra Koláře, advokáta se sídlem v Plzni, Goethova 356/5.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 30 C 264/2019-131, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované umožnit žalobci výkon práva odpovídajícího věcnému břemenu chůze a jízdy tím, že odstraní nahrnutou zeminu a rostlinné zbytky na pozemku parc. č. XY (dále jen „služebný pozemek“), které se nachází při samém jižním okraji tohoto pozemku, tedy směrem k pozemku parc. č. XY a XY v pruhu o šířce 3 metry od GPS souřadnic XY do GPS souřadnic XY, tedy severně od cesty vedoucí rovněž při jižním okraji služebného pozemku, když tato cesta vede od XY směrem k pozemku parc. č. XY – vše zapsané v katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem v XY, Katastrální pracoviště XY, pro obec a k. ú. XY na LV č. XY, XY a XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2020, č. j. 10 Co 250/2020-202, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí sp. zn. NS ČSR Rv II 314/29. Touto otázku je určení, zda při rozdělení panující nemovité věci, kterým se žádným způsobem nemění rozsah sjednané služebnosti, je aplikovatelný §1151 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), o tom, že při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Jinými slovy podává otázku, zda v případě, kdy rozsah služebnosti není omezen žádným způsobem, je „na místě při rozdělení panující nemovité věci vždy užívat §1151 o. z. v části dalšího rozšiřování věcného břemene“. Dovolatel se domnívá, že záměr výstavby není změnou v hospodaření na panujícím pozemku v rozsahu, o kterém by snad nemohly strany při uzavírání smlouvy o věcném břemenu uvažovat. Již v době sjednávání věcného břemene totiž muselo být stranám zřejmé, že celý areál dovolatele je zahradou, která je určena k budoucímu zastavění. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání žalobce není důvodné ani přípustné. Přisvědčuje závěru odvolacího soudu, podle kterého je rozsah užívání služebného pozemku třeba posuzovat podle poměrů panujícího a služebného pozemku v době zřízení služebnosti. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a současně aby uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalobce pokládá otázku, zda v případě, kdy rozsah služebnosti není omezen žádným způsobem, je na místě při rozdělení panující nemovité věci vždy užívat §1151 o. z. v části dalšího rozšiřování věcného břemene. Z obsahu dovolání je přitom zjevné, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud vypořádal s jeho námitkou vztahující se k plánované výstavbě rodinného domu na pozemku parc. č. XY (dále jen „panující pozemek“) a jeho připojení na veřejnou komunikaci skrze služebný pozemek.
Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
Podle §1151 o. z. při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.
Podle §1264 odst. 1, 2 o. z. není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku. Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/2010, dovodil, že při určení rozsahu a způsobu výkonu věcného břemene, který nebyl určen právní skutečností, je třeba vyjít z toho, že tímto výkonem nesmí být povinný zatěžován nad dojednanou míru, případně nad míru, se kterou zřizovatelé věcného břemene měli a mohli s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci počítat.
Ve vztahu k věcnému břemenu cesty dovolací soud již dříve vysvětlil, že samotná okolnost, že bylo zřízeno právo (služebnost) cesty, neopravňuje oprávněného k jakémukoliv jejímu užívání. Nebyl-li sjednán rozsah služebnosti cesty, resp. způsob, jakým bude vykonávána, je třeba při zvážení toho, s jakým rozsahem a způsobem výkonu práva mohly strany v době jeho zřízení počítat, vzít do úvahy potřeby panující nemovitosti i stav služebného pozemku v té době [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1870/2018 (toto i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. Bylo-li sjednáno věcné břemeno cesty (právo průchodu a průjezdu) přes určitý pozemek, ale nebylo sjednáno, kudy cesta vede, je na povinném, aby v souladu s dobrými mravy a potřebou panujícího pozemku vymezil, kudy cesta povede (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3833/2012).
Žalobce se v projednávané věci domáhal, aby žalované byla uložena povinnost odstranit val z hlíny a rostlinných zbytků nacházející se na služebném pozemku, jelikož tento val tvoří překážku, která znemožňuje výkon práva vyplývajícího ze služebnosti.
Po skutkové stránce nalézací soudy shledaly, že věcné břemeno přístupu, chůze a jízdy přes služebný pozemek bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 17. 12. 1998 uzavřené mezi právními předchůdci účastníků řízení mimo jiné ve prospěch pozemku parc. č. XY. Z tohoto pozemku byl následně geometrickým plánem oddělen panující pozemek, jehož vlastníkem se na základě darovací smlouvy stal žalobce. Rozsah práv a povinností byl ve smlouvě vymezen velmi obecně pro celý služebný pozemek. Na cestu, po které žalobce doposud vykonával své právo, žalovaná umístila val z hlíny a rostlinných zbytků. Žalobce nicméně může nadále obsluhovat panující pozemek za účelem údržby zahrady způsobem jako doposud za pomoci dvou odlišných, žalovanou vymezených možností přístupu na veřejnou komunikaci přes služebný pozemek. Potřeba panujícího pozemku byla nalézacími soudy zjištěna tak, že v době vzniku služebnosti, resp. v době, kdy bylo právo ze služebnosti ze strany matky žalobce a následně samotného žalobce až do doby vydání rozhodnutí soudu prvního stupně vykonáváno, odpovídala tomu, aby dvakrát ročně bylo možno přes služebný pozemek odvézt z panujícího pozemku rostlinné zbytky při údržbě zahrady.
Rozhodující právní posouzení věci nalézacích soudů spočívá v závěru, že val netvoří překážku, která by podstatně omezovala či dokonce vylučovala žalobce z výkonu oprávnění vyplývajících ze služebnosti (která na něj přešla na jakožto vlastníka panující věci), neboť žalobce může nadále obsluhovat panující pozemek pomocí alternativních přístupů, jež mu žalovaná vymezila. Odvolací soud dále v reakci na dovolací námitku, podle které žalobce plánuje napojit dům, jenž hodlá postavit na panujícím pozemku, na veřejnou komunikaci skrze služebný pozemek, zdůraznil, že míra služebnosti je v souladu s §1264 odst. 1 o. z. určena potřebou panujícího pozemku v době zřízení služebnosti a započetí výkonu práv z ní. Rovněž rozsah služebnosti posoudil podle poměrů v době zřízení služebnosti. Uzavřel, že uvažovaná změna hospodaření na panujícím pozemku nemůže vést ke změně služebnosti.
Podle dovolatele však nedochází ke změně v hospodaření na panujícím pozemku v rozsahu, který by snad strany nemohly při uzavírání smlouvy o věcném břemenu uvažovat, neboť již v době sjednávání věcného břemene muselo být stranám zřejmé, že celý areál dovolatele je zahradou, která je určena k budoucímu zastavění.
Dovolací soud této námitce dovolatele nemůže přisvědčit.
Pro určení míry služebnosti je v souladu s §1264 odst. 1 o. z. rozhodná potřeba panujícího pozemku. Nalézací soudy v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zjistily potřebu panující věci podle stavu v době zřízení služebnosti, a to v rozsahu dvou průjezdů ročně za účelem odvozu rostlinných zbytků ze zahrady – panujícího pozemku. Zjištění potřeby panujícího pozemku je přitom zjištěním skutkovým, kterým je dovolací soud vázán a které není oprávněn v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario; viz taktéž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Výstavba rodinného domu na pozemku dosud užívaném jako zahrada je nepochybně změnou hospodaření na panujícím pozemku. Lze očekávat, že potřeba panujícího pozemku se při takové změně hospodaření násobně zvýší. Tato zvýšená potřeba však v souladu s §1264 odst. 2 o. z. nemůže odůvodnit větší míru služebnosti, tedy např. intenzitu, s jakou bude služebnost využívána, neboť s ní zřizovatelé služebnosti nemohli s přihlédnutím k okolnostem této věci počítat. To platí obdobně také pro rozsah služebnosti, tedy např. určení, kudy cesta přes služebný pozemek povede. V opačném případě by totiž žalobce mohl jednostranně rozšířit své oprávnění ze služebnosti, což by bylo v rozporu se stěžejní zásadou soukromého práva, a to zásadou autonomie vůle, resp. smluvní volnosti. Samotná skutečnost, že panující pozemek je zastavitelnou plochou, na uvedeném ničeho nemění.
Odvolací soud dále nad rámec výše uvedeného správného právního posouzení na věc nesprávně aplikoval §1151 o. z. Předmětné ustanovení totiž dopadá na panující věc, která je, resp. byla, předmětem podílového spoluvlastnictví, a jež se při oddělení ze spoluvlastnictví či jeho zrušení a vypořádání rozdělila. Naproti tomu v předmětné věci došlo k oddělení panující věci z pozemku parc. č. XY v souvislosti s jeho darováním. Odvolací soud navzdory nesprávné aplikaci §1151 o. z. však činí správný právní závěr, a to že prostřednictvím rozdělení pozemku nemůže dojít k rozšíření míry věcného břemene, což pro danou věc vyplývá z §1264 odst. 2 o. z, z něhož odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku taktéž vycházel.
S ohledem na skutečnost, že dovolatelem napadená úvaha odvolacího soudu ohledně aplikace §1151 o. z. je v projednávané věci nadbytečná, napadené rozhodnutí obstojí i bez ní. Z tohoto důvodu rozhodnutí odvolací soudu nezávisí na dovolatelem vymezené otázce, která proto v souladu s §237 o. s. ř. nemůže založit přípustnost dovolání.
Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že mu není zřejmé, jakým způsobem by se žalobcem naznačené budoucí zastavění panujícího pozemku mělo promítnout do poměrů souzené věci z hlediska nároku, který žalobce uplatnil. Žalobou se totiž domáhal uložení povinnosti odstranit nahrnutou zeminu a rostlinné zbytky ze služebného pozemku. Soudy pak učinily zjištění, že tato žalovanou provedená činnost výkonu práva chůze a jízdy přes pozemek žalované za účelem odvozu rostlinných zbytků z panujících pozemků při údržbě zahrady nebrání. Naznačuje-li snad dovolatel, že s výstavbou bude spojena větší četnost užívání služebného pozemku, pak určení konkrétního rozsahu užívání pozemku se žalobce žalobou nedomáhal. Je tak zjevné, že právo chůze a jízdy může být co do základu vykonáváno i při zastavění pozemku; jinou otázkou, která však není předmětem tohoto řízení, je četnost a intenzita výkonu takového případného práva.
Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 18. 1. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu