ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.796.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 796/2022-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové, ve věci žalobce J. Č. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalovanému T. Č. , bytem v XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 45/2020, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. Nco 134/2021-175, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze jako nadřízený soud rozhodl napadeným usnesením o námitce podjatosti uplatněné žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeňku Pulkrábkovi, Ph.D., JUDr. Ivě Hejdukové a Mgr. Janě Boškové tak, že uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 14 Co 85/2021.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce „odvolání“ [z podání na č. l. 180 i z „doplnění odvolání“ na č. l. 191 je patrné, že se žalobce domáhá instančního přezkumu napadeného rozhodnutí].
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – „o. s. ř.“).
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit v občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž nelze zaměňovat (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodl-li Vrchní soud v Praze o návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Plzni, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možné napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost Nejvyššího soudu pro projednání odvolání či dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který vede k zastavení dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1335/2001, nebo z novější judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1252/2019).
Nejvyšší soud se proto nemohl „odvoláním“ žalobce věcně zabývat a dovolací řízení pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil (§104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §243b o. s. ř.). Z tohoto důvodu pak nebylo třeba odstraňovat zjevný nedostatek povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení před Nejvyšším soudem rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu