ECLI:CZ:NS:2022:22.ND.560.2021.1
sp. zn. 22 Nd 560/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně LAGAS s.r.o. , identifikační číslo osoby 06615023, se sídlem v Bzenci, Kasárna 1603, Česká republika, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, proti žalované T&J Transport, s.r.o. , identifikační číslo osoby 50781766, se sídlem v Trnavě, Seredská 4073/52, Slovenská republika, o zaplacení 64 197,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 164/2021, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 164/2021 projedná a rozhodne Okresní soud v Hodoníně.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání platebního rozkazu došlým soudu dne 31. 3. 2021 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 64 197,74 Kč s příslušenstvím za provedenou přepravu nákladu ze Straškova (místo nakládky) do Trnavy (místo vykládky).
Okresní soud v Hodoníně vyslovil usnesením ze dne 30. 8. 2021,
č. j. 13 C 164/2021-15, svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu. Okresní soud uvedl, že v souladu s ustanovením čl. 71 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) aplikoval v dané věci Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále také “Úmluva CMR“). Podle článku 31 odst. 1 uvedené úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání; u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Vzhledem k výše uvedenému Okresní soud v Hodoníně uzavřel, že ve věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť sjednaná místa nakládky a vykládky leží ve dvou různých státech, přičemž místo nakládky se nachází v České republice, které je smluvním státem Úmluvy CMR. Místní příslušnost konkrétního soudu v České republice však nevyplývá z žádného ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vyslovil proto podle §105 odst. 2 o. s. ř. svoji místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Hodoníně, podle kterého nelze místní příslušnost určit podle ustanovení §84 až §89a o. s. ř. Místní příslušnost není upravena ani žádným ustanovením Úmluvy CMR. Aplikace čl. 5 nařízení Brusel I bis je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Hodoníně. V obvodu tohoto soudu se nachází místo vykládky zásilky podle zprostředkovatelské smlouvy o přepravě a k tomuto soudu byl návrh na vydání platebního rozkazu podán.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu